(projev čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga ke slavnostnímu připomenutí 28. října 1918 v Poslanecké sněmovně)
Pane předsedající, vážení poslanci, vážené poslankyně. Vzpomínáme tady 100 let od založení první Československé republiky. Já se obávám, že jsem poslední poslanec, který se v této republice aspoň narodil a zažil celé její osudy od protektorátu přes únor 1948 a tak dále.
Pamatuji si nadšení po povstání v roce 1945, kdy jsme znovu získali svobodu. Pamatuji si depresi, které padla na všechny po únoru 1948, když jsem viděl pochodovat milice po Národní třídě. Pamatuji se, trošku vybočuji z čistě českých záležitostí, jak jsem v listopadu v roce 1956 stál a pomáhal na maďarských hranicích. Když se mě ptali, odkud jsem, tak jsem říkal z Čech, oni se na mě lehce pohrdavě usmívali a říkali: „A co vy děláte?“ A já jsem říkal: „My krvácíme a vy jste zticha.“
Dva roky poté jsem byl v Bruselu v našem slavném pavilonu, který byl na celé světové výstavě v Bruselu opravdu nejzajímavější a nejkrásnější. Pamatuji si, jak jsem se tam prošel a slečna z toho pavilonu mě doprovázela, všechno vysvětlovala, mluvila se mnou anglicky a já jsem byl nadšen. Opravdu byl tehdy člověk hrdý na náš stát a na náš národ a republiku. Pamatuji si ale také, že když jsem jí najednou odpověděl česky, tak zmizela. Tím jsem byl zase převeden na půdu reality, abych věděl, co tehdejší Československo bylo. Nesměla mluvit s někým, kdo by byl v podezření, že byl emigrant.
Potom si pamatuji rok 1968 se vší euforií a krutým pádem v srpnu a krásné dny v listopadu 1989 a znovunabytou svobodu. Pamatuji si také, jak mě v roce 1992 prezident republiky Václav Havel vyslal na Pražský hrad, abych stáhl vlajku posledního československého prezidenta. Připouštím, že jsem se tehdy neubránil slzám. Československo odešlo do dějin, vznikla Česká republika.
Teď se zamýšlíme nad tím, co bylo před sto lety. Byl to velmi civilizovaný převrat. Buďme vděčni císaři Karlovi, blahé paměti, který zakázal použití násilí, takže předání moci v Praze a všude proběhlo naprosto klidně a bez násilí. Teprve poté se vrátil Masaryk. Beneš i Štefánik se pokusili navrátit ze zahraničí. Převrat byl dělán zde 28. října a byl to civilizovaný způsob, jak se to stalo. My jsme se rozpadli, aniž jsme se o to příliš zajímali. Naše Československá republika zanikla. Naše dnešní Česká republika je něco jiného. Že jsme opustili ideály československého národa a československého státu, chápu, dějiny se změnily. Ale ty ostatní myšlenky, na kterých byl tento stát budován, byly postaveny. Masaryk nám připomněl, že státy vzkvétají a scházejí na základních myšlenkách. Jedna z velikých myšlenek Tomáše Garrigua Masaryka bylo evropanství. Když čtete jeho Hovory, články a tak dále, tak vidíte, že se o to zajímal a jak podporoval Coudenhove-Kalergia a tak dál. My se tady ovšem vyznamenáváme spíše tím, že se o Evropu nezajímáme. Ano čerpáme dotace, a to s nadšením. Ale přispíváme co nejméně a se solidaritou u nás to také valné není.
Za druhé nám Masaryk zanechal hlavní poselství, humanitu. Ano, naši humanitu jsme teď právě prokázali, když jsme odmítli přijmout sirotky z válečných vřav do České republiky, aby mohli v klidu vyrůst. Opustili jsme všechny ideály a zůstalo nám pouze národní sobectví, na kterém tento náš novodobý stát stavíme. Obávám se, že to je poněkud chabý základ pro stát. Obávám se, že když všechny ideje, na kterých byla naše republika postavená, opustíme, když neprokážeme ani Evropě ani světu, že jsme k něčemu užiteční, tak svým sousedům ničím nepomáháme. Když se dívám, jak ničíme vlastní půdu, což je hrozné, tak starý sedlák Schwarzenberg vám řekne, že to je opravdu tristní pohled, když se podíváme, jak byly vydolovány staré domy v našich městech a jádro Prahy už není obývané. Když se na celý tento vývoj díváme, tak v čem jsme prospěšní i vlastnímu obyvatelstvu? K čemu dnes tento stát je? Ptejme se. Já vás ujišťuji, když neprokážeme užitečnost ani vlastnímu národu, ani sousedům, ani Evropě a světu, tak se obávám o osud našeho státu, obávám se o naši další samostatnou existenci. Caveant consules ne quid detrimenti respublica capiat.
Děkuji mnohokrát.
Karel Schwarzenberg
V Poslanecké sněmovně PČR, 26. 10. 2018
