Schwarzenberg: Na vládě Nečas proti sKartě nic neměl

Jak byste dnes charakterizoval váš vztah s Milošem Zemanem? Je to taková ta klasická bitva na úvod, ve které si to rozdá nový prezident s šéfem diplomacie? Jako kdysi Václav Havel s Josefem Zieleniecem a pak Janem Kavanem?

Pan prezident ještě ve volebním boji několikrát naznačil, že by mu byl bližší poloprezidentský systém než ten parlamentní, jak ho ukotvuje naše ústava. A on, poněvadž je starý zkušený harcovník české politiky, ví, že jediné páky, které vůči nějakému ministerstvu má, jsou vůči ministerstvu zahraničí. Ministerstva zemědělství nebo kultury se o Hrad vůbec nemusí zajímat, jsou na něm naprosto nezávislá. Ovšem ministr zahraničí je v některých ohledech na hlavu státu odkázán, což jí poskytuje některé páky, které je každá hlava státu v pokušení použít. No a pan prezident podle ústavy má schvalovat nebo odmítat velvyslance, které navrhne ministr zahraničí a schválí vláda. Opačný postup není v ústavě popsán.

A je to ten souboj, kdy si hlavní aktéři kolíkují terén?

Ano. Já jsem venkovan a vím, že na vesnici byl nejhorší zločin přeorat meze. Vše ostatní, pranice v hospodě, pytlačení, se dalo přejít, ale když někdo přeoral mez, mohlo to vést k těžkým zločinům včetně vraždy.

Kdybyste srovnal prezidenty Zemana a Klause, je ten nový vůči vám razantnější?

Tak on hned na začátku nasadil s Vladimírem Remkem a paní Livií. Některý se mě ptají, co mám proti paní Livii. Vůbec nic, já ji mám docela rád. Dokonce mi jednou Václav Klaus řekl, že zaznamenal, že se k jeho ženě chovám s obzvláštní zdvořilostí. To je pravda. Ale neznamená to, že ji považuji za vhodnou osobu na post velvyslankyně. Nesplňuje podmínky. Překročila už věkovou hranici. Pro vyslání na zahraniční misi máme věkovou hranici 65, jí bude v listopadu, nemýlímli se, 70 roků. Za druhé je omyl, že by hlavní činností velvyslance byla reprezentace. Velvyslanec má úplně jiné úkoly a musí na to také mít patřičné školy. Paní Livia nikdy nesloužila na diplomatickém postu, takže považuji za urážku pro diplomatický sbor, abych jim na nejžádanější místa posadil vysloužilého politika nebo manželku bývalého prezidenta. Tady nejde o paní Livii, já ji mám skutečně rád, ale o zásadní přístup k zahraniční službě.

Neznechutila se vám během prezidentské kampaně, když se zaměřila na vaši ženu?

Ále, ve volební kampani se toho nakecá, to kdybych měl všechno brát vážně... Dokonce jsme se tomu s manželkou oba smáli.

Nejdřív premiér a teď i prezident na vaši adresu řekli, že komentovat jména navržených velvyslanců je amatérismus.

Já to ale České televizi neprozradil, já o tom mlčel. Ovšem v této zemi se každé údajné tajemství prokecne. Prezident, ještě než se mnou mluvil, informoval o tom záměru premiéra Nečase, takže se to o paní Livii dozvěděli taky na Úřadu vlády, věděli to tady, v prezidentské kanceláři – no a někdo to prokec.

Jak moc dnes ještě záleží na figuře velvyslance ve světě, který je mnohem provázanější, informačně i jinak, než kdy dříve?

Svým způsobem musejí ambasadoři pracovat mnohem intenzivněji než dřív, hlavně na hospodářském poli. Vždycky sice měli i hospodářské úkoly, například můj dědeček byl c. a k. vyslanec v Rumunsku a zajímal se o ekonomické záležitosti, avšak jen když byly stěžejní – typu železnice Berlín–Bagdád, kde si konkurovali Francouzi s německo-rakouským konsorciem. Dědeček tedy bojoval za Ringhoffera, ale plnil především politické úkoly. Samozřejmě že politicky měli velvyslanci víc práce, dokavad nepřišel nešťastný vynález letadla, takže dneska ministr furt musí někam lítat, přitom by bylo mnohem rozumnější, aby jednání vedl velvyslanec, který je na místě několik let a vyzná se líp než ministr, který tam přijede na pár hodin. Jenže i dnes je ministr odkázán na informace ambasadora, který musí schůzku předjednat, připravit podklady, ministrovi dát před jednáním nalejvárnu atd.

Je pro českou vládu důležitý velvyslanec na Slovensku?

Je důležitý. Máme na Slovensku spoustu zájmů.

