Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg si během schůze Sněmovny udělal čas. Na jednom z balkónů si zapálil tradiční fajfku a pustil se do glosování sněmovního dění i české společnosti. Bývalý ministr zahraničí nezapomněl vysvětlit důvod, proč se jako místopředseda sněmovního zahraničního výboru podepsal pod komentář kritický vůči Izraeli.
Nebylo chybou kritizovat Izrael kvůli možné anexi palestinského území?
Ale vůbec ne! Když už jsme s někým přátelé podobně jako s Izraelem, je naší povinností upozornit jej na to, že dělá chybu. To rovnocenní partneři a spojenci dělají. Neznamená to přeci, že bychom neměli Izrael rádi. Já znám Izrael už od roku 1964. První velvyslanectví tohoto státu bylo v domě mých rodičů. To už je dlouhotrvající stav.
Překvapila vás něčím česká společnost během koronakrize?
Mne už nepřekvapí skoro nic. Někdy se divím, někdy se bavím a někdy zase jenom čumím. Nicméně jedno příjemné překvapení jsem prožil. Jakmile nastala krize, najednou se opět mezi lidmi probudila vlna solidarity. Zase jsme si začali pomáhat. Víte, já si něco podobného pamatuji z raného dětství za protektorátu. Vážně jsem se obával, že tato naše bohulibá vlastnost už zanikla.
Mluvíme-li o naší společnosti, nelze nezmínit, že spolu sedíme v Poslanecké sněmovně. Je její dnešní obsazení obrazem zdejších poměrů?
Vnímám to normálně. Já už jsem si na to zvykl. Máme tu nějakou koalici oficiálně vládnoucí, babišovce a sociální demokraty. A pak tu máme ještě koalici neoficiální, kterou tvoří ještě komunisti a okamurovci. Prosím, to jsou dost roztodivné kombinace. Někdy bývá zábavné se na to dívat.
A nemrzí Vás, že díky těmto „roztodivným“ kombinacím máme vládu, která se opírá o komunisty?
Kdybych se měl zlobit a zachmuřovat tím, co se děje v české politice, dávno si hodím mašli. Když to berete s humorem, je to občas docela komické. Především si nezoufám. Skoro v každé straně najdete pořád různé osobnosti, které za to stojí. Podívejte se, jak báječně se vyvíjí předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.
S jakou perspektivou TOP 09 může paní předsedkyně v budoucnosti počítat?
Nejsem prorok, leč domnívám se, že se delší čas udržíme mezi parlamentními stranami, neboť tu stále existuje potřeba výrazně proevropské síly. Žádná jiná partaj nevěří ve společnou Evropu tak jako právě TOP 09. Do jisté míry bychom za ni mohli považovat i lidovce, kteří však mají specifický charakter. Kombinace konzervativního a liberálního myšlení s proevropskou politikou je naší výsadou.
Může mít česká výrazně proevropská partaj oprávněně pocit, že chce být ve vládě?
Každá politická strana, která nechce být ve vládě, postrádá smyslu. Už slavný německý sociálně demokratický politik Franz Müntefering říkal, že dělat jenom opozici, stojí za hovno
Není v takové situaci poněkud neambiciózní tvrdit, že pro příští volby by demokratické opoziční strany měly spíše kandidovat společně?
Je to důsledek realistického posouzení našich možností. Chceme i v příštích volbách získat maximum, nelze nás jen tak jednoduše obejít. Tvrdím, že ve spolupráci s dalšími stranami můžeme být nejenom zajímavou kombinací na hlasovacích lístcích, ale také důstojným vyzyvatelem pro současnou vládu.
Když se během pandemie na čas zavřely hranice, Miroslav Kalousek se mnou vzpomínal na dobu východního bloku, kdy se z Jižních Čech koukal směrem k Rakousku s tím, že se tam nikdy nepodívá. Pro Vás to bylo asi podobně složité, akorát jste byl na druhé straně.
Byl to mimořádně blbej pocit. V roce 1968 jsem tu na chvíli byl a pak ještě i několikrát. Takže jsem měl nějaké tušení, jak to tady vypadá, ale vždycky jsem se toužil po návratu na trvalo.
Moje generace považuje svobodný trh, cestování i svobodu slova za životní samozřejmosti. Vážíme si jich dostatečně?
Nic z toho v mém mládí nebylo. Všechny prožitky a názory pramení ze zkušeností a ani se nedají moc dobře předat. Když člověk nezažije na vlastní kůži, co to znamená mít zavřené hranice, co to znamená žít v totalitě, těžko si to může představit. Těžko se vám vysvětlí i to, co to znamenalo, když člověk musel emigrovat. Já vůbec nevěděl, jestli se někdy vrátím domů. Pamatuji si, co jsem tehdy řekl své ženě, když zrovna probíhala v Sovětském svazu perestrojka: Když to takhle půjde dál, tak si za dva, za tři roky, můžu někde v okolí Orlíka nebo Čimelic pronajmout chatu a strávit tam aspoň pár týdnů. V životě to tak zkrátka chodí a některé věci jsou nesdělitelné. Zrovna tak nemůžete popsat nikomu ten pocit, když vás opustí milované děvče, pokud něco podobného nezažil.
Garantem těchto svobodných hodnot je také Evropská unie. V souvislosti s koronavirem se na ní valí kritika, že krizi podcenila a neřešila.
Já vám něco povím. Sjednocovací procesy byly odjakživa nepřetržitý boj. Než se sjednotilo Německo, Itálie, vyžadovalo to bohužel několik válek. V Americe byla válka dokonce občanská. To, čeho jsme dosáhli my od vzniku Evropského hospodářského společenství v 50. let, je neuvěřitelné. A promiňte, bez jediné kapky krve. Je neuvěřitelné, že všichni řvou, když se má Unii nějaká pravomoc předat, aby pak nadávali, že se v koroně EU neosvědčila, když kýžené pravomoci nemá. Takové tvrzení přeci postrádá smysl. EU může jednat jenom v rámci pravomocí, které ji členské státy daly.
Integraci jsme zvládli bez kapky krve, ale Česko výrazně zasáhly jiné události, které nás ovlivňují dodnes, mám tím na mysli především odchod elit.
To bylo opravdu strašné, ale i národ takovou ztrátu přežije. Zase vyrostou nové generace. Potýkali jsme se s jinou historickou zkušeností než třeba Dánové a Švédové, kteří nebyli vyhnání a ani nikam nemuseli emigrovat. Leč podotýkám, málokdo umí poučit se z dějin. Dějiny jsou učitelka, kterou nikdo neposlouchá. Výborná učitelka.
Máte obavy, že jsme nepoučitelní?
Největší obavu mám z toho, že to vzdáme, zvykneme si na to, zpohodlníme a půjdeme na ruku lidem, kteří si to nezaslouží.
Ale to se nesmí stát.
Co znamená nesmí? Jestli proti tomu nebudeme od začátku bojovat, pak se to stane. Když se podívám na výsledky voleb, pak jsou ukázkou toho, po čem lidé touží. Mají jednoduchou obhajobu, on je úspěšný a postará se tedy o nás. Není to tak, že by o něm měli nějaké iluze, jen věří, že se o ně postará. A taky že by to chtěli mít stejně jako on. Tento pocit se propisuje do poměrů v celé společnosti.
Jsem větší optimista. Podíváte-li se na výsledky posledních voleb, a to včetně těch „Vašich“ prezidentských z roku 2013, můžete si všimnout, že skoro polovině lidí to lhostejné není.
Ano. Přiznávám, že ten můj výsledek byl tehdy lepší, než jsem si původně myslel. Těsně před druhým kolem voleb jsem na obědě s rodinou říkal, že když dostanu třetinu hlasů, budeme to moci považovat za slušný výsledek. Dělal jsem chybnou kampaň, ale dělám slušné analýzy, a proto jsem věděl, že nemůžu vyhát. Zajímavé ovšem bylo, že mladí hlasovali pro mne, zatímco starší generace spíše věřila ve staré pořádky.
Čím je Miloš Zeman vlastně přitažlivý?
On těm lidem vyhovuje. Nesmíte prezidenta podceňovat, je velice inteligentní a lidem umí lichotit. Dokáže vyvolat dojem, že je úplně stejný jako oni.
To je přeci hra.
Je to hra, ale hraje ji úspěšně. To musíte uznat.
Nevypadá to však, že by k ní měl příliš vhodné spoluhráče. Zodpovědností politika je umět si vybrat vhodně nejbližší spolupracovníky. Když jste byl kancléřem Václava Havla, mluvilo se o tom, že jsou poradci nominovaní na České lvy, teď se mluví o dotacích na vleky, intrikánských dopisech a zabijačkách.
Pravda je, že Havel měl na Hradě Jiřího Křižana, Sašu Vondru, Michaela Žantovského, Ladislava Kantora, Edu Kriseovou! Všechno báječný lidi. A teď tam máme Nejedlého. Havel měl opravdu rád lidi a zároveň vůči nim cítil neskutečnou zodpovědnost.
Vzpomínáte na hradní angažmá?
To byla nejkrásnější léta mého života. Já jsem byl nadšenej, když byl na konci prosince 1989 zvolen Václav Havel prezidentem. Najednou jsem věděl, že se budu moci vrátit domů. Na tento den jsem čekal přesně 41 let.
Někteří Vaši přátelé z Hradu už nejsou mezi námi.
Musíte se s tím nějak smířit. Lidi přichází a lidi odchází. Větší část mých přátel v mém věku už odešla do nebe. Zemřel Křižan, zemřel Havel. Čísla takových přátel si nemažu z telefonu. Znamenají pro mě památku a připomenutí. Přátelské vztahy jsou v životě nejvíce.
Kdybyste teď měl říct jednu knížecí radu, která by budoucnosti Česka pomohla, co by to bylo?
Musíme mít respekt před právem. Teprve ve chvíli, kdy budeme právo opravdu respektovat, bude to mnohem lepší. Pokud jej budeme používat jenom jako nástroj a soubor paragrafů, které můžeme jen vhodně využít, pak je to velmi špatně. Nezapomínejte na to, že vznik práva vychází i z úcty k ostatním lidem.
Vladan Vaněk, tiskový mluvčí TOP 09
