Schwarzenberg: Každá generace musí o svobodu bojovat

Varšavská smlouva nebo spíš její duch se vrací po 20 letech na místo činu a to do pražského Černínského paláce. Věděli jste, že se tahle organizace oficiálně rozpustila právě v sídle českého ministerstva zahraničí? Tuto událost si tamtéž připomenou aktéři velké mezinárodní konference do našeho přenosového vozu, který zaparkoval právě před Černínským palácem. Teď zdravím ministra zahraničí České republiky Karla Schwarzenberga.

Dobré ráno přeji.

My si připomínáme vlastně i završení odchodu sovětských vojáků z našeho území. Plyne z toho nějaký vzkaz pro budoucí generace?

Vzkaz je vždycky stejný a to si musíme v každé generaci uvědomit, že svobodu nemáme samozřejmě, že každá generace musí o ni bojovat. Že není stav světa, poněvadž lidé se nemění, kde je nám svoboda garantovaná. Budeme vždycky v každé době o svobodu bojovat.

Když jsme mluvili o konci Varšavské smlouvy, odchodu sovětských vojáků z území tehdejšího Československa, když se vrátíte ve vzpomínkách o 20 let zpátky, myslel jste si, že to půjde tak rychle téměř bezkonfliktně?

Po pravdě řečeno, jsem myslel, že se to bude protahovat. Máte naprostou pravdu. My jsme všichni nevěděli tak úplně, jak vlastně už pokročil vnitřní rozklad Sovětského svazu a jak slabý ve skutečnosti ten režim už je. My jsme byli ohromeni tou velikou armádou nebo těmi armádami, které od Vladivostoku až k nám byly rozmístěny těm bezpočtu jaderných a jiných zbraní a nám nebylo povědomé, byť některé náznaky byly jak už to bylo dávno ztrouchnivělé.

Byl to tedy zejména rozklad tehdejšího Sovětského svazu, který umožnil ten relativně hladký průběh operace?

Ano, samozřejmě.

Bylo tam třeba i něco navíc, nějaké politické dohody na globální úrovni?

Myslím, že Gorbačov, který cítil odpovědnost, věděl, že tedy kdyby to proběhlo úplně živelně, ten rozklad Sovětské říše, že by to bylo tak nebezpečné, koneckonců se několik let domlouval, jak s Reaganem, tak s Bushem, o stavu světa. Myslím, že to nebyl, jak cizí předpokládají, takový velký spiknutí, nýbrž Gorbačov si uvědomil, že věci pokročily a že by byla katastrofa vzhledem k přezbrojení tehdejšího světa, všudy přítomných jaderných a jiných zbraní, bakteriologických, co všechno tady bylo rozloženo, že by mohla být ohromná katastrofa, kdyby někdy došlo k násilí, kdyby právě ten rozklad proběhl živelně, takže se snažil domluvami to udělat tak, aby to proběhlo pokojným způsobem.

Vím, že mluvím s významným diplomatem, ale troufnete si odpovědět na otázku, na kolik podle vás už vymizel duch Varšavské smlouvy z Ruské armády?

Podívejte se, to vždycky trvá několik generací. Než po rozpadu říše si nová generace uvědomí, že to je dávno za námi, připomínám, řekněme, i evropské mocnosti jak dlouho to trvalo Němcům, než se vlastně smířili s tím, že stará německá říše, která vznikla po roce 1870 je dávnou minulostí, jak dlouho trvalo Francouzům, než se úplně rozloučili s myšlenkou francouzské Afriky, to trvá a to také nemůžeme nikomu vyčítat, že to také na východ od nás trvá nějaký čas.

A myslíte si, že někdy v budoucnu může být Rusko členem NATO?

Já si mohu představit, že jednou v budoucnosti řekněme, vznikne něco, co se snad také bude jmenovat jinak, co by pokrylo bezpečnostní potřeby jak Evropy, tak Severní Ameriky, tak i Ruské federace a některých přilehlých států. Prozatím to ještě nevidím, zde existuje na obou stranách ještě příliš mnoho nedůvěry, a jak jste zmínil, tak ji ještě ty pozůstatky myšlení z minulosti tomu brání.

Říká ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který byl hostem Ranního Interview. Pane ministře, hezký den, na slyšenou.

Na slyšenou.