Schwarzenberg: Nové a účinnější zbraně rozhodnou válku na Ukrajině

Zajisté je prospěšné a chvályhodné, když se naši nejvyšší ústavní činitelé setkají, aby spolu projednali další vývoj a koordinaci zahraniční politiky České republiky. Této důležité schůzky se zúčastnili Miloš Zeman, Milan Štěch, Jan Hamáček, Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek a Martin Stropnický, ovšem výsledek je podivuhodný. Ústavní činitelé se mimo jiné věnovali otázce Ukrajiny, tedy spíš se pečlivě vyhýbali tomu, aby nazvali agresi a válku pravým jménem. Ve svém usnesení se pak tomuto problému věnují celé dvě věty, v nichž navíc opakují to stejné. V první větě se shodli, že současnou situaci lze řešit pouze politicky a ve druhé větě říkají, že politické řešení je jediné možné a dlouhodobě udržitelné. Zdá se mi, že účastníci tohoto setkání jednali přesně v duchu klasické věty Carla von Clausewitze, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky, protože ve skutečnosti je samozřejmě na východní Ukrajině toho času válka. A agresor nemá valné chuti tento pro něj úspěšný proces ukončit. Jak známo, mezi prvníma druhým minským setkáním povstalci rozšířili pomocí ruských vojsk a zbraní své území, což jim bylo dokonce během druhého minského setkání potvrzeno. Tak jsem zvědav, kdy bude nějaké další takové setkání a jaké budou jeho výsledky.

Usnesení našich ústavních činitelů svědčí o tom, že se nevěnovali prvořadě otázce, která je nám blízká, totiž ruské agresi na Ukrajině, ale velmi široce obsáhli terorismus Islámského státu. Ano, je to ohrožení, spíše ovšem od bandy vrahů než od státního útvaru. Teroristé, kteří působí na evropské půdě, můžou uhodit kdekoliv. Nicméně na východě Ukrajiny je každodenně zabito nebo zmrzačeno nepoměrně více lidí, než kolik je dohromady obětí teroristických útoků v Evropě za dlouhá léta a děje se to nedaleko našich hranic.

Pan předseda Poslanecké sněmovny PČR Jan Hamáček napsal dlouhý hezký článek o tom, proč říkáme dodávkám zbraní pro Ukrajinu ne. Předkládá spoustu argumentů, především pak, že bychom tím shazovali dohodu z Minsku. Ovšem nová minská dohoda vedla pouze k tomu, že se rozšířilo povstalecké území a že mezi tím, aniž by utichly zbraně, byl dobyt železniční uzel v Debalceve. Pan ministr zahraničí Zaorálek přímo prohlásil, že je to postoj české vlády a české politiky, která nesouhlasí s tím, že by zbraně měly rozhodnout konflikt na Ukrajině. Doufám, že pan prezident Putin tento názor respektuje. Pakliže ne, obávám se, že nové a účinnější zbraně rozhodnou válku na východě Ukrajiny, ovšem v prospěch toho, kdo je má. A bude poražen ten, komu tyto zbraně zrovna budou chybět. Jak známo z dějin, byla-li kdy převaha zbraní na jedné straně, tak si tato strana vždy svou vůli prosadila. Jednání dopadla rozumným výsledkem pouze tehdy, když si i útočící strana uvědomila, že může narazit. To jsou ovšem dějinné zkušenosti a ne vznosné ideály našich politiků.