Situace v Libyi má bezprostřední dopad i na vnitřní českou politiku, konkrétně se proti sobě, nebo tato situace proti sobě postavila i Václava Havla a Václava Klause. Minimálně současná hlava českého státu říká, že by se k nějakému násilnému, nebo použití síly v případě řešení Libye nemělo přistupovat, Václav Havel, exprezident České republiky je spíše pro co nejrychlejší zásah.
Západ se musí poučit z minulosti, konkrétně z bývalé Jugoslávie, kdy příliš dlouho váhal se zásahem v Srbsku. Takový je názor Václava Havla. Vojáci by podle něj měli v Libyi zasáhnout v momentě, kdy nepokoje budou i nadále pokračovat.
"Může mít různou podobu. Od pomoci tamním povstalcům přes blokádu vzdušného prostoru po cílený atak na místa, kde se schovává Kaddáfí."
Já s panem prezidentem nesouhlasím v mnoha věcech a já s ním nesouhlasím ani v této věci.
Já si velice vážím názorů pana prezidenta Václava Havla, ale řekněme, že on v poslední době taky nemá všechny informace, které mám já.
Václav Havel tvrdí, že Kaddáfího svět vnímal jako podivínského šaška, přitom je podle něj šíleným zločincem. Situaci v Libyi budou už v pátek řešit i špičky Evropské unie, včetně prezidenta Václava Klause.
Myslím, že je potřeba, abychom si v následujících hodinách a dnech ujasňovali, upevňovali svá stanoviska, s kterými tam chceme jet.
Mezinárodní společenství musí být připravené pomoci lidem v Libyi. Přímý vojenský zásah ale není úplně reálný, třeba i proto, že není dostatek sil na pozemní operace. Takový je názor bývalého náčelníka generálního štábu.
Je potřeba zvážit, zda ta práce by neměla opačný účinek v arabském světě a z Kaddáfího, aby se nestal nakonec potom mučedník.
Humanitární organizace jako Adra, Člověk v tísni nebo Arcidiecézní charita s pomocí vyčkávají, situaci v Africe sledují, konkrétní kroky ale nepřipravují.
Máme několik partnerů na místě, máme přímo zprávy zevnitř z Libye. Zatím nevíme o tom, že by tam byla klasická humanitární krize.
Pokud ale bude nutné Libyi a uprchlíkům pomoct, jsou organizace připravené okamžitě reagovat. Lea Surovcová a Štěpánka Martanová, Česká televize.
Další host Událostí, komentářů, ministr zahraničních věcí České republiky Karel Schwarzenberg. Dobrý večer, pane ministře.
Dobrý večer.
Pane ministře, je podle vašeho názoru situace v Libyi zralá na to, aby jiné země se začaly zajímat o to vnitřní dění v této zemi a případně nějakým způsobem intervenovaly?
Já bych řekl, že situace na intervenci není zralá a měli bychom přece jenom dodržovat mezinárodní právo, tudíž bez mandátu Rady bezpečnosti spojených národů je těžko si přáti, aby vojáci vtrhli do nějaké země.
To je jedna z variant, řekněme nějakého silového řešení. Těch variant může být větší množství. Delší dobu se také mluví a nakonec i někteří povstalci proti Kaddáfího režimu po tom volají, o vyhlášení bezletové zóny.
I toto je takto porušením mezinárodního práva bez mandátu Rady bezpečnosti.
Pane ministře, vy sám jste už 21. února tohoto roku v prohlášení řekl, že cituji: "Česká republika odsuzuje násilí, jež způsobilo ...
Ano.
... smrt velkého počtu civilních osob." O den později předseda vlády Petr Nečas prohlásil, že: "Krveprolití, které je pácháno na civilním obyvatelstvu, je neslýchaným porušením lidských práv a nemá v civilizovaném světě místo." Tak se ptám, co by se muselo stát, abyste například vy nebo Petr Nečas řekli: Je čas na to s tím něco udělat, třeba pod hlavičkou OSN?
Jakmile Rada bezpečnosti o tom rozhodne, tak je ten čas. Já bych předpokládal, že se to stane teprve v situaci, kdy by tam opravdu nastala situace, kde by bylo v ohrožení větší počet lidských životů. Toho času bohudíky je taková zvláštní občanská válka, ale prozatím tedy těch padlých není mnoho a kde by o sousední země s tím zásadně souhlasily. Nesmíme zapomenout, že ty, které by tam mohly něco udělat, by byly evropské země, případně Spojené státy, nicméně tady máme minulost za sebou koloniální, to by ovšem, jak taky předtím pan Šedivý říkal, mohlo mít za důsledek, že by se nám to velice vyčítalo. Je to, kdybychom zasáhli na jedné straně a v arabském světě bohužel nemáme nejlepší pověst.
To asi bezesporu. Na druhou stranu, pane ministře, by říkáte, zatím není příliš mnoho obětí v té jakési občanské válce, můžete to vy jako ministr zahraničí nějakým způsobem kvantifikovat, v jakým ...
Nemůžeme, pane redaktore ...
Já se ptám ale na to, pane ministře, v jaký moment například Evropská unie usoudí, že je potřeba se o tom začít vážně bavit, že už těch mrtvých bylo mnoho?
Ne, já vám něco řeknu, my se o tom velice vážně bavíme, už na posledním setkání ministrů zahraničí byla o tom důkladná debata. Teď, jak známo, se hlavy států, šéfové vlád setkají v Bruselu. Nás tam bude zastupovat pan prezident Klaus. Tam budou ..., asi udělají tam důkladný rozbor, jaké možnosti taky máme.
Mohu se zeptat, protože pan prezident Václav Klaus dnes mluvil o tom, že by měla proběhnout nějaká debata před tím, než on pojede reprezentovat Českou republiku na tento summit Evropské unie, že by měla proběhnout nějaká debata ohledně, řekněme jeho mandátu, ohledně toho, jak se Česká republice bude na věci, které se tam budou probírat, dívat. Tak jaký on dostane mandát, co tam bude, co se týče Libye, prosazovat?
To se uvidí. Prozatím nevím, že by, kdyby ta debata byla, jako prezident, jako hlava státu, by v tom případě, kdyby to chtěl, asi měl povolat k sobě jak předsedu vlády, tak ministra zahraničí, tak ministra obrany a tak dále a zahájit o tom debatu.
Dobře. A kdyby to, pane ministře, nebylo, tak co by tam, co se týče Libye, v těchto dnech měl Václav Klaus prosazovat, coby současná hlava jedné z unijních zemí?
Myslím, že bychom se měli připravovat pro všechny možnosti, taky se vážně zabývat, jak pomůžeme Tunisku, Egyptu, dále potažmo taky Itálii, Maltě s problémy uprchlíků. Nesmíme zapomenout, že jak Tunisko, tak Egypt jsou chudé země a ten nával uprchlíků je pro ně značná zátěž. Tedy tady bychom měli uvolnit peníze a co nejvíce v tom pomáhat. To je to první, co bychom mohli teď už udělat, to je to nejdůležitější.
Mimochodem, vy jste zmiňoval země, ze kterých proudí směrem do Evropské unie uprchlíci. Česká republika bezesporu není tou nárazníkovou zemí, ...
Není.
... která by se musela potýkat s uprchlíky. Uvažujete v dimenzích toho, že by Česko nějakým způsobem pomohlo přímo jaksi odebrat něco z toho přílivu uprchlíků?
Myslím, že by to nebylo smysluplné. Spíše jsem toho názoru, jak jsem říkal, abychom v těch zemích jako Tunisko, v Egyptě vytvořili podmínky, aby ty lidi tam raději zůstali. Nesmíme zapomenout, že v Tunisku, kde vlastně ten převrat je vyřešený, kde je víceméně demokratická vláda, ten únik těch velkých, toho velkýho počtu běženců byl především z hospodářských důvodů. Oni by se chtěli dostat do Francie, kde očekávají, že by měli možnost dostat nějaký zaměstnání a peníze vydělávat. Největší problém je ta nezaměstnanost tam.
A jakým způsobem by, protože předpokládám, že teď hovoříte o nějakém řešení celé Evropské unie. Nemluvíte čistě o řešení České republiky.
Ne, myslím, to musí být celoevropské řešení.
A co by měla Evropská unie udělat například pro Tunisko, aby jejich minimálně ekonomičtí uprchlíci nezaplavovali jih Evropy?
