Velitelsko-štábní a spojovací pandury, modernizované stíhačky JAS 39 Gripen, nové kanonové houfnice, mobilní 3D radiolokátory MADR. To vše nutně potřebuje česká armáda. A nemá to, stejně jako finance na nákup. Problém je nejen v tom, že stát nedává dost peněz na obranu, ale i v tom, že ministerstvo obrany neumí plánovat nákupy techniky na roky dopředu.
Navrhl jsem, aby se z resortu zemědělství přesunuly 2,2 miliardy korun do rozpočtu armády. Je to nutné pro nákup strategické výzbroje a je to nutné i proto, že sliby se musejí plnit. ČR se zavázala, že bude vydávat na armádu ročně dvě procenta HDP. Současná vládní koalice sice říká, že bude do roku 2020 odvádět alespoň 1,4 procenta ročně, ale je jisté, že při současném odvodu 1,08 procenta závazku nebude schopna dostát. Ministr Stropnický nedávno prohlásil, že nejpozději v roce 2025 ČR slib splní, je to však více „zbožné přání“ pana ministra než věrohodná prognóza. Pokud by to myslel vážně, pak by musel stát od roku 2018 do roku 2025 do armády investovat téměř sto miliard, což při schopnostech ministerstva není reálné.
A jak peníze armáda využívá? Za poslední tři roky ministerstvo obrany dokazuje, že neumí plánovat nákup na několik let dopředu a nedaří se mu kumulovat peníze za několik let, které by poté využilo na velké strategické projekty. Ministerstvo obrany by podle mě nezbytně mělo ve spolupráci s ministerstvem financí upravit akviziční proces. Navrhl jsem vytvořit akviziční fond (mimo běžný rozpočet obrany), kde by se shromažďovaly uspořené peníze na největší nákupy. Další problém jsou obavy a neochota používat institut tzv. strategických zakázek (velké nákupy v zájmu obrany státu mimo režim veřejných zakázek). Jeho využívání by domácímu obrannému průmyslu přineslo nové zakázky, podpořilo zaměstnanost i exportní potenciál. Právě ten stojí a padá se získáním reference od české armády.
Jiří Skalický, poslanec TOP 09
Zdroj: Lidové noviny, 5. 12. 2016
