Čelíme problémům, které může zvládnout pouze jednotná Unie
Téměř v celé Evropské unii pozorujeme rostoucí pochybnosti o akceschopnosti – v mnoha zemích posilují populistické strany, které podporují odklon od evropské integrace a návrat k národním státům. Je pravda, že ve věci společného evropského postupu často zeje propast mezi přáním a skutečností, jež snižuje ochotu veřejnosti podporovat integrační proces. Zejména ve vztahu k migrační krizi Unie nepodnikla potřebné kroky. Je to ale důvod k tomu, abychom si přáli méně Evropy?
Teroristické útoky v EU plánované napříč hranicemi států ukázaly, že řešení koncipovaná pouze na národní úrovni k cíli nevedou. Terorismus, konflikty vyvolávající nestabilitu a působící lidské utrpení v sousedství Evropy, příliv uprchlíků – to vše jsou výzvy, které žádný členský stát nemůže zvládnout sám. Jak ale může vypadat evropské řešení?
Navzdory částečně protikladným postojům členských států na problematice uprchlíků vidíme, že správným řešením je evropská pohraniční a pobřežní stráž disponující rozsáhlými pravomocemi. Odpovědnost za ochranu vnějších hranic EU nemůžou nést pouze národní, často přetížené úřady. Dohoda Unie s Tureckem z 18. března je důkazem, že věrohodná řešení může Evropa hledat pouze jako celek a ve spolupráci s důležitými zeměmi v sousedství. Naléhavě potřebujeme i reformu dublinského systému včetně spravedlivého rozdělování žadatelů, jež bere v úvahu velikost, ekonomickou výkonnost, absorpční kapacitu a kulturní aspekty členských států. Jediným řešením je rozvoj evropského azylového systému. Je totiž jasné, že v globalizovaném světě, ve kterém chce Evropa zůstat důležitým aktérem, se bez ohledu na konflikt v Sýrii budeme muset ještě dlouho zabývat otázkami uprchlictví a migrace.
Četné krize ve státech přímo sousedících s Unií ukazují, že EU musí v zahraniční politice mluvit jedním hlasem. Evropa musí být také schopná zajistit svoji vlastní bezpečnost, a to vnitřní i vnější.
Proto by měly být podporovány demokratizační procesy v zemích na jih a východ od unijních hranic. V dlouhodobém horizontu bychom měli usilovat o společný hospodářský prostor s našimi sousedy. Hrozby, jimž čelíme, si žádají ambiciózní evropskou bezpečnostní strategii, která nastíní vizi Evropy ve světě. Musíme také prohloubit spolupráci našich ozbrojených sil a společné vojenské akce. Je to nejen smysluplné z finančního hlediska, ale i nezbytné kvůli ohrožení. K boji proti terorismu je nutná lepší výměna informací mezi tajnými službami a užší spolupráce mezi policií a justičními orgány.
Občané právem očekávají, že Unie bude tyto úkoly řešit rychleji a flexibilněji. Za tímto účelem by EU měla mít k dispozici více vlastních peněz, aby mohla předcházet budoucím krizím a reagovat na ně. Evropská unie by se neměla dlouhodobě omezovat jen na řešení krizí, ale mít ambici spoluutvářet světové dění a sehrát vůdčí roli ve svém sousedství.
Předpokladem toho všeho je jednotná Evropská unie – rozdělení na východ a západ, sever a jih, kterého jsme v současné době svědky, je nebezpečné pro nás všechny. I v Evropě 21. století je nesmírně důležité, aby Velká Británie zůstala v EU. Nikdy nesmíme zapomenout, že nás pojí společné hodnoty: důstojnost člověka, svoboda, demokracie, právní stát a mír. Neměli bychom plýtvat energií tím, že budeme hledat, co nás rozděluje, ale přiložit ruku k dílu, aby naše „osudové společenství“ fungovalo lépe. Nepochybujeme, že Evropa to může zvládnout.
Karel Schwarzenberg, čestný předseda TOP 09
zdroj: Respekt, 20. 6. 2016, str. 16
