Schwarzenberg: Chtěli mě v Hollywoodu, ale jsem mizerný herec

Označujete se prý za lesníka a hospodského...

To vzniklo kdysi. Pozvali mě do diskuzního pořadu rakouské televize. Zřejmě proto, že mezi partou vídeňských kavárenských povalečů jsem byl tehdy docela populární. No a zeptali se mě na povolání. Tak jsem odpověděl, že žádné nemám. Jenže oni na tom trvali. Nakonec jsem řekl, že jsem lesník a hospodský.

Jste stále kavárenský povaleč?

Tím jsem byl celý život.

Máte ale rád i české hospody. Jaké pivo pijete?

Mám rád malé pivovary, některé vaří opravdu výtečná piva. Ale samozřejmě mám také rád Plzeň, ta je dobrá vždycky.

Co si šlechtic k takovému vychlazenému půllitru dává?

Česká klasika je v tomto ohledu nejlepší. Například hermelín, pokud je opravdu dobře uleželý. Pak mám také rád olomoucké syrečky. Vynikající jsou smažené. To jsou takové české radůstky.

Kromě piva a jídla prý máte rád ženy.

No samozřejmě. A zcela správně jste použili číslo množné.

A ženy mají rády vás. Čím myslíte, že to je?

Nemám tušení. Stejně jako nelze říct, proč konkrétní žena působí na muže. Není to bezpodmínečně krásou. Já jsem poznal překrásné ženy, které v sobě vůbec nic neměly. Jisté věci se prostě nedají měřit.

Vaše osudová žena je vaše manželka. Tu jste si vzal hned dvakrát, a to poté, co jste byli dvacet let rozvedeni. Jak často se vídáte dnes?

Poměrně málo. Ona žije v Rakousku. Teď se uvidíme o Vánocích.

Je to taková love story. Svatba, rozvod, druhá svatba…To zní romanticky.

Já nejsem romantik ani poeta, abych o tom vyprávěl.

Kdybyste se stal hlavou státu, zaujala by vaše žena roli první dámy?

Myslím, že bohužel ne. Kvůli úrazu na lyžích na tom pohybově není dobře. Není schopna plně vykonávat ani svoje povolání, tedy lékařství. Nemohla by ji asi nahradit ani dcera. Vdala se totiž za úspěšného hollywoodského scenáristu.

Schvaloval jste jí to?

No samozřejmě. Když mi ho představila, poznal jsem hned, že je to velmi inteligentní chlapec se zajímavými nápady.

Jak jste nesl, že se dcera přestěhovala za oceán?

Víte, to je dost obvyklé, že se děti rozutečou po celém světě. Nejsem sám, kterého to potkalo.

Jak často ji vídáte?

Strašně málo. Děti chodí do školy a já mám poslední dva roky moc práce. O svátcích bude pohromadě skoro celá rodina a předtím mne navštíví v Praze.

V minulosti jste prý dostal nabídku od Miloše Formana na roli v jeho filmu – proč jste odmítl?

Poněvadž jsem mizerný herec. Člověk nemá dělat, co neumí.

Nelitoval jste později, že jste do takového projektu nešel?

Ne, to opravdu ne. Znám hranice mých možností a jen bych se při tom zesměšnil.

Kdyby vám podobná nabídka přišla dnes, zareagoval byste stejně?

Ano, talent s věkem nevzrostl.

V čem je politika lepší než herectví?

V tom si těžko vybrat, ale u obou povolání pozoruji, že někdy naprostí amatéři mají ohromný úspěch u diváků.

Někteří vám často vyčítají, vytají, že jste málo Čech…

Je pravda, že Schwarzenberg je jméno německé. Ale pokud vím, tak Klaus, Dienstbier nebo Fischer taky. A jenom mně se to vytýká.

Takže se cítíte být Čechem?

Jistě, celý život. Řekl bych, že víc než mnozí jiní.

Jaký mají Češi důvod k národní hrdosti?

Jedinečný je náš humor. Nikde ve světě nemají srovnatelný. Jinak jsme ale velmi paradoxní národ. Například jsme hodně pohanští, přičemž ale máme největší počet svatých na hlavu. Vyjma Italů. To je pozoruhodné.

Jak byste pojal roli prezidenta?

Svůj úkol bych viděl především v tom, že bych českou společnost smířil samu se sebou a také s Evropou. Nebudoval bych sváry v zemi.

Diskutuje se také o tom, že jste z kandidátů nejstarší.

Na tom už nic ovlivnit nemůžu, takže mě to nezajímá.

Takže jste přesvědčený, že byste to pět let v úřadu prezidenta zvládnul?

To bezpochyby. Jisté náznaky odpovědnosti mám. Takže v létě jsem si nechal udělat veškerá zdravotní vyšetření, testy… A v ničem není problém. Na Mount Everest už bych tedy nelezl, ale jinak jsem v naprostém pořádku.

Vyčítáno je vám také vaše věčné usínání.

Ano. Posloucháte někdy projevy v Poslanecké sněmovně? Jinde neusínám… Ale když musím sedět ve Sněmovně, tak někdy usnu, to nepopírám.

Jak tvrdě zvládnete usnout?

Ne moc, vždycky se včas probudím. Je to spíš jistá duševní hygiena.

Kolik toho pak naspíte v noci?

Jak kdy. Většinou vstávám kolem půl sedmé. A spát se mi podaří jít málokdy dřív než o půlnoci. Vždycky doma ještě večer studuji různé pracovní podklady. Okolo desáté začnu být unavený, tak si dám jednoho panáka. Ne víc, jen jednoho pořádného a ten mě probere.

Co si naléváte?

To je různé. Teď mám docela dobrou zásobu moravské slivovice. Nebo, a to hlavně teď v zimě, si dávám koňak.