Schwarzenberg: Vláda se spolehla na mechanismus z totality, že befel je befel

Zažil jste válku, výslechy rodičů gestapem, komunistický puč, zabavení majetku, emigraci. Lze s něčím srovnat současnou situaci?

Měli bychom uvažovat střízlivě a nenechat se hnát jak ze zdravotních, tak z hospodářských důvodů do paniky. Jsem dědek starý a pamatuji mnohem horší věci. Samozřejmě protektorát byl horší, taky situace po roce 1945 i po komunistickém puči v roce 1948. Ani nedosáhneme takového ožebračení jako v roce 1953 za takzvané měnové reformy.

Z toho, co jsem zažil, není nic srovnatelné s pandemií koronaviru. Ve světovém měřítku jsme bohatý stát, máme velmi dobrý zdravotní systém. Ta nemoc není tak hrozná, není to španělská chřipka nebo mor. Měli bychom se zklidnit.

Řada firem zkrachuje, lidé přijdou o práci. Nejsou obavy na místě?

Bude to tvrdé, všichni budeme chudší. To je naprosto jasné. Nicméně žilo se nám docela dobře. Nebývalo vždy zvykem jezdit na výlety do Egypta, Tuniska nebo Karibiku. Když jsem byl kluk, do Egypta jezdili pouze nejbohatší lidé. V posledních letech tam ale jezdil skoro každý. Například na Slovensku ve Vysokých Tatrách je taky hezky. Musíme se trochu uskrovnit a nepanikařit.

Budeme muset pracovat na tom, aby se naše ekonomika zlepšila. Důležité je, aby se vláda nedívala do minulosti.

Jak to myslíte?

Nějaké hospodářské odvětví může mít problémy a třeba zanikne. I po roce 1989 to ale bylo obtížné. Ekonomika se musela transformovat, stála na těžkém průmyslu. Současnou situaci taky zvládneme. Musíme být ale rozumní a nenechat se z populistických důvodů tlačit k tomu, abychom za strašné peníze udrželi něco, co k udržení není. Musíme vědět, co budeme v budoucnosti potřebovat. To je nejdůležitější. Jsme schopný a nesmírně šikovný národ. Nebojím se o nás.

Takže zůstáváte optimistou?

Jsme velcí umělci v tom, že jsme si vždycky dokázali ledacos pokazit sami. O tom nebudiž pochyby. Dějinné poučení praví, že za Karla IV. jsme byli nejmocnějším státem Evropy. Jménem husitské války jsme ale začali občanskou válku. Ztratili jsme Braniborsko, zchudli jsme na dlouhá léta. Pak jsme se pomalu zotavili. Za Rudolfa II. jsme byli znovu velmi bohatá země a kulturní středisko. Ale zase jsme začali novou občanskou válku mezi katolíky a jinověrci. Skončilo to Bílou horou. Ztratili jsme Lužici a znovu to trvalo nějaký čas, než jsme se zotavili.

Záleží tedy na nás.

Hlavně na nás, vždycky tomu tak je. I v letech 1938, 1948 a 1968 by to dopadlo jinak, kdyby se naši vládci nepodělali. Zrovna teď na to myslím, že jsme se od okupace navykli kapitulovat. Moje matka byla Rakušanka a měla na nás dosti skeptické názory. Říkala ale, že po mobilizaci chtěl každý bojovat, každý byl odhodlaný. Ale pak se kapitulovalo. Václav Havel svého času řekl, že už nikdy kapitulovat nesmíme. Věřím, že vyrůstá generace, která už nebude volit menší zlo a kapitulovat. To je vždycky cesta do pekla.

Nakolik se pandemie podepíše na evropské a světové ekonomice?

Podle toho, jak čtu a poslouchám různé názory, bude mít dosti blbý dopad na české hospodářství. Jaký přesně ale nevím. Nejsem na to dostatečný odborník.

Jak si s koronavirem poradila Evropská unie?

Všichni jí nadávají. Přitom každý, kdo se v tom vyzná, ví, že v tom má úplně nejmenší pravomoci. Opatření proti koronaviru jsou záležitostí jednotlivých států. Unie může poskytnout pomoc, ale nemůže být aktivní. Vyčítat tedy Bruselu nedostatek aktivity, je blbost.

Velká hodina Evropské unie začne teď, kdy se budeme muset vypořádat s hospodářskými následky. Tam pravomoci má.

Bylo by na tom nyní Česko lépe, kdyby mělo euro?

Samozřejmě, byli bychom ve výhodě. Euro jsme už dávno měli mít a je naše chyba, že ho nemáme. Je to nepopulární téma, a vláda se mu proto vyhýbá. Dělá pouze věci, které jsou populární, což není dobře.

Byl jste před dvěma týdny v Rakousku za rodinou. Poradila si tamní vláda s koronavirem lépe než koaliční kabinet Andreje Babiše?

Přestože mám osvědčení, že jsem zdravý, musel jsem být ve Vídni v karanténě. Už jsem to tady ale nemohl vydržet, chtěl jsem vidět vnoučata a děti. Rakouská vláda si se situací poradila stejně jako naše. V Čechách se musíme pochválit, protože jsme s těmi kroky začali.

