Schwarzenberg: Barták je sexem posedlý. Naprosto!

Jak jste se vůbec o celém případu dozvěděl?

Zavolala mi Anička Šabatová (bývalá disidentka a dnes předsedkyně Českého helsinského výboru – pozn. red.) a na ten případ mě upozornila. Co mi popsala, mě silně znepokojilo. A protože vím, že ona je seriózní člověk, ihned jsem se dal do práce. Zavolal jsem českému velvyslanci v Manile a řekl jsem mu: "Proboha, dělejte něco, tohle mě velice znepokojuje." A on mi odpověděl, že se doktor Barták všude ohání svými vlivnými známými…

Oháněl se prý i vaším jménem.

Ano. A na to jsem mu řekl: "To je mi naprosto fuk. Vy se tam prostě teď vydáte a pomůžete jí." On to hned udělal a vytáhl ji z toho. Bylo to strašlivé, ten Barták je sexem posedlý. Naprosto! Pan velvyslanec se snažil, ale pořád mi opakoval, jak se tam ten pan doktor ohání velkými jmény.

Nenapadlo vás, že je zvláštní, že by Barták svou asistentku týral a sexuálně zneužíval, a přitom jí nechal mobilní telefon, aby mohla zavolat pomoc?

Já vám něco řeknu. S odpuštěním - kdyby se s ní ten Barták mírumilovně vyspal, tak mi do toho nic není. Ale jakmile tam je násilí, musím zakročit.

Barták tvrdí, že je tam český velvyslanec Josef Rychtar všude vozil svou limuzínou a dokonce je vodil po místních nevěstincích. Co tomu jako jeho nadřízený říkáte?

Na tom může být něco pravdy. Velvyslanec byl v blbé situaci. Přijde člověk, který se prokáže nejrůznějšími známými, fotkami a tak dále. A přirozeně tím udělá dobrý dojem. To není problém jen českého velvyslance, já to znám i od těch rakouských. Bohužel velvyslanci v zemích jako Thajsko či Filipíny se často setkávají s nepříjemným jevem. Různé návštěvy po nich vyžadují takovéto služby. A když velvyslanec nechce mít potíže, má zájem je dostat alespoň do nějakého podniku, kde se dotyčný sice chová nemravně, nicméně nebude tam okraden či zabit. To je pravda. Kdyby se tomu Bartákovi něco stalo, všichni se budou ptát, proč ho velvyslanec nedoprovázel.

Takže proto velvyslanec radši chodil s nimi?

Radši ano a do jisté míry ho chápu. Pamatuju si, jak si mi kdysi rakouský velvyslanec v Bangkoku posteskl, že každá návštěva se ho nejprve zeptá: "Kam můžeme večer vyrazit?" Bohužel to je pravda. Velvyslanci tedy rozumím.

Chápete i to, proč Rychtar v Bartákově případě nekontaktoval místní policii a věc řešil na vlastní pěst?

Jsou země, kde bych to – pokud jsem toho schopný – taky radši vyřídil sám a nekontaktoval bych policii. Obzvláště když vím, že ten doktor sem léta letoucí jezdí a má nadání vytvořit dojem, jaký má vliv. Je rozumné, že to velvyslanec udělal takto.