Česká diplomacie byla od počátku k rebelům skeptická. „Neznám je. O Kaddáfím víme své, v politice se pohybuje čtyři desítky let. V čele povstalců z Benghází jsou jeho bývalí ministři i tamní lidé. Itálie se tam snad vyzná, Malta též, my ale nemáme dost znalostí,“ řekl pro MF DNES v dubnu ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Včera v telefonním rozhovoru z dovolené však už prozradil, že libyjskou Prozatímní radu uznáme co nevidět.
Proč nám to tak trvá, když většina EU už ji uznává a když se s Kaddáfího režimem rozešla i libyjská ambasáda v Praze?
Uznáme ji ve chvíli, kdy se vrátím z dovolené, což mám v plánu v neděli, a v pondělí budu v práci.
Proč to nešlo dřív?
Podmínka byla, aby ovládali celou zemi. Teď mají už i hlavní město.
Jak dále postupovat v Sýrii? Jak by mělo zakročit NATO?
To je opravdu citlivá otázka. V Sýrii je to mnohem komplikovanější. Než se k nějakému zákroku odhodláme, měli bychom se důkladně poradit v Radě NATO a probrat všechny okolnosti a možné důsledky. Syrští povstalci sami vzkazují, že naše zákroky nechtějí, to bychom měli také zohlednit. Je to složitá země, na rozdíl od Libye je tam přímý soused Izrael a Libanon, další dvě komplikované země. V tomto případě bych řekl: dvakrát měř, jednou řež.
Mladá fronta DNES, 24. 8. 2011, Rubrika: Revoluce v Libyi, str. 3
