Schwarzenberg: Je to událost i pro nás, papež nás měl rád

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg přijel do Říma na beatifikační mši. Papeže znal osobně a setkání s ním řadí mezi „největší zážitky v životě“.

Jde o církevní událost, ale znamená něco i pro Čechy?

Je to událost i pro národ. Tento velký člověk nás měl rád a opravdu se o nás staral. Pohnul světem, obzvláště tím naším. Gorbačov sám řekl, že to byl člověk, který nejvíc přispěl k rozpadu komunismu.

Přijel jste z povinnosti?

Přijel jsem pro to blahořečení a někdo tady z ČR musí být. Několikrát nás navštívil, což je vzácné, a taky řekl, že ho tíží nevyrovnání se církve s fenoménem mistra Jana Husa. On prosadil doslova, že to byl reformátor církve.

Znal jste papeže blíže?

Měl jsem tu čest být několikrát pozván do Castel Gandolfa na přednášky, které tam v létě pořádal. Pro mě to byl největší zážitek života. Zažil jsem ho zblízka ráno, při mši svaté v kapli, a potom, když jsme poslouchali ty přednášky, při nichž si suverénně vedl. Měl ohromný smysl pro humor. Byly tam veličiny z celého světa, a když se někdo vytahoval nebo dlouho mluvil, tak ho nějakým vtipem uzemnil. Byl to člověk, který měl velkou vizi a byl velmi duchovní. Denně čtyři hodiny meditoval. Víte, já jsem měl strejdu, ten byl v Římě velvyslancem u Svatého stolce, a on jednou potkal na vrcholu Apenin polskou skupinu – z dětství na Orlíku uměl polsky – oslovil je a šli spolu. Existuje záznam z jeho deníku: „Od roku 1936 ten Řím znám: papeže, tajemníky, kardinály, ale dnes jsem potkal asi nejvýznamnějšího knížete církve (psal francouzsky), je to nový arcibiskup krakovský (v 60. letech).“

Jak jste vy sám prožil zvolení polského papeže v roce 1978?

To bylo všude překvapení, to byla bomba. Já jsem byl na Schwarzenbergu, to už jsem dávno nesměl být doma, a měl jsem na návštěvě člověka, který znal Vatikán velmi dobře, jistý Klaus Dorn. Původem Sas z významné rodiny, v emigraci založil jediný časopis, který útočil na Hitlera zprava.  Po válce hrál velikou neznámou roli. Byl spojka, tehdy byla komunikace těžší, mezi papežem Piem XII., Adenauerem a Američany. A on byl u mě na návštěvě a najednou přišla ta zpráva. Oba jsme si uvědomili, že je to průlom pro církev, pro Evropu. Po pravdě řečeno, my jsme se z čisté radosti opili.