Důležitý by bylo, kdybysme konečně otevřeli náš trh severoafrickým zemím, co se týká například zemědělských plodin. Pořád tady máme velmi velké překážky, aby mohli volně k nám dovážet, za jedno. Za druhý bychom měli celoevropsky postavit něco jako český EGAP, tedy pojištění a záruky pro investoři, kteří by tam vybudovali továrny a závody a takhle. Poněvadž jenom, když na místě najdou lidé zaměstnání, tak zůstanou doma. Dobrovolně nikdo se na vandr nevydává. Oni nemají jinou možnost, protože tam nenalézají nějaké zaměstnání, ...
Rozumím.
... tudíž zde by měla být možnost, ono se mluvilo o tom Marshallově plánu, je to, jsou to trošku odlišné podmínky. Ale to, co se stalo v Evropě po 2. světové válce s americkou pomocí, všechny ty továrny po krátké době byly zase vybudovány, začaly pracovat. To je důležitý, to bychom tam měli udělat.
Pane ministře zahraničí, pojďme se vrátit ještě zpátky k tématu Libye. Kdyby se, řekněme Rada bezpečnosti začala zaobírat tématem, ať už vyhlášení bezletové zóny nebo čehokoliv, co by se dalo nazvat, řekněme nějakým silovějším řešením, než je pouhé přihlížení, tak jak by se k tomu stavěla Česká republika?
Pak bysme s tím souhlasili, ale když by ten mandát byl. Pak ovšem je na řadě jediná organizace, která je toho schopna, mimo snad jednotlivé velmoci, samozřejmě velké evropské státy, jako je Francie, Velká Británie, potažmo Itálie, Španělsko by měly schopnosti tam samostatně působit. Nicméně bych řekl, že by to bylo lepší, kdyby to bylo v rámci NATO, kde tyto možnosti máme, a pak to by byl zásah posvěcen takto.
A to se týká i případné bezletové zóny?
Samozřejmě, poněvadž někdo musí ta letadla tam vyslat a někdo, kdy, kdo letadla AWACS například a jiná letadla má, bez toho to nemá smysl.
Tedy ta případná operace by byla pod hlavičkou OSN, ...
Ano.
... ale prováděly by ji jednotky Severoatlantické aliance?
Ano.
Celá ta věc nebo to téma v Libyi, to, co můžeme teď nazvat možná nějakou formou občanské války, trvá zhruba 3 týdny v té vyhrocené podobě. Jak dlouho by to muselo trvat, aby opravdu se mezinárodní společenství začalo zaobírat tím, že už to trvá příliš dlouho?
To asi bude nějaký čas trvat, bude záviset na intenzivitě tohoto konfliktu a samozřejmě musíme taky brát v potaz, že alespoň 2 stálí členové Rady bezpečnosti prozatím naprosto odmítají jakýkoliv zásah, to je Ruská federace a Čína. To musíme si taky uvědomit.
Uvažuje Česká republika v tuto chvíli o nějakém, řekněme měkčím postupu, jako například poskytnutí nějaké humanitární pomoci, nebo nějaké jiné formy pomoci?
Toto bychom měli samozřejmě poskytnout. Očekáváme tedy, že se poměrně brzo objeví možnosti, který teď máme. Teď tam máme organizace, který maj možnost samozřejmě, Člověk v tísni a takový, ale že by ze strany státu došlo k větší akci, to musíme domluvit taky v rámci Evropské unie. My přímo nesousedíme s těmi zeměmi, všechno bychom museli posílat přes Itálii nebo jinou zemi, která má aspoň přístavy a podobně, tudíž to celé vyžaduje opravdu evropské sladění.
To bezesporu, ale šlo by o peníze ze státního rozpočtu České republiky.
No, samozřejmě by šlo.
A na to peníze jsou?
Ve velmi omezené míře. Na katastrofy vždycky něco v záloze máme. Je to poměrně, s odpuštěním, jedno, jestli pomáháme po tsunami nebo v takovém případě.
Pane ministře, děkuji za váš komentář. Hezký večer. Na shledanou.
Prosím. Dobrý večer.
Tak a v Událostech, komentářích si ještě poslechněme komentář bezpečnostního analytika Jana Schneidera. Dobrý večer. Pane Schneidere, slyšíme se? Dobrý večer. Tak vypadá to, že naše linky nejsou v úplně skvělé kondici. Tak bezesporu se s panem Schneiderem zkusíme spojit ještě za chvíli.
Události, komentáře, 7. 3. 2011
