Obě události se odehrály ve Vídni, ale rozdíl mezi nimi nemohl být větší. Když se včera ve Vídni ruský prezident Vladimir Putin procházel před nastoupenou čestnou jednotkou, byl v centru mediální pozornosti. Rakousko jako první země po obsazení Krymu pozvalo vládce Ruska na pracovní návštěvu.
Už na konci května ale do města zavítal mimořádně utajený „Putinův předvoj“. Poslední květnový den se uskutečnila tajemná schůzka vlivných Rusů blízkých Kremlu s představiteli evropské krajní pravice. Do médií prosáklo, že diskutovali o tom, jak Evropu zachránit před liberalismem a „homosexuální“ lobby. Do Lichtenštejnského městského paláce se dostavil třeba vyslanec francouzské krajně pravicové političky Marine Le Penové – europoslanec Aymeric Chauprade.
Putin nyní do Vídně přijel nejen jako uzurpátor Krymu, nýbrž i jako reprezentant konzervativního a nacionalistického Ruska, které hledá spojence v boji proti demokratickým hodnotám, které vyznává EU. „Rusko aktivizuje svoje tajné služby a rozkládá Evropu. Vzhledem k tomu, že největší starostí EU jsou práva homosexuálů, konzervativní proudy společnosti na to Putinovi skáčou,“ podotýká bývalý vicepremiér Alexandr Vondra.
Co se na konci května ve Vídni odehrálo? Oficiálně šlo o setkání zasvěcené Vídeňskému kongresu, který před 200 lety účtoval s napoleonskou Evropou. Vyústil mimo jiné ve vznik Svaté aliance, což byl reakční spolek uzavřený nejprve mezi ruským, rakouským a pruským panovníkem. Ruský car Alexandr I. si od něj sliboval náboženskou obrodu, ve výsledku šlo také o pakt proti liberalismu. Podobný cíl mělo i vídeňské setkání na konci května.
Jeho pořadatelem byl oligarcha Konstantin Malofejev a prominentním hostem byl také vlivný ideolog Alexandr Dugin – letitý propagátor myšlenky, že Rusko má stát v čele eurasijského svazu. Kromě Chaupradea byli přítomní i krajně pravicoví politici z dalších zemí – mimo jiné šéf rakouské FPÖ Heinz-Christian Strache či Bulhar Volen Siderov. Utajení bylo tak veliké, že když si Strache pořídil fotografii, okamžitě byl napomenut.
Krajní pravice dlouhodobě představuje Putinovu „pátou kolonu“. S Kremlem ji pojí důraz na nacionalismus a snaha rozleptávat EU. „Tuhle nesourodou skupinu drží pohromadě diktátorské sklony a to je potřeba vědět. Nebral bych to na lehkou váhu, ačkoliv s tím můžeme těžko něco dělat,“ říká předseda evropského výboru sněmovny Ondřej Benešík (KDU-ČSL).
O setkání ve Vídni informoval švýcarský list Tages-Anzeiger i rakouský tisk. U našich sousedů se od té doby o celé záležitosti i Stracheho roli mluví. Vyplývá z kontaktů Ruska a evropské krajní pravice nějaké nebezpečí pro Českou republiku a její diplomacii? Předseda zahraničího výboru a znalec rakouské politiky Karel Schwarzenberg případné riziko vidí v již zmíněné snaze nabourat EU. „Jobbik, pan Strache a jejich souputníci putují do Moskvy jako do svého novodobého Říma. Putin jich využívá k tomu, aby mu pomohli poškodit nebo rozbít Evropu. Je to velmi nesvatá aliance a musíme tyto strany a straničky bedlivě sledovat,“ říká s poukazem na maďarské i rakouské extremisty.
Vondra zase kriticky hodnotí nynější strategii české diplomacie: „Extrémně mě to znepokojuje a česká zahraniční politika by na ruskou taktiku měla pádně reagovat. Zdá se však, že se rozhodla oRusko spíš opírat. Poslanec vládní ČSSD Stanislav Huml, známý svým obdivem k Putinovi, LN řekl: „Ať si mluví, kdo chce, s kým chce, ale ruský prezident by se měl spíš držet kultivované evropské scény. Putin mě překvapil, nerozumím mu.“ Není náhodou, že vídeňského setkání se účastnili zástupci francouzské a rakouské krajní pravice. „Neskrývám, že jsem do jisté míry nadšena Vladimirem Putinem,“ prohlásila v minulosti Marine Le Penová. Svou slabost pro ruského prezidenta dávala najevo opakovaně. Putinovi se zase musí líbit, že v minulosti Le Penová za jeden ze svých cílů označila odchod Francie z NATO. Moskvě by se jistě líbilo, kdyby Evropa byla opět rozdrobená, a tím pádem otevřená pro různé ruské mocenské hrátky.
Strache zase přivítal včerejší Putinovu návštěvu. Je také příkladem politika, kterému musí imponovat Putinova protiamerická rétorika. „Mnoho pravicových extremistů má v oblibě všechny režimy, které se staví proti Spojeným státům a tzv. kulturnímu imperialismu,“ řekl LN Carsten Koschmieder, politolog z berlínské Svobodné univerzity. Dlouhodobou otázkou je, zda Rusko kromě organizačního know-how může evropské krajní pravici poskytovat také peníze. Podle některých expertů to možné je, zároveň lze ale jen spekulovat o tom, zda se jedná přímo o státní podporu. Finanční toky by proto evropské krajní pravici mohly přitékat i z dalších ruských zdrojů.
Na konci května se v Kodani uskutečnila další utajovaná schůzka. Zasedání tzv. bildeberského klubu se účatnili elitní světoví politici, bankéři či podnikatelé. Tisk i zde měl omezenou možnost, jak získat informace. Jenže srovnávat tuto akci s vídeňskou schůzkou nejde. Cílem bildeberských setkání je otevřená diskuse, zatímco v Rakousku šlo o „oslavu“ zpátečnického myšlení. Ostatně bildeberský klub vznikl jako výraz nesouhlasu se sovětským systémem.
***
Oblíbený Putin
„Neskrývám, že jsem do jisté míry nadšena Vladimirem Putinem,“ prohlásila v minulosti Marine Le Penová, vůdkyně francouzské krajní pravice. Otázkou je, zda východní velmoc své „přátele“ v západní Evropě i financuje.
Lidové noviny, 25. 6. 2014, rubrika: Titulní strana