Je důležitější obsazení ambasády v Bratislavě, ačkoliv mezi oběma zeměmi existuje tolik kontaktů, že člověk skoro nevnímá hranici, nebo v Moskvě, kde se řekněme byznysmen po příjezdu musí daleko víc rozkoukávat?

Do jisté míry je důležitější Moskva, to je pravda, taky jsem ještě pana Remka nepodepsal. On má přece jen výhodu, že na velvyslanectví už pracoval jako obchodní diplomat, je velice dobře znám v Rusku. Měl jsem teď s ním pohovor, uvidíme, jestli splní ostatní podmínky, ale řekněme, že to není laik. Ještě nejsem rozhodnut, ale můžu si to aspoň představit. Pokud jde o Bratislavu, vadil mi i postup: generální sekretář Plíšek už byl schválen prezidentem Klausem, ještě s prezidentem letěl na jeho rozlučku do Bratislavy, kde ho pan Klaus dokonce představil jako budoucího velvyslance. Jenže mezitím, ihned po prezidentské volbě, přišel na velvyslanectví do Bratislavy telefon, ať se to zastaví. To jsou neobvyklé postupy a proti těm se bráním.

Proč jste na Klausovou reagoval vznětlivěji než na Remka? Remek je mnohem straničtější diplomat.

Tam je ještě jedna věc. Když jsme s panem prezidentem Zemanem mluvili při prvním setkání o panu Remkovi, tak pan prezident mi řekl, že když vyhovím, nebude už mít žádné požadavky. Já mu odpověděl, že to zvážím. No, a na příštím setkání od něho přišel další požadavek, že paní Livii. A já jsem řekl: tak to tedy ne.

Pokud si dobře vzpomínám, tak jste Remka neodmítl ve dnech, kdy jste studentům zaštítil protikomunistickou Břevnovskou výzvu. Není to paradox?

Do jisté míry ano, ale já nechtěl hned první přání nového prezidenta odmítnout. A chci být objektivní. I když on je spjat s komunistickou stranou, jak bývalá velvyslankyně v Bruselu paní Vicenová, tak její nástupce pan Povejšil říkají, že Remek byl v Evropském parlamentu mezi poslanci jeden z těch lepších. On není moje první volba, ale pohybujeme se v rámci demokracie, komunisti jsou významná strana, budou asi v přímé nebo nepřímé koalici po volbách ve vládě. I s tím musím počítat.

Nevstoupil už do vás duch Jana Masaryka, že vyklizujete pozice?

Ale to je jen střízlivý odhad faktů. Podívejte se do průzkumů. Já se spíš připravuji na to, že v druhé polovině příštího roku zasednu v opoziční lavici.

Ptám se na to, jestli je nutné sociálním demokratům, pokud mají plány s komunisty, předpřipravovat terén. Proč to nenecháte až na ČSSD?

A barák v Moskvě mám rok nechat neobsazený? Ale jak říkám, ještě jsem ho nenavrhl.

Objevila se zpráva, že bývalý ministr obrany Alexandr Vondra by mohl být velvyslancem v Izraeli. Jak to je?

Byl by vynikající velvyslanec v Izraeli, tu zemi zná, má ji rád, má v diplomacii bohaté zkušenosti. Musím ale se Sašou telefonovat, jestli se definitivně rozhodl. Navíc toho času velvyslanci už schválení vládou a ještě panem prezidentem Klausem jsou v trezoru u nového pana prezidenta a uvidíme, jestli on mi vůbec nějaký návrh schválí.

Tento týden byl v Praze šéf Evropské komise José Barroso. Stěžoval jste si, že vás Hrad nepozval a že to jsou necivilizované zvyky. Jsme necivilizovaná země?

Jsme přece jen dosti na východ. Myslím, že politické mravy u nás protektorátem a komunismem zaznamenaly hluboký úpadek. Když se podíváte na chování politiků u nás, jejich výrazivo, je to něco jiného než ve Švýcarsku, Nizozemsku, Dánsku. Toho dědictví se budeme ještě dlouho zbavovat. I v Rakousku a Německu dlouho trvalo, než puch nacismu vymizel ze všech úřadů, zabralo to nějakých třicet let.

Ještě k sKartě: premiér by ji nejradši zrušil, což ale vy odmítáte s tím, že nebudeme vyhazovat miliardy kvůli politické atmosféře.

Stálo to dost peněz, takže by měly být v pozměněné formě využity. A ne teď, protože všichni na sKartu nadávají, ji zrušit.

Jak jste přišel na ty miliardy?

No podívejte, kolik peněz do toho systému bylo investováno.

Tři sta milionů, tvrdí sama Česká spořitelna.

