Stanovisko Miroslava Kalouska k vládnímu návrhu státního rozpočtu na rok 2019

Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte i mně, abych popřál jmenovitě panu prezidentovi krásné Vánoce a šťastný Nový rok, když už mě tak obšťastnil individuální pozorností.

Dovolte mi, abych přednesl stanovisko poslaneckého klubu TOP 09 k návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2019. Odpovědné rozpočtování nespočívá pouze ve splnění úlohy, jak mi to vyjde příští rok. Odpovědné rozpočtování spočívá zejména v nastavování trendů, aby rozpočet vycházel i v dobách méně příznivých. V dobách, kdy nebude docházet k tak pozitivnímu hospodářskému růstu, k jakému dochází posledních pět let. Logicky bychom tedy v odpovědně sestaveném rozpočtu měli nalézt průměty změn rozpočtové legislativy, které vedou ke snižování mandatorních - ze zákona povinných výdajů a kvazimandatorních výdajů. Měli bychom tam také nalézt, postupný nárůst poměru investičních výdajů k celkovým výdajům. Nic z toho v rozpočtu však nenajdeme. Nenajdeme to proto, protože vláda nemá k dispozici systémově promyšlené změny rozpočtové legislativy ani v těch nejpalčivějších oblastech, což jsou povinné pojistné systémy zdravotního pojištění nebo sociálního pojištění. Byť jsme tady slyšeli mnoho slibů, jak tehdy ještě ministr financí Babiš přinese v roce 2016 v červnu návrh penzijní reformy... A to má vláda tyto reformy ve svém programovém prohlášením vyznačené jako priority. Zatím jsme neviděli ani věcný záměr. Logicky tedy průmět změn této rozpočtové legislativy v rozpočtu nenalezneme. To je jedna zásadní námitka oproti návrhu státního rozpočtu. Je to rozpočet přerozdělovací. Je to dokonce rozpočet protireformní, protože tam nalézáme nárůst mandatorních výdajů, nikoliv jejich pokles.

Nyní dovolte několik slov k navrhovaným příjmům.

Příjmy vycházejí z červencové makroekonomické prognózy Ministerstva financí. Já nemám žádný důvod zpochybňovat profesionalitu příslušného pracoviště. Nemám žádný důvod mít nedůvěru k indikátorům, na základě kterých byly příjmy vypočteny. Také v návrhu usnesení nebudu navrhovat změnu příjmů. Ale pravděpodobně se shodneme na tom, že oproti minulým letům, kdy bylo možné nadějně předpokládat, že skutečné indikátory budoucího rozpočtového roku byly lepší než prognózované. Oproti značně konzervativním prognózám, průběh ekonomiky vykázal větší dynamiku. Avšak vzhledem k tomu, co se děje ve světě, takové očekávání příštího roku pravděpodobně mít nemůžeme. Spíše se i s předkladateli shodneme na tom, že rizika naplňování příjmů míří spíše směrem dolů než směrem vzhůru. Je potřeba si uvědomit, zda deficit dopadne lépe nebo hůře.

Nad čím se musím usmát, je tvrzení v textové dokumentaci o stále efektivnějším a lepším výběru daní díky účinným opatřením proti daňovým únikům. Proč se nad tím musím usmát? Za prvé proto, že Ministerstvo financí v různých dokumentech vykazuje různá čísla, která přisuzuje těm či oněm opatřením proti daňovým únikům. Ale zejména se těším na argumentaci vlády a Ministerstva financí vůči Evropské komisi, až bude zdůvodňovat svoji snahu o zavedení reverse charge. Pan premiér slavnostně oznámil obrovský diplomatický úspěch, kdy členské státy schválily možnost zavedení reverse charge, o což pan premiér nepochybně usiloval dlouhou řadu let. Nicméně podíváme-li se na podmínky možnosti tohoto zavedení, jednou z podmínek je dostatečný rozdíl mezi potenciálem vybírání daní a skutečně vybranými daněmi. Jinými slovy, abychom mohli zavést reverse charge, musíme dokázat Evropské komisi, že naše dosavadní opatření proti daňovým únikům byla neúčinná, a proto chceme zavést reverse charge. Takže na jednu stranu nás Ministerstvo financí ohromuje čísly o účinnosti opatření proti daňovým únikům. Na druhou stranu bude Evropské komisi dokládat neúčinnost těchto opatření a bude žádat o povolení reverse charge... Na to si vezmu lístek do první řady a budu samozřejmě pečlivě porovnávat údaje, které vláda předkládá Poslanecké sněmovně a které bude předkládat Evropské komisi při žádosti o povolení reverse charge.

A nyní k výdajům. Návrh předpokládá raketový nárůst výdajů. Takový tady nebyl posledních 15 let. Nárůst ve výši 140,9 mld. korun, což z hlediska dlouhodobých trendů číslo tak vysoké, že by člověk mohl očekávat něco mimořádného. Třeba, že se bude likvidovat mimořádná environmentální katastrofa, nebo že prudce stoupnou náklady na obranu vzhledem ke zhoršené bezpečnostní situaci či se zaplatí nějaká masivní jednorázová investice, nedej bože kanál Odra-Labe-Dunaj.

Nic takového ale v návrhu nenalezneme a zjistíme, že dominantně tyto prostředky jdou zejména na spotřebu, na platy státních zaměstnanců, na důchody a zvýšení sociálních dávek - proti čemuž nic nemám, ale nesmíme utrácet na úkor budoucnosti.
Pojďme se také podívat na investiční výdaje. Investiční výdaje vláda zvyšuje oproti letošnímu roku o 32 mld., což vypadá velmi lichotivě, ale jenom proto, že předcházející tři roky investovala ještě trestuhodněji – ještě méně. Podívejme se na dlouhodobé trendy. Dovolte, abych jako výchozí standard vzal rok 2012, rok, kdy jsem ještě byl ministrem financí, a rok, kdy jsme tady měli stále ještě recesi a ekonomickou krizi. Tehdejší vláda byla pod palbou kritiky, jak málo investuje, jak škrtí hospodářský růst malými investičními výdaji. Na té kritice možná něco bylo, možná, že jsme skutečně měli ještě více utáhnout spotřebu a investovat více. Víte, kolik jsme v tom roce 2012 investovali? 113,5 mld korun. Na letošní rok -po pěti letech růstu - má vláda stále ještě v rozpočtu, který jste schválili loni, rozpočtováno 90 mld. To znamená, skoro o 24 mld. méně, než my jsme investovali v době krize. V roce 2017 to bylo 81,7, tzn. v době růstu, jak konstatuje i Nejvyšší kontrolní úřad, nejnižší investice za posledních 12 let.

A na příští rok vláda slavnostně říká, že bude investovat nejvíce za posledních 10 let -122,2 mld. korun. Což je, dámy a pánové, o celých 8,5 mld. více, což je naprosto marginální číslo. Berme v úvahu, že vláda plánuje výdaje 1 505,4 mld. My jsme měli celkové výdaje 1 152,4 mld., takže vláda má k dispozici o 353 mld. více na příští rok. Ještě jednou - o 353 mld. více než byly výdaje v roce 2012. A z těchto 353 mld. dává na investice 8,5. To je skutečně priorita jako hrom!

Podobně to vychází u výdajů na vědu a výzkum. Samozřejmě, že díky těm 353 miliardám navíc výdaje na vědu a výzkum v absolutních číslech mírně rostou. Ale podívejme se na jejich poměr ve vztahu k hrubému domácímu produktu. My jsme v krizových dobách v letech 2012 a 2013 přidělili téměř jedno procento HDP (v roce 2012 to bylo 0,96, v roce 2013 to bylo 0,97) na vědu a výzkum a opět jsme byli pod palbou kritiky. A já se obracím na akademické funkcionáře v řadách hnutí ANO, protože někteří z nich byli tenkrát rektoři, a velmi kritizovali naši vládu - do značné míry oprávněně, jak malou prioritou jsou výdaje na vědu a výzkum. Tak na příští rok ve vztahu k HDP navrhujete výdaje na vědu a výzkum ve výši 0,75. O dvě desetiny bodu méně, než jsme vydávali my v době krize. A akademičtí funkcionáři jsou happy! Ti mají pocit, v řadách křesel poslanců ANO, že je všechno v naprostém pořádku. Najednou žádná kritika nikde není. Čím to je? Že už jsou více poslanci ANO, než akademičtí funkcionáři? Nevím, v každém případě za těch sedm let změnili rétoriku neuvěřitelným způsobem.

Dovolte ještě, abych se lehce vrátil k investičním výdajům. Když jsem je prezentoval v absolutním čísle, tedy, že vláda míní investovat 122,2 mld. korun, což je jenom o 8,5 mld. více, než jsme investovali my v roce 2012. Uvedu to ještě v poměru investičních výdajů k celkovým výdajům, protože ty by měly růst. V odpovědném rozpočtování by tento poměr měl rozhodně růst. Mělo by být poměrově stále o něco více investic než aktuální spotřeby. Rok 2012 vyšel 9,9 % - investiční výdaje vůči celkovým výdajům. Na rok příští vláda tvrdí, že investice jsou její prioritou. Poměr však vychází 8,1 % - tedy téměř o 2 % méně než v době krize. Podle tehdejších kritiků, mezi které patřil pan předseda vlády Babiš, jsme investovali málo a podsekávali jsme ekonomiku. Tak kde jsou ty peníze? Výdaje na vědu a výzkum prioritní nejsou. Výdaje na investice ty prioritní také nejsou. Tak se podívejme, kde jsou. Jsou samozřejmě zejména v platech státních zaměstnanců. Nic proti tomu, když v dobách růstu rostou platy státních zaměstnanců. Ale musíme k tomu připočíst ty desetitisíce státních zaměstnanců, které vláda dokázala za poslední čtyři roky nabrat a předpokládá jejich počet ještě zvýšit. Na platy státních zaměstnanců tedy připadne 209 mld. korun. Prosím pěkně pro porovnání – v roce 2012 se na platy státních zaměstnanců vydalo 132,5 mld. korun. A opět jsme byli pod palbou kritiky, jak strašně drahá je firma, která platí tolik svým zaměstnancům a že každá firma by takhle zkrachovala. Uteklo sedm let a my budeme dávat na státní zaměstnance o 80 mld. víc. Dámy a pánové, dovolte znovu připomenout to číslo, o kolik od roku 2012 narostou investice. Ty narostou o 8,5 mld. a platy na státní zaměstnance narostou o 80 mld. Tak teď už ta firma hospodaří dobře...

Nyní se podívejme se na neinvestiční nákupy. Opět pod onou palbou kritiky, jak jsme v době krize málo šetřili a příliš vydávali na neinvestiční nákupy, jsme v roce 2012 na neinvestiční nákupy alokovali 55,8 mld. korun. Na příští rok chce vláda na neinvestiční nákupy vydat 78,2 mld. korun. To znamená opět na neinvestiční nákupy podstatně více, než chce vydávat na investice.
Na čem vláda rovněž nešetří, jsou neinvestiční transfery podnikatelským subjektům. Kdyby chtěl někdo to slovo přiblížit, tak nejvýznamnější částkou jsou tam dotace agropotravinářskému komplexu. Tam se opravdu nešetří. Tam se vydává opět podstatně více, než se vydávalo v dobách krize. Tam to zřejmě potřebují mnohem víc, než potřebujeme silnice, dálnice a investice do vědy a výzkumu.

