Spor Hradu a Poslanecké sněmovny o to, zda prezident pošlapává ústavní zvyklosti, dostal dvě tváře a dva hlasy. Na mediálním i politickém poli se utkávají prezident Miloš Zeman a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Bývalý ministr financí se rychle vyprofiloval jako ochránce parlamentarismu.
Role se ujal od prvního momentu: prezidentovo televizní vystoupení, kdy oznámil jmenování Jiřího Rusnoka premiérem, jako jediný politik sledoval spolu s novináři v atriu sněmovny. Hned poté oznámil, že dolní komora parlamentu nedopustí, aby Hrad zohnul republiku „do režimu putinovského ražení“.
TOP 09 potřebou čelit Zemanovi vysvětluje i svou změnu názoru ohledně rozpuštění sněmovny. Původně byla pro, pokud prezident nejmenuje koaliční adeptku Miroslavu Němcovou (ODS) předsedkyní vlády. Dnes Miroslav Kalousek rozhodně vylučuje, že by měla sněmovna padnout. Podle něj by to stejně Zemanovi nezabránilo, aby sestavoval vládní kabinet, jak chce.
„Předčasné volby jsou nástroj, když ve sněmovně není většina. To není tento případ. Není důvod krátit ústavou dané čtyřleté období,“ řekl pro HN. Zdůraznil také kontrolní funkci dolní komory, které je vláda ze zákona zodpovědná. „Rozpuštění by znamenalo nechat kabinet bez zodpovědnosti vládnout i bez kontroly,“ uvedl.
To, že se Zemanovi postavil nejviditelněji Kalousek, má svou logiku. Patří k nejvýraznějším polistopadovým politikům, umí obratně využívat argumenty a má cit pro chytlavé slogany. „Jediná druhá tak silná a výrazná osobnost na současné politické scéně je právě Miloš Zeman. Oba jsou zdatní rétoři. Karel Schwarzenberg sděluje své myšlenky příliš složitě. Tady je potřeba reagovat naprosto jednoznačně,“ hodnotí střet politických matadorů politolog Ladislav Mrklas.
Tématu by se mohla chopit i ODS, ale po odchodu Petra Nečase z vedení je zřejmé, že strana stále hledá, kdo za ni bude mluvit a jak bude vůbec dál fungovat. ČSSD zase Zeman zahnal do kouta. Těžko se jí vymezuje proti levicovému prezidentovi a vládě, v níž sedí její bývalí členové. Současně ve straně sílí prozemanovské křídlo.
Opoziční rétorika a vymezení se proti Zemanovi i jeho levicovému kabinetu přinese užitek celé TOP 09, byť podle Mrklase jde současně o sólový projekt exministra financí. Upevňuje svoji pozici ve vrcholné politice a připravuje se na návrat do sněmovny. Současné prógnozy posílají pravici do parlamentní opozice, když však stávající sněmovna vytrvá až do řádného termínu voleb v květnu příštího roku, může TOP 09 pomýšlet i na vládní angažmá.
Smysl tak dostává i neochota TOP 09 přistoupit na předčasné volby, i když se na první pohled zdá, že by pro ni byly výhodné. Sice by dosáhla na pozici lídra pravicového spektra, jenže by vítězila tam, kde není reálně co vyhrát.
„Je to sázka na to, že je lepší neporazit ODS na podzim, kdy by strany dohromady dostaly pětadvacet procent, ale porazit ji příští jaro tak, že budou krájet koláč o pětatřiceti čtyřiceti procentech,“ míní Mrklas.
Občanská demokracie se mezitím částečně zmátoří, TOP 09 vsadí na svého populárního lídra Karla Schwarzenberga a pravicové voliče přivede strategie, v níž TOP 09 uhájila parlamentní charakter země. Silná slova na Zemanův účet ostatně volí i šéf strany Schwarzenberg. Chování prezidenta přirovnal pro rakouské noviny k nástupu komunistické diktatury. „Je to věc principu. Buď chceme parlamentní demokracii, nebo ústavou nepodpořenou prezidentskou vládu,“ dodal pro HN.
Miroslav Kalousek opakovaně naznačil, že sněmovna má řadu nástrojů, jak hradní expanzi zamezit. Konkrétní však být nechce. „Nehraju poker s otevřenými kartami. Prezident hraje nepěkně, neprůhledně. Pokud mu nechceme dovolit dotáhnout to do konce, také mu nebudeme dopředu říkat své kroky,“ řekl.
Jeden z postupů je už známý. TOP 09 připravuje novelu ústavy, která by se vztahovala už na Miloše Zemana. Byl by odvolatelný v referendu, měl by jen jeden pokus jmenovat předsedu vlády a jasně definované lhůty, ve kterých musí konat.
„Pokud bude brát vážně jen to, co je napsáno v ústavě, musí tam být každý detail natvrdo zapsaný,“ řekl Schwarzenberg.
Hospodářské noviny, 17. 7. 2013, rubrika: Česko, str. 4