Jako opoziční politik chválíte Babišovu vládu?

Některé kroky byly zmatené. Vláda nedostatečně vysvětlovala nouzový stav, nedělala osvětu. Spolehla se na starý mechanizmus z totalitního režimu, že befel je befel. Každá vláda ráda straší, neboť tím získá větší pravomoci.

Přitvrdí koalice ANO a ČSSD některé normy? Ve hře jsou novely zákona o ochraně veřejného zdraví nebo ústavního zákona o bezpečnosti.

Pokušení vlády je určitě velké. Po zkušenostech z dvacátého století bychom ale měli být velice ostražití.

Premiér Babiš ani prezident Miloš Zeman nejsou v médiích příliš vidět. Čím si to vysvětlujete?

Prezident stejně jako já patří vzhledem k věku a cukrovce k ohrožené skupině. Takže je správné, že se drží v ústraní. Oproti tomu premiér ohrožený není. Proč by se ale zbytečně ukazoval? Nebo vám snad chybí?

Nenechává Babiš veřejná vystoupení na ministrech vnitra a zdravotnictví záměrně?

To bylo docela zajímavé sledovat. Na začátku byl premiér razantní. Snažil se působit jako velký bojovník proti koronaviru, který všechno zvládne. Všude ho bylo plno a ministra Hamáčka, který měl řídit krizový štáb, vytlačil. Protože ale bedlivě sleduje průzkumy veřejného mínění a má zdravý politický instinkt, zjistil, že opatření ztrácejí popularitu a stáhl se. Premiér politický kšeft umí, o tom nebudiž nejmenší pochyby.

Jak jste dříve uváděl, byl jste lesník a hospodský. Pocítí důsledky pandemie i vaše rodové podnikání?

Jeho správu jsem předal synovi. Byli jsme postiženi ještě před pandemií, pro nás je katastrofou sucho a brouk. Na Orlíku mizí les, podstata našeho hospodářství. Byl jsem tam ještě před propuknutím pandemie a krajinu jsem nepoznal. Kvůli pasekám se už nevyznám ve vlastním lese, kam jsem chodil od dětství. Nevím, z čeho bude můj syn v příštích desetiletích žít. Osmdesát procent zásoby stromů, které jsme pečlivě šetřili, muselo být pokáceno a prodáno za mizerné ceny. Kůrovec je všude v Čechách, hodnota dřeva je nízká.

Proč žijete v zámečku Dřevíč na Křivoklátsku, a nikoliv v jižních Čechách?

To je kvůli Saddámu Husajnovi, bývalému iráckému diktátorovi. Když jsme v roce 1991 posílali protichemickou jednotku do Perského zálivu, přišlo z USA, Velké Británie a také od našich tajných služeb varování, že na prezidenta Havla by mohl být spáchán atentát. Z bezpečnostních důvodů byl v Lánech a já jako jeho kancléř jsem potřeboval bydlet někde blízko.

Jak jste Dřevíč objevil?

Nějací Rakušené tady chtěli otevřít hodinový hotel a lidem z okolí se to nezamlouvalo. Nabídli mi, abych se sem šel podívat. Bylo ohavné počasí, plískanice, náledí, mlha. Když jsme ale jeli alejí nahoru k zámečku, na fleku jsem se tady do toho zamiloval.

Věděl jsem, že nemohu věčně bydlet ve služebním bytě na Pražském hradě a chtěl jsem v Čechách zůstat. Dal jsem si whisky, zapálil fajfku a po druhé whisky jsem se rozhodl Dřevíč koupit.

Budova byla zanedbaná. Ze dřeva jsou původní jen schody a dveře, krovy, parkety a všechno ostatní bylo napadené dřevomorkou a muselo se spálit. Opravovali jsme to dva a půl roku. Dnes je to pro mě nesmírná radost, i když tady teď musím být zavřený.

Na vaše rodové sídlo Orlík vás to netáhne?

O rodový majetek se stará syn. Největší blbost, kterou bych jako otec mohl udělat, by bylo mu do toho kecat. Kdybych na Orlíku žil, tomuto pokušení bych neodolal. Taky je to příliš velký hrad.

A přehrada pokazila krajinu mého dětství. Utopili údolí, kde jsem lezl po skalách. Utopili všechno, co jsem miloval. Nemáme tu nádrž rádi. Je to největší fekál království českého, který smrdí až do konce léta. Nemusím žít na hradě. Dřevíč je pro mé potřeby naprosto přepychová.

Křivoklátsko je opravdu krásné. Kousek odsud u Berounky je hospoda U rozvědčíka. Znám historii toho pána, který ji vlastnil. Jmenoval se Jaroslav Franěk. Bojoval v první světové válce, byl legionář. Po vyhlášení protektorátu začal organizovat odboj, v roce 1943 ho Němci popravili. Panu Fraňkovi jsme na budově restaurace společně s bratry spisovatele Oty Pavla odhalili pamětní desku.