O epidemii říká, že každých pár desítek let něco takového přijde. Zděšen je z toho, jak politici zneužívají nouzový stav k posílení svého vlivu.
Karel Schwarzenberg žije na zámečku Dřevíč uprostřed křivoklátských lesů. V obsáhlém rozhovoru se nejstarší český poslanec svěřuje se svými obavami z nástupu diktatury, přirovnává epidemii k jiným historickým katastrofám a také popisuje, jak prožívá zákaz vycházení.
„Já jsem tady rád. Je to tady opravdu krásné. Mám tady hospodářku a dvakrát týdně přijede můj poslanecký asistent. A mám tu nejlepší sousedy – slečnu srnu, paní lišku, pana kance. Oni moc nekecají a je to hezká podívaná. A jsem tady za tři čtvrtě hodiny z Prahy,“ říká dvaaosmdesátiletý Karel Schwarzenberg.
Jak tady odsud pracujete?
Hodně čtu. Samozřejmě si občas zavolám s Markétou (Pekarovou Adamovou, předsedkyní TOP 09 – pozn. red.), občas si zavolám s Kalouskem. Ale jen když je to nutné, nebudu je obtěžovat. Schůze předsednictva strany nebo sněmovního zahraničního výboru jsou přes videokonference. Bohudíky to dělá můj asistent Filip, když bych to já nastavil, tak by to byla katastrofa.
Proč jste vlastně tady, a ne třeba ve Vídni s rodinou nebo na rodném Orlíku?
Podívejte se, já jsem 41 let nebyl v Čechách a každý den jsem myslel na to, až se sem vrátím. Já mám Vídeň rád, jezdím tam, mám tam rodinu, vnoučata, ženu, ti všichni jsou ve Vídni. Takže k nim jezdím, samozřejmě, ale doma jsem tady a jsem tady šťastný. Teď jsem tu bohužel zavřený, což mám méně rád, ale prosím.
A Orlík?
Tady jsem šťastný, poněvadž můj vlastní domov Orlík mi pokazili. Jak zatopili to údolí, které jsem miloval, poněvadž to údolí byly vody po lučinách, bory po skalinách – moc krásné údolí. To všechno utopili. Celý kraj mého dětství utopili. To neříkám jenom já, všichni starousedlíci, kteří údolí pamatují před přehradou, to tam nemají rádi. Dneska se tam lidé koupají a beztak na podzim je to největší fekál království českého. Zelený a smrdí. Ani syn tam nebydlí, poněvadž zámek je dneska turistický objekt, tam člověk nemůže bydlet. On tam žije vždycky v Tyroláku, to je stará lovecká chata, on je chatařský člověk, takže to má nejradši.
A jak jste vlastně přišel tady k tomu zámečku na Křivoklátsku, kde přece Schwarzenbergové nikdy neměli žádné panství?
Dříve to byl lovecký zámeček Fürstenbergů. Na což jsem přišel, když jsem už byl v jednání o koupi. A moje matka je z rodu Fürstenbergů. Zavolal jsem bratranci Jáchymovi do Německa a povídám: Poslouchej, Jáchyme, já mám pro tebe zprávu. Koupil jsem Dřevíč, je to zpátky v rodině. Tak byl nadšený a pak sem přijel.
Jak jste se k tomu dostal?
Když jsem byl po roce 1990 u Václava Havla na Hradě a restituce ještě nebyla, tak jsem nevěděl, kde budu bydlet, když vypadnu z Hradu. A dozvěděl jsem se, že tohle je na prodej. Tak jsem se v únoru jel podívat, byla plískanice, náledí, opravdu strašné počasí. Když jsem tady přijížděl tou alejí nahoru a pak stál před barákem, tak popravdě řečeno jsem se z fleku zamiloval. Jel jsem domů, nalil si whisky, zapálil fajfku a začal přemýšlet. No a po druhé whisky jsem si byl jist, že to musím koupit na každý pád. Pak to ovšem byla práce, neboť z původního dřeva jsou tady pouze dveře a schody. Vše ostatní jsme museli vytrhnout a spálit, poněvadž to opravdu zaprasili, všude byla hniloba. Celý krov jsme museli spálit. Koukal jsem dírou ve stropě na hvězdy. Po dvou a půl letech jsme to dali dohromady. Byl to nejlepší nápad, co jsem měl, jsem tady uprostřed přírody šťastný.
Vy se dnes vůbec nebojíte, že tu infekci chytnete?
Možné je, že budu nakