Schwarzenberg: Ví někdo, jak dlouho vydrží tato vláda?
Rozhovor s předsedou TOP 09 Karlem Schwarzenbergem
Před rokem prohrál ve finálovém zápasu o post prezidenta. Následně přišel o místo ministra zahraničí – to když padla Nečasova vláda. V předčasných volbách dovedl TOP 09 do opozice. Teď se šíří spekulace o jeho stažení se do ústraní. Fenomén „kníže Karel“, který před rokem výrazně zasáhl do prezidentské kampaně, je minulostí. Přede mnou sedí novopečený předseda zahraničního výboru Sněmovny, který ve svých šestasedmdesáti letech nezastírá, že ho velká politická budoucnost už nečeká.
Jak byste nazval svoje současné období? Úbytek práce? Zklidnění? Nebo ústup?
Ústup určitě ne. Práce je samozřejmě méně, o tom nebudiž pochyby. Ale na druhou stranu to s sebou nese větší frustraci, protože mám omezené možnosti něco tvořit. Omezit se jen na kritizování a zlobení, to je sice po nějakou dobu docela vtipné, ale já bych raději tvořil.
Když vás ale člověk pozoruje zvenku, tak nemá ani pocit, že byste zrovna dvakrát zlobil a kritizoval – nejste totiž ani moc vidět a slyšet.
Nejsem, protože zatím ještě nebyla větší diskuse o zahraničí. Uvidíme, kdy se to rozjede. Teď jsme se nedávno potkali v televizi s ministrem Zaorálkem, to bylo dosti civilizované, což jsem byl rád, protože zahraniční politika nemá být zatahována do stranických sporů. Její konzistentnost je strašně důležitá. Výměnou ministra je možné změnit pouze akcenty, ale ne hlavní směřování.
Chcete-li se vyjadřovat hlavně k zahraniční politice, kde podle vás nemá jít o stranické spory, neztrácíte tak trochu motivaci být hlavním opozičním lídrem? Tím, kdo vládě život spíš ztrpčuje, než usnadňuje?
Vůbec ne. Mě to furt ještě baví, což o to. To jsou marné naděje různých představitelů české politiky, že odejdu, zestárnu, že jsem unavený, že už nechci. Je mi líto – musím je zklamat.
Stárnutí, a tedy i větší únava jsou přece přirozené, ne?
Ale samozřejmě, že stárnu. Je známo, že ke stárnutí existuje pouze jediná alternativa, a ta mě taky ještě neláká. Ale něco vám řeknu: vypozoroval jsem, že při stárnutí ubývají schopnosti a síly na různé neřesti – už nemůžu pít, jak jsem pil v pětadvaceti. Tolik holek co dřív už taky nezmůžu. A myslivost? Na tu už se mi času nedostává vůbec. Ale zlomyslnost, ta se stářím roste. A vynalézavost taky. Takže o to strach nemám.
Nechci vás hnát do oznámení konce kariéry, ale zeptat se musím: Kde se vidíte za čtyři roky, až skončí toto volební období?
Za čtyři roky mi bude, doufejme, zdravých osmdesát, a pak je na čase rozumně odejít. Takže když se nedostaví nic jiného, tak bych se v těch osmdesáti opravdu rozloučil. Děsí mě, abych se nedostal do podobné pozice, jako když Masaryka přinutili ještě k poslední volbě, kdy už byl nemocný, a pak bylo v posledních letech prezidentování vidno, že už to není dobré.
Znamená to, že jste tedy jako kandidát absolvoval svoje poslední volby?
To samozřejmě nevím. Copak někdo ví, jak dlouho vydrží tato vláda a tato Sněmovna? Vůbec bych nevyloučil, že budeme mít ještě potěšení z nějakých předčasných voleb.
Prý teď fungujete trochu i jako personalista TOP 09: zahájil jste vyjednávání s bývalým poslancem ODS Jiřím Pospíšilem o přestupu na vaši kandidátku do eurovoleb. Je to tak?
Je. On je zajímavý člověk. Když jsme spolu byli ve vládě, vždycky jsem si ho cenil. Jednak měl odvahu dotáhnout přípravu nového občanského zákoníku do konce, jednak dokázal mít vždy svůj vlastní názor. Samozřejmě, i on má chyby jako každý jiný politik včetně mě. Ale jsou jisté věci, kvůli nimž si ho vážím.
A jak se vaše vyjednávání s ním vyvíjejí?
Vedeme spolu velmi příjemné rozhovory.
Zatím bez konce?
Až to bude, tak to bude, jo?
A vedete podobně příjemné rozhovory i s dalšími lidmi z ODS?
Ne. Kdo je ještě u ODS? Je mi strašně líto, ale ta strana se scvrkává před očima. To je český zvláštní jev. Jinde odcházejí strany porážkou, u nás vždy sebevraždou. Podívejte se na ODA, Unii svobody, teď ODS. Všechny spáchaly sebevraždu. Někdy mám dojem, že se to může stát i socdemákům.
A topce se to vyhne?
To nemusí. Ale věřím, že na to máme ještě pár let času, ale vyloučit to nemůžu, protože je to očividně mezi všemi stranami. Jen lidovci tady zůstávají už devadesát let.
V posledních dnech jsme byli svědky dalšího posunu v kauze Nagyová, neboli v kauze, která loni v létě položila vládu, jejímž jste byl místopředsedou. Jak to s odstupem času hodnotíte?
Mám z toho všeho takový zvláštní pocit. Podívejte, už když jsem byl ve vládě, tak mi šla paní Nagyová (tehdy ředitelka kanceláře premiéra Nečase, dnes jeho manželka – pozn. red.) s odpuštěním na nervy. Viděl jsem, že to může blbě skončit. Ale už to její teatrální zatýkání, kdy ji vedli v okovech, mi smrdělo účelovostí. To přece nebylo odpovídající. Jestli měli podezření, že dělá něco nezákonného, tak ji měli přijít zatknout pánové v civilu: Milostivá, sbalte se, půjdete s námi. Ale dělat takovéhle divadelní představení? A proto tomu celému už nevěřím.
Doufejme, že se co nejdřív dozvíme, jestli to všechno bylo nutné a jestli kauza Nagyová souvisí s dalšími případy, které odstartovaly pád vlády. Mimochodem: nesblíží vás teď v opozici podobný pohled na kauzu Nagyová s ODS?
Doufám, že budeme dobře spolupracovat. Ale musíme na to ještě trošku počkat. Nejdřív se musí ODS sama stabilizovat. Jejího nového předsedy Fialy si velice vážím. Zažil jsem ho krátkou dobu jako ministra školství, byl dobrým rektorem. Teď ho tady ve Sněmovně pozoruju, co říká, a to respektuju. Když to bude nutné, nemám pochyby, že se dohodneme. Ale myslím, že se ty vody musí ještě trochu zklidnit.
Jak se tedy díváte na výzvu ODS, která hledá partnera pro letošní senátní a komunální volby?
Uvidíme. Je možné, že tam či onde se najde společný kandidát, ale celkově to nebude lehké. Myslím, že by nemělo smysl se dohadovat na úrovni tolik a tolik procent kandidátů obsadí topka a tolik a tolik ODS. Spíš si co nejdřív sednout a říct si: Poslouchej, pan Novotný v západních Čechách, to je široce respektovaný pán, toho bychom mohli společně podpořit, a je druhotné, jestli je to člověk z ODS, nebo od nás, nebo z úplně třetí strany. Myslím, že se můžeme dohodnout spíše na lidech, než abychom dělali nějakou velkohubou dohodu. To se to pak nejvíc popere. Ono to vždycky může narazit na politické matadory obou stran, kteří se v tom kterém místě nemusí mít rádi: Já mám ustoupit? To přece není možné! Lidi jsou lidi, s tím musíte vždycky počítat. Já bych byl pro, myslím, že by bylo žádoucí, abychom se domluvili na podpoře co největšího počtu kandidátů, ale ono je to nakonec vždycky mnohem těžší, než si člověk myslí.
Nemáte teď starosti spíš se svými Starosty a nezávislými? Proslýchá se, že v některých regionech s vámi nechtějí jít společně do komunálních voleb.
To je spíš takové divadýlko ze strany ctěného pana Babiše, ten se snaží o dvě věci: rozklínit nás a Starosty jako jedinou silnější opozici – mimo komoušů, ti jsou taková poloopozice. K tomu přichází ještě osobní antipatie mezi ním a Kalouskem, a tudíž chce naši stranu rozdělit. Takže se někdy píše, že se pereme se Starosty nebo že já odstupuju, stahuju se z politiky, jsem příliš starý a nemocný, že se mi nechce. To je vždycky ob týden jedna nebo druhá zpráva. Na to už jsem si zvykl.
Nevím, co hraje za divadýlko pan Babiš, ale informace o tom, že Starostové chtějí v některých obcích kandidovat bez TOP 09, protože se jim to jinak nevyplatí, se šíří přímo z vaší strany, tak si nenamlouvejme, že se to u vás neřeší.
To se může stát vždycky: i když to bude jednotná strana, tak se může rozdělit. Buď v té spolupráci vidíme my i Starostové výhodu, nebo ne. Podívejte se, je veliká otázka, jestli potom, kdyby se to rozdělilo, se Starostům podaří dostat samostatně přes pět procent. A zadruhé: co se týče zastoupení ve výborech Sněmovny, což je velice důležité, tak je jisté, že větší klub má větší sílu. Něčeho jsme společnou prací dosáhli, ale jistě, že se v budoucnu mohou vést diskuse, že v jistých věcech mají jistí starostové blíž k nám a jiní méně. To je normální. V každé straně jsou různé proudy, s tím se musíme vyrovnat. Nejsme stranou vůdcovského typu, což je nový fenomén v české politice – že rozhoduje pouze vůle vůdce. Já jsem chtěl rozumnou, demokratickou stranu, kde se diskutuje. Ale očividně to lidi už nudí.
Proč myslíte? Že vám klesly preference?
Ne, že stoupá oblíbenost stran vůdcovského typu. Jako v třicátých letech, to se holt vrací. Nebude to tak hrozný, ale v krizových dobách to tak bylo vždycky. Máme poměrně dlouhé, šestileté období hospodářské krize, v takové situaci bývá volání po silném muži, který všechno vyřeší a užvaněný parlament ukázní.
A já se můžu zeptat podobně jako v úvodu: vy budete tím silným oponentem tohoto nového fenoménu?
Ano, protože takovou politiku považuju za škodlivou a zkázonosnou. A počítám do ní i politiku prezidenta Zemana.
Mezi vámi a Milošem Zemanem je přirozený příkop už z prezidentské volby. Našel byste u něj za ten první rok prezidentování něco, za co byste ho pochválil?
Třeba za to, že byl v Afghánistánu. To byl bezesporu správný krok. A teď bude zkouška, až k nám přijede uzbecký prezident. Jak hlava státu, tak ministr zahraničí se někdy musí setkávat s velmi různými partnery, ale je otázka, jestli kvůli hospodářským zájmům budeme držet hubu. Prezident Havel vždycky našel správná slova i vůči takovým osobnostem, a kdyby se pan prezident Zeman jasně vyjádřil k tomu, co je v Uzbekistánu nedobré – a je toho dost, je tam spousta zavřených lidí, porušují se tam lidská práva – tak pak bych ho pochválil. Ale také může stát v předklonu a to ho chválit nebudu.
A čemu věříte spíš: předklonu, anebo zmínce o porušování lidských práv?
Uvidíme. Miloš Zeman je nevypočitatelný. Často překvapuje svým chováním. Kladně mě překvapil, když na začátku 90. let jako poslanec Federálního shromáždění řekl, že totalita začala v roce 1945 vyhnáním sudetských Němců. Záporně, když v prezidentské kampani říkal něco jiného. U něho člověk opravdu nikdy neví, na čem je.
Mladá fronta DNES, 15. 2. 2014, rubrika: Sobotní rozhovor, str. 14