Schwarzenberg: Rakušanům můžeme blahopřát

V neděli rozhodli Rakušané o svém novém spolkovém prezidentovi.

Překvapivě přesvědčivě zvítězil profesor Alexander Van der Bellen. Dlouho byl předsedou Strany zelených, je to profesor ekonomie, moudrý starší pán, který začal názorově velice nalevo, ale zráním a zkušenostmi se postupně ocitl, jak bych to nazval, v levém středu. Zajímavé ovšem bylo, proč při opakovaném druhém kole zvýšil svůj náskok a opravdu jasně zvítězil, zatímco ing. Norbert Hofer, o kterém většina předpokládala, že tyto volby vyhraje, ztroskotal. Bylo to z několika důvodů, což může být poučné snad i pro sousedy Rakušanů. 

Jednak zde byla, jak vyplývá z různých průzkumů, obava Rakušanů, že by jim pan inženýr Hofer, jako hlava státu, poškodil pověst v zahraničí, že by všude nebyl přijímán jako vítaný reprezentant Rakouské republiky a demokracie, nýbrž že by byl spíše izolován ve Vídeňském hradě. To byl jeden z důvodů. 

Druhý důvod, který je pro nás také zajímavý, je, že se tentokrát spojila velká část celé demokratické společnosti. Od vídeňského kardinála přes stranu zelených k sociálním demokratům a k valné části strany lidové, která v této otázce byla rozpolcena. To byly hlavní důvody Van der Bellenova vítězství. Všude pozorovatelný vzestup strany Svobodomyslných v Rakousku se v prezidentských volbách odrazil nedostatečně. Vypozoroval jsem jak v Rakousku, tak v zahraničí, že tento výsledek byl zaznamenán s velkou úlevou. 

Ovšem měli bychom si uvědomit, že skutečnost, že Norbert Hofer dostal tak velký počet hlasů, nasvědčuje tomu, že Rakousko je rozdělené na dva tábory a že strana Svobodomyslných a Hofer, což byl vysloveně stranický kandidát, má opravdu široký záběr. Zdá se, že kdyby dnes byly volby do Rakouské národní rady, tak nejsilnější by byla právě tato strana, které předsedá pan Strache, jehož rodina mimochodem pochází z Liberce. 

Mnoho bude záviset na tom, jestli poměrně ještě nová vláda v čele s kancléřem Christianem Kernem dokáže přesvědčit Rakušany o tom, že bude, což Rakousko nesmírně potřebuje, schopná provést nutné reformy. Ještě před několika lety bylo Rakousko v hospodářském růstu a výkonu dokonce úspěšnější než Spolková republika Německo, teď ovšem prudce upadá, protože na rozdíl od Německa, kde kancléř Gerhard Schröder nutné reformy prosadil, Rakousko ve své velké koalici a sociálním partnerství nebylo schopné velmi nepříjemné, ale nutné kroky uzákonit. Mezitím je výsledek jasný, Rakousko má poměrně vysokou nezaměstnanost, jeho růst je minimální a výkonnost ekonomiky upadá. Již delší dobu to zjišťují obyčejní Rakušané, kterým sice pomalu, ale přece v peněženkách ubývá. 

Nyní má tedy opoziční strana Svobodomyslných velké šance, byť ještě neuspěla s kandidátem na prezidenta. Rakušané mají ve svém politickém chování ve zvyku vyvažovat a je docela dobře možné, že si řeknou: „No, když máme zeleného jako hlavu státu coby pojistku, tak na vedoucí funkce ve vládě klidně můžeme volit stranu Svobodomyslných.“ Takže uvidíme, jaký vývoj u našich jižních sousedů nastane, ale teď jim můžeme k nové hlavě státu srdečně blahopřát.