Aby byl Václav Havel skutečně doceněn, musí z veřejného prostoru zmizet generace politiků, s níž soupeřil o přízeň, míní jeho bývalý kancléř Karel Schwarzenberg.
„Náš národ nemá moc rád symboly. Máme takovou potřebu kohokoli, kdo nějakým způsobem vyčnívá nad průměr, okamžitě vidět také z té kritičtější stránky,“ řekl před lety biskup Václav Malý. A ačkoli svá slova mínil ve vztahu k zakladateli Československa Tomáši Garriguu Masarykovi, dají se vztáhnout i na památku Václava Havla.
Od smrti prvního polistopadového prezidenta zítra uplynou tři roky a zvláště v poslední době se množí pokusy změnit vnímání politika, který se stal jedním ze symbolů pádu komunistického režimu.
Jeho velký názorový protipól a nástupce na Hradě Václav Klaus jej na začátku listopadu označil za reformního komunistu. A to přesto, že právě totalitní režim Havla věznil. „Zásadním způsobem odmítal tržní ekonomiku, ač si myslím, že z ní sám osobně velmi tyl,“ pronesl také Klaus.
Současný prezident Miloš Zeman zase Havla označuje za utopistu, který kvůli svým ideálům neviděl skutečné problémy, jako třeba rozkrádání státního majetku v 90. letech. „On dokonce tomu tunelování dlouhou dobu bezelstně přihlížel,“ řekl Zeman jen krátce poté, co svá kritická slova na adresu zesnulého exprezidenta pronesl Klaus.
Někdejší Havlův kancléř z let těsně následujících po sametové revoluci Karel Schwarzenberg je přesvědčen, že první prezident samostatné České republiky bude doceněn teprve v následujících letech. „Až odejde generace, která přes sbírání čestných doktorátů a silná prohlášení se snahou na sebe mediálně upozornit nedosáhla věhlasu Václava Havla,“ řekl LN bývalý ministr zahraničí.
Podobný názor sdílí i předlistopadový disident a pozdější dlouholetý politik Alexandr Vondra. „Jsem si jistý, že v naší zemi zatím není přínos Václava Havla doceněn, ale že se to v budoucnosti změní k lepšímu,“ prohlásil.
Někdy se tak zdá, že lepší přístup k odkazu intelektuála, spisovatele a dramatika mají v zahraničí. V sídle amerického Kongresu třeba v polovině listopadu odhalili jeho bustu. Stal se teprve čtvrtým Evropanem, kterému se takové pocty dostalo. „Už staří Římané říkali, že doma není nikdo prorokem,“ řekl Schwarzenberg.
Tři roky od Havlova skonu se také stále více projevuje odklon tuzemských politiků od ideálů, které prosazoval. Důraz na lidská práva a podporu disidentů v nedemokratických režimech se postupně vytrácí ve prospěch toho, čemu Miloš Zeman říká „ekonomická diplomacie“. Kromě současné hlavy státu tento přístup razí zejména vládní sociální demokracie. Havlův odkaz se tak hodí hlavně k uchlácholení západních partnerů v případě, že změnu českého zahraničněpolitického směřování hlasitě kritizují. Projevilo se to třeba při nedávné návštěvě premiéra a šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky ve Washingtonu. Předseda vlády se v Americe přihlásil k Havlovým myšlenkám, aniž by to však mělo skutečný vliv na kurz, jímž se ubírá diplomacie Prahy.
Prezident Zeman tedy může i nadále říkat, že se do nedemokratické Číny jezdí učit stabilizovat společnost, a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se ho může v klidu zastávat.
Proměnami procházel i vztah Čechů k Masarykovi. Byl oceňován za založení republiky, ale v určitých obdobích zatracován a marginalizován, nejen nacisty a komunisty. Po sametové revoluci se obrozená demokracie začala opět silně hlásit k jeho ideálům. „Na Masaryka také dřív plivali a teď ho žádný Čech z piedestalu nesundá,“ uzavírá Vondra.
Tomáš Tománek
Lidové noviny, 17.12.2014, rubrika Domov, str. 05
