Na sklonku minulého roku podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Jan Kořán obžalobu na vaši někdejší ministryni obrany Vlastu Parkanovou. Jste v ní v kontaktu a sledujete vývoj toho řízení?
Doktorku Parkanovou znám pětadvacet let, je to úctyhodná dáma. Nedávno jsem byl její vnučce za kmotra. Ano, je na ní podána obžaloba. Z toho co vím, je to velmi komický text. Docela by mě zajímalo, jak si s tím jakýkoliv soudce poradí. O tom, že se paní doktorka Parkanová ničeho nedopustila, jsme tři roky přesvědčení úplně všichni a z té obžaloby to myslím dokonce vyplývá. Ale ponechme to na nezávislé soudy. Jen bych řekl, že díky zcela nekompetentní činnosti orgánů činných v trestním řízení zde byl zničen jeden úctyhodný lidský život a politická kariéra. To mohu říct jako svůj subjektivní názor.
Můžete specifikovat tu kritiku orgánů činných v trestním řízení (OČTŘ)?
Došlo k neuvěřitelné věci. Pro určité typy zakázek tzv. speciálního materiálu postupovala státní zpráva 12 let podle výkladového stanoviska odborného garanta, což bylo Ministerstvo financí. A 12 let to odborné stanovisko MF bez ohledu na to, zda podepisoval ministr Rusnok, Sobotka nebo Kalousek, tak bylo podle mě správné a těžko může být jiné, pokud se nezmění zákon. A v jedné určité chvíli se policejní důstojník zamyslel a řekl si, že podle něj je tento postup špatný a naplňuje skutkovou podstatu trestného činu a proto ho začne stíhat. OČTŘ jsou stále součástí exekutivy. To, co mě na tom děsí, je skutečnost, že tady jedna divize stejné firmy nějakým způsobem postupuje a jiná divize téže firmy říká, tento postup je trestný čin. A není nikdo, kdo by byl schopen jejich vzájemný rozpor sjednotit. A ono to trvá pět let a mezitím ti lidé přijdou o čest, nervy, kariéru, o všechno. Kauza Parkanová není jediný případ. Byl jsem svědkem řady takových případů, například ředitele vězeňské služby Kuly a spolu s ním obviněného náměstka ministra spravedlnosti Steinera, kde jsem svědčil. Byl jsem šokován totálně nekompetentním až negramotným stanoviskem policejního orgánu, který vznášel obvinění. Oni byli očištěni, ale trvalo to dva a půl roku. To jsou většinou věci týkající se zákona o majetku státu, kde si myslím, že jsou OČTŘ zatíženy významnou nekvalifikovaností. Jako ministr financí jsem několikrát žádal nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o výkladová stanoviska, aby tu jurisdikci sjednotil. Že je absurdní, když státní zástupce v Aši věc vykládá jinak, než státní zástupce v Třinci. A státní zástupce v Praze akceptuje skutečnost, že policejní orgán nesouhlasí s výkladovým stanoviskem ústředního orgánu státní správy a nesouhlasí takovým způsobem, že udělá průzkum bojem. Vždycky jsem si myslel, že než dojde k takovému podle mého názoru nestoudnému průzkumu, mají proběhnout nějaké semináře a někdo, kdo je za to odpovědný, v tomto případě nejvyšší státní zástupce Zeman, tak to sjednotí. Ale ten pán je bohužel krystalický alibismus v čiré podobě.
Jak hodnotíte úroveň legislativní činnosti vlády Bohuslava Sobotky?
Mohu hovořit jako poučený uživatel. Ale hodně poučený uživatel. Dvacet pět let pracuji ve státní správě s legislativními předlohami. Ač nejsem právník, uvědomuji si, že legislativa je královská disciplína. Být dobrý advokát nebo dobrý soudce ještě neznamená, že mohu být dobrý legislativec. Ze své působnosti vím, že dobrá legislativa je srdcem úřadu. A že to trvá mnoho let, než vychováte dobrého legislativce. A proto je opravdu důležitá personální politika v této oblasti a jistá pokora nově příchozích ministrů. Na ministerstvu financí, ať už byl ministrem Kočárník, Rusnok, Sobotka nebo Kalousek, tak jsme měli dost zdravého rozumu, abychom měli pokoru k té kontinuitě a know-how legislativních odborů. Mohlo docházet k evolucím, ale rozhodně ne k revolucím. To by znamenalo skokově zhoršenou úroveň, což teď vidíme zejména na Ministerstvu spravedlnosti a financí.
Mnozí vládní představitelé nebo členové Legislativní rady vlády mimo záznam říkají, že legislativní návrhy těchto ministerstev jsou výrazně nejhorší ze všech resortů. Jak hodnotíte tu úroveň vy, zejména na financích.
