Vidíme se v nemocnici, kde už asi tři týdny ležíte… Jak vám je?
Jde to, jde to. Děkuji. Začalo to před třemi měsíci, kdy jsem měl zápal plic. A od té doby se mi dařilo hůř a hůř. Sice jsem ten zápal plic vyléčil, ale cítil jsem se mizerně. Kvůli dětem jsem byl na Vánoce ve Vídni, poslaly mě do špitálu, ale doktoři nic nevyřešili, na nic nepřišli. A pak jsem se vrátil sem do Prahy. Tady zjistili, že mám příliš mnoho draslíku v krvi.
To je situace velmi nebezpečná pro srdce.
Pak mě velice důkladně vyšetřovali, echo, všechno. Prozkoumali také srdce a zjistili, že chlopeň, kterou mi nasadili před dvanácti lety v Innsbrucku, se rozloučila. A tudíž se mi těžko dýchá. Takže tady mi teď nasadí novou chlopeň.
Jenže vy jste přece alergický na heparin, takže nesmíte dostat narkózu…
Ano. Proto se tohle operuje jen v největší nouzi. Vždycky se to může podařit, a vždycky se to může nepodařit. Je mi přes osmdesát jedna, tak už by byl čas jít.
To neříkejte… Popisujete, jaké zdravotní problémy vás poslední měsíce trápily. Nestalo se ještě, že by přišla chvíle, kdy by uvadl váš zájem o veřejné dění, o politiku?
Neuvadl. Pořád ještě mě to zajímá. Pořád mě tady lidi štvou, což o to.
Více se dočtete na webu Deníku N.
zdroj: denikn.cz, 4. 3. 2019
