V těchto dnech vzpomínáme na atentát na Reinharda Heydricha, který byl spáchán před pětasedmdesáti lety. Byl to snad nejvýraznější čin našeho národa ve dvacátém století, přičemž je nutno připomenout, že atentát provedl Slovák a Čech a že oba bojovali a umírali za svobodné Československo. Tento čin zanechal veliký dojem po celém světě.
Pamatuji si, že když například velkovévoda lucemburský přijel v devadesátých letech na návštěvu do Prahy, tak jsem ho vyzvedl na letišti a zeptal se ho, co by si v Praze přál vidět.
On odpověděl, že by se rád podíval do krypty, kde parašutisté zahynuli, protože on tenkrát bojoval v rámci britské armády proti Němcům a s jeho kamarády nesmírně obdivovali odvahu těchto našich vojáků.
Přivezl jsem ho do kostela sv. Cyrila a Metoděje, on si vše pečlivě prohlédl, vyptával se na všechny detaily. Viděl jsem, že i tehdy, po více než padesáti letech, to byla pro něj jedna z nejsilnějších vzpomínek na druhou světovou válku.
A tenkrát i československá vláda v exilu získala důkaz, že náš národ se nacistům nevzdá a že odboj pokračuje. To je zajisté pravda. Na druhé straně jsou lidé, kteří mluví, a právem, o nesmírném počtu českých obětí, které tento čin stál život během odplaty nacistů.
Myslím, že dnes, když se tolik mluví, ovšem ve zcela jiných souvislostech, o atentátech a teroristických aktech, tak si musíme připomenout veliký rozdíl mezi tím, co se stalo tehdy a co se děje ve světě nyní.
Za prvé, mezi Československem a Velkoněmeckou říší byl válečný stav. V rámci této války bylo samozřejmě oprávněné sáhnout také ke zbraním. Operace Anthropoid nebyla akce spiklenecké skupiny, nýbrž řadových vojáků československé armády pod velením jejich nadřízených a v poslední instanci i prezidenta Beneše, kteří se rozhodli k tomuto činu.
Nemůžeme vytýkat těm, kteří atentát provedli, že jsou vinni na represích, které nacisté po celé zemi rozpoutali. Připomínám jenom Lidice, Ležáky, vyvraždění celé Kubišovy rodiny v jeho rodné vsi… To všechno si musíme připomínat.
Také nesmíme zapomínat, že Reinhard Heydrich byl mimořádně schopný vrah. Vrah, který měl na svědomí statisíce, ba milióny lidí. Neboť on byl jedním z duchovních otců holokaustu, on uspořádal konferenci ve Wannsee, která vedla ve svém důsledku k zabití šesti miliónů Židů, a on byl taky odhodlán nejen český národ z naší země vypudit, nýbrž nás taky zničit. Takže boj proti němu byla oprávněná a nesmírně důležitá záležitost.
Nesmíme porovnávat spiklenecké a fanatické skupiny, které vraždí dnes, vraždily v minulosti a budou vraždit i v budoucnu, s vojáky, kteří s nesmírnou statečností konali svou povinnost.
Myslím, že jak parašutistům, tak lidem, kteří jim pomáhali a kteří většinou za to byli zabiti, dlužíme každý rok vzpomínku. Máme na ně vzpomínat a taky našim dětem připomínat, co dokáže pravé vlastenectví. A že jsou situace, kdy musíme být připraveni pro naši vlast položit život tak, jako to udělali tito parašutisté a ti, kteří jim při jejich akci pomáhali.
Neměli bychom ale tuto vzpomínku využívat ve vnitropolitických bojích, které se toho času u nás odehrávají.
Ten čin byl příliš veliký, než abychom byli oprávněni ho tahat do dnešní poněkud ubohé české politiky.
Karel Schwarzenberg, čestný předseda TOP 09
Zdroj: Právo, 1. 6. 2017