I já ač nejsem právník ani legislativec, bych někdy nad těmi předlohami téměř zvracel. Ten důvod je jednoduchý. Oba dva ministři, ať už Babiš nebo Pelikán, zdevastovali svoje legislativní odbory. Vyhnali a zneuctili lidi, kteří skutečně představovali významnou část toho know-how státní správy a vzali si tam lidi, kteří mají možná spoustu dobré vůle, ale žádnou kvalifikaci. A na těch předlohách je to prostě vidět. Marně si kladu otázku, jak se to dá brzy napravit, protože na těch odborech už není nikdo, od koho by se to mladí mohli učit.
Otázku kontinuity a diskontinuity jsem řešil na mnoha odborech, nejen legislativy. Měl jsem krizové situace v oblasti kapitálového trhu a jiných. Mojí největší noční můrou ale bylo, že tam jednou nebude jediný zkušený člověk, od kterého by se to ti mladí mohli naučit. Naštěstí se mi to nikdy nestalo, ale občas jsem v noci křičel ze spaní hrůzou, že by se mi to mohlo stát. Tak tihle dva ministři to udělali zcela cíleně. Kvalitu vyhodili a teď ti nově příchozí, ať už ze škol nebo z terénu, i kdyby tisíckrát chtěli, tak se to nemají od koho naučit. Od Pelikána? To je snad žert. Stačí si poslechnout jeden jeho projev v Poslanecké sněmovně abychom věděli, že od něj se to nenaučí.
S tímto tématem souvisí i návrh zákona o státním zastupitelství. Nejenže ho legislativci z Rady vlády museli vracet na Ministerstvo spravedlnosti k úpravám, ale také se objevily pochyby o ústavnosti tzv. Speciálního státního zastupitelství. Jak vy návrh na zřízení Speciálu hodnotíte?
To má dvě roviny. Jedna rovina je ta legislativní úroveň a ta je taková jaká je, nejsou tam lidé, kteří to umí napsat řemeslně dobře. A i kdyby tam byli dobří řemeslníci a napsali to technicky dobře, tak je to stejně nepřijatelné. Ta myšlenka, že tady bude jeden nekontrolovatelný úřad, s nějakou kosmetickou kontrolou ex post se naprosto vymyká úvaze, že státní zastupitelství je součást exekutivy. To je to, co ta parta bývalých vojenských prokurátorů, kterým se přezdívalo Rudá smrt z Olomouce a Rudá smrt z Přerova a kteří dnes řídí Nejvyšší státní zastupitelství, sledují. Návrat zpátky ke generální prokuratuře. Vymanit státní zastupitelství z politické kontroly, což je klíčové.
Ministr spravedlnosti Pelikán argumentuje, že se účelově démonizuje moc státních zástupců, navíc státní zástupci nejsou ti, kdo pak případ soudí. Takže čeho se obávat?
To je snaha, která je tu vysledovatelná mnoho let a to udělat ze státního zastupitelství čtvrtý pilíř ústavní moci. A to je něco, co je strašně nebezpečné. Zvlášť když to bude v rukou lidí, kteří možná před rokem 1989 byli kvalifikovaní právníci, ale opravdu neměli přehnané nároky na vlastní charakter. Myslím, že je naší povinností, něco takového nepřipustit. Současný zákon o státním zastupitelství poskytuje vysokou míru nestrannosti. Ukažte mi zemi, kde můžete v jednu hodinu přepadnout čtyři ministerstva, skácet vládu a máte k tomu veškeré právní tituly, které vás k tomu opravňují. Takže mluvit o tom, že by teď státní zastupitelství mělo svázané ruce, to asi nemá.
Ministr Pelikán se také ohradil, že poslanci jako jste vy, kteří návrh zákona o státním zastupitelství odmítají, vlastně nemají zájem na tom, aby se závažná hospodářská kriminalita a korupce stíhala. Necítíte se jako potrefená husa?
Co to je za plk? Co v tom teď komu brání? Opakuji, tady máme konkrétní případy, že OČTŘ mohly zasáhnout na nejvyšších místech. Faktem je, že současná právní úprava umožňuje účinnou kontrolu a zodpovídání se. Ta nová úprava, kterou navrhuje pan ministr Pelikán, umožňuje učinit cokoliv, aniž bych se musel zodpovídat. A tam je riziko zvůle. Nikdo z nás se nebojí vyšetřování korupce, ale úplně každý musí mít nutnou obavu ze zvůle, kterou by mohla přinést nová právní úprava.
Zástupci Soudcovské unie na nedávné konferenci zopakovali požadavek, o který stojí už mnoho let. Podle nich je nutností, aby vznikla Nejvyšší rada soudnictví neboli orgán, který bude justici spravovat. Je to podle vás nutnost?
Nemám na to moc silný názor. Na jednu stranu vidím vzdělané a kvalifikované lidi, kteří svou celoživotní působností prokázali svou nezávislost a mravní integritu, ať už je to předseda Nejvyššího soudu nebo jeho kolegové, nechci skládat komplimenty. Já jako občan mám důvěru v pilíř soudnictví, na rozdíl od jiných pilířů a institucí. Takže chápu, že tihle lidé by se docela rádi vymanili z politického rozhodování lidí, jako je doktor Pelikán. Na druhou stranu jsem už dost starý abych věděl, že i v tom českém soudnictví je celá řada interpersonálních a rodinných kontaktů a klanů. Ty rodinné zdůrazňuji. A mám trochu obavu, že když vznikne soudcovská rada jako vrcholný orgán s vrcholnými personálními pravomocemi, jestli to nebude definitivně zabetonováno jen pro někoho. Toho se bojím. Tady podle mého názoru vybíráme ze dvou zel.
Exministryně Válková si v bilančním rozhovoru pro Českou justici postěžovala, že zjistila, že hnutí ANO dává přednost normám z jiné oblasti, než je justice. To odmítl ministr Pelikán. Myslíte si, že justice je nebo není jednou z priorit hnutí ANO?
Hnutí ANO dává každým svým krokem najevo, že pro něj vláda práva nic neznamená. My teď uděláme dobré rozhodnutí. A co je dobré rozhodnutí rozhoduje náš šéf a jestli to je nebo není v souladu s pravidly, to není důležité. To logicky musí iritovat každého, kdo očekává vládu práva a pravidel. S profesorkou Válkovou v mnoha věcech souhlasit nemusím, ale zrovna ji nepodezírám, že by vládou práva opovrhovala, takže věřím, že to pro ní musel být šok, když jí její kolegové říkali, že je moc ty pravidla a zákony nezajímají. Koho nezajímá vláda práva, toho logicky nezajímá justice.
Jaké změny v justici by udělala TOP 09, pokud by byla vládní stranou?
My bychom si v tak konzervativní věci jako je justice přáli postupnou evoluci, nikoliv revoluci. Dvacet pět let po listopadu máme přiměřeně věrohodnou soustavu soudů se spoustou bolestí jako je rychlost řízení, nedostatek finančních prostředků a mnoho dalších věcí, ale v dnešní době je to asi jediný pevný nerozkolísaný pilíř demokracie. K tomu bychom měli přistupovat velmi opatrně a snažit se to opatrně zlepšovat.
A co majetková přiznání soudců a státních zástupců. Jste pro to, aby se legislativně zakotvila tato idea? Koneckonců na ústavně právním výboru v Poslanecké sněmovně nedávno ten návrh prošel i díky hlasům TOP 09.
Mám z toho strach. To, že by to nebylo veřejné je jedna věc, ale ukažte mi registr, který by stát uchránil. Pokud po těch lidech chceme nestranné jednání v případě státních zástupců a nezávislé v případě soudců – tady se Pavel Zeman bude zlobit, protože on si myslí, že i státní zástupci mají mít nezávislé rozhodování, což já si nemyslím – tak bychom neměli přidělávat rizika, která je budou v tomto směru zatěžovat. Nejsem toho příznivcem, v žádném případě.
Justici také pálí přeplněné věznice. Aktuálně je kapacita naplněna na nějakých 106 procent a bude hůř. Jak by TOP 09 řešila tento stále palčivější problém?
Nemyslím si, že Češi jsou větší lumpové, než ostatní. Ale když se podíváme na počet vězňů versus počet obyvatel, jsme na slušné špici. Obrovský počet odsouzených jsou například neplatiči alimentů nebo nájemného. Je otázkou, zda jejich pohyb na svobodě je nebezpečný nebo není. Ale trváme-li na nezávislém rozhodování soudců, nelze jim to vyčítat. V praxi jsou podle mého názoru výrazně podceňovány alternativní tresty. Uvítal bych diskuzi mezi politiky a soudci, jaké prostředí my jako politici máme vytvořit, aby se více ukládaly alternativní tresty. Pole alternativních trestů nabízí širokou škálu možností, aniž by lidé museli být za mřížemi.
Mnozí soudci by zřejmě odpověděli, že jim chybí tzv. elektronické náramky, které politici nedokázali už několik let vysoutěžit. Podle vás by to šlo i bez nich?
To se mě ptáte na detaily, ale jako předseda parlamentní strany říkám, že pro některé trestné činy lze najít jinou formu trestu.
Eva Paseková
zdroj: ceska-justice.cz, 14. 5. 2016