Myslím, že to je celkem víc. Ale já ani 300 milionů nechci vyhodit z okna. Ne. Ani deset milionů nechci vyhodit z okna, jenom abych podlehl politické náladě. To je nezodpovědné hospodaření.

K čemu sKarta vlastně ještě je?

Staré použití už nebude, musí se najít nové tam, kde to nadále bude užitečné. Není na mně, abych to vypracoval, ale na ministerstvu práce, opravdu. Jo?

Ale vy coby šéf koaliční strany ten projekt politicky zaštiťujete.

Já zaštiťuji paní ministryni a uznávám její odpovědnost. Já se jí do toho nebudu plést.

Podle původního plánu měla sKarta státu ušetřit 250 milionů korun ročně na agendě s dávkami. I kdyby jednou fungovala a takové úspory přinesla, není to pro koalici příliš malá úspora, abyste si kvůli tak nepopulární věci naštvávali lidi?

Ta naštvanost už se, jak známo, stala. Pan premiér by chtěl sKartu úplně zrušit, já oproti tomu říkám, že to je trochu drahé gesto.

A jaký účel má karta, na kterou už téměř nikdo nebude nucen vybírat si dávky a která poslouží jen jako průkazka na úřadech práce?

Říkám: jak se využije, to je na nich. Já vám říkám, že o tom nebudu rozhodovat. A nebudete se mě ptát na věci, na které vám nebudu odpovídat! Konec. Ať přijde se svým návrhem paní ministryně Müllerová. Neboť jsem zásadně zastáncem toho, že pověřím-li někoho vedením resortu, musí samozřejmě nejprve mít moji důvěru, ale já ho potom podporuji.

Nevymstila se vám ta zásada u bývalého ministra Drábka a jeho náměstka Šišky? Šiška podepsal se spořitelnou smlouvu a v ní ustanovení o toku důchodů přes sKarty, které předtím premiér Nečas vyloučil. Pokoutně podepsal smlouvu, jíž obešel vládu.

Já nevím, jestli to bylo pokoutně. Promiňte, já jsem na těch vládách byl, pan premiér se postavil proti sKartě nebo Drábkovi, teprve když se skandál se Šiškou projevil. (náměstek Vladimír Šiška byl v jiném případu obviněn z přijímání úplatku – pozn. red.) Předtím byl se vším srozuměn.

To já si tedy pamatuji, že dlouho předtím Nečas veřejně řekl, že si nepřeje, aby se přes sKartu platily například důchody –

– jo, ale pak na vládě s tím byl srozuměn. Nebyla o tom sebemenší diskuse.

Máte vy osobně nebo TOP 09 nadstandardní vztahy s Českou spořitelnou?

Ne.

Třeba s šéfem mateřské Erste Andreasem Treichlem?

Pravdaže Treichla samotného znám od jeho dětství. Jeho otec, tehdy generální ředitel Kredit-Anstalt, byl jednou z nejvýznamnějších osob rakouského bankovnictví. Velice inteligentní člověk, vzal si šarmantní paní z rodiny Ullsteinových, což byli židovští nakladatelé v Berlíně. Ve Vídni před padesáti lety ti dva tvořili velmi oslňující pár. Starý pán ještě žije, je mu myslím 95 let. Celá rodina často chodila k mojí matce na večeři nebo na oběd, oba bratry jsem znal, byli o něco mladší než já, což o to. I mladý Treichl byl vždycky velice inteligentní a opravdu něco vybudoval, z lokální spořitelny ve Vídni udělal středoevropský koncern. Ale jako předseda strany s ním žádné zvláštní spojení nemám. Dokavaď jsem byl ve Vídni, tak jsem ho samosebou několikrát viděl. Ale to už je dávno.

Je pravda, že vám jeden vysoký manažer České spořitelny soukromě pomáhal s prezidentskou kampaní?

Možná že někde někdo pomáhal, ale fakt mi to není povědomé. Skutečně.

Čili vaše angažmá pro sKartu nemá co dělat s vazbami na Českou spořitelnu?

Ježišmarjá, ne! To má co dělat s tím, že paní ministryně Müllerová je ve vládě za topku. Kdyby to souviselo s Raiffeisenkou nebo jakoukoliv jinou bankou, bylo by to pro mě stejný.

Není na škodu být a priori loajální k ministrům, kteří vám mohou něco kutat za zády?

Paní Müllerovou považuji za odpovědnou ženu. V životě jsem se vždycky řídil zásadou: důvěřuj lidem, kteří s tebou spolupracují. Já jsem znal lidi, kteří nikomu nevěřili. Některých chyb se vyvarovali, ale měli mizerný, zkažený život.

Je sKarta věc, na které by se příští týden mohla vážně zaseknout koalice?

Myslím, že ani Nečasovi, ani mně za to nestojí.