Když to shrneme a opět si vezmeme jako základnu krizový rok 2012, znovu opakuji: vláda má o 353 mld. více, než měla k dispozici vláda v krizovém roce 2012. Z těchto 353 mld. dává ubohoučkých 8,5 mld. na investice, ale na sociální dávky přidává 30,6 mld., to znamená třikrát tolik než na investice, i když se sociální situace lepší díky mnohem menší nezaměstnanosti. A pak je zde neuvěřitelných necelých 80 mld. na platy státních zaměstnanců a 90 mld. na důchody. Znovu opakuji, nic proti vyšším důchodům, ale musíme si uvědomit, že ty trendy nastavujeme tak, aby to bylo ufinancovatelné i v dobách, kdy může přijít krize. Nemusí přijít tak velká jako po pádu Lehman Brothers, ale stačí výraznější ochlazení ekonomiky a naše rozpočty se dostanou pod takový tlak, že vyvolají velké sociální pnutí a bohužel to vždycky v takové situaci odskáčou paradoxně ti nejslabší a nejchudší. A troufnu si říct, že ve své rozhazovačnosti je ten rozpočet potenciálně asociální, protože nastavuje trendy, které vystavují zbytečným rizikům lidi, kteří žijí bez rezerv. Je třeba si uvědomit, že případný otřes nebudeme mít z čeho kompenzovat.

Co říci k návrhu usnesení? Ty zásadní věci opravit nejdou, protože se týkají rozpočtové legislativy, takže i kdyby vláda příslušné reformy měla k dispozici a měla je připravené, jako že je nemá, tak než se příslušné zákony schválí, uteče rok. Něco se ale opravit dá. Dá se například opravit, že rozpočet nebude deficitní. V celkové částce 1 bil. 505,4 mld. snížit výdaje o 40 mld. je triviální úkol pro rozpočtáře na, nechci říct deset minut, ale na jeden den. A myslím si, že tenhle požadavek bychom vznést mohli. Kdyby snad vláda chtěla, já jí s tím rád pomůžu. Vláda však má právo šetřit ve svých prioritách a nikoliv prioritách, které vidí opozice. Opravdu, snížit výdaje o 40 mld. v celkovém objemu výdajů 1 bil. 505,4 mld. není nesplnitelný úkol. Takže to je jedna věc, která se dá napravit.

Druhá věc, která se dá napravit, je dosáhnout poměru investičních výdajů k celkovým výdajům alespoň na takovou úroveň, jakou jsme měli v roce 2012. To znamená, jestli v roce 2012 byl poměr 9,9 % a dnes je 8,1 %, tak trojčlenkou si spočťeme, že nejméně by vláda v příštím roce měla investovat ne 122 mld., ale 150 mld.
A to mě vede k návrhu usnesení, který si dovoluji předložit, kdy Poslanecká sněmovna vrací Vládě České republiky návrh zákona o státním rozpočtu s následujícím doporučením: 1. Příjmy ponechat v navržené výši. 2. Výdaje snížit o 40 mld. Kč. 3. Saldo vyrovnané. 4. Poměr investičních výdajů k celkovým výdajům navýšit z navržených 8,1 % alespoň tak, aby dosáhly poměru posledního roku hospodářské krize 2012 – tedy na 9,9 %, Tzn. navrženou částku 122 mld. Kč investičních výdajů navýšit alespoň na částku 150 mld. Kč. Termín 20 dnů.

Pokud by se vláda a vládní poslanci rozhodli toto doporučení akceptovat a tímto způsobem by byl rozpočet přepracován, podpoříme ho v prvním čtení a jsme připraveni ke konstruktivní diskusi i ve čtení druhém a třetím. Pokud vláda setrvá na navržených parametrech státního rozpočtu, je naprosto vyloučeno, že by poslanecký klub TOP 09 mohl podpořit návrh zákona o státním rozpočtu v prvním i ve třetím čtení, ať už budou přijaty jakékoli pozměňující návrhy ze čtení druhého.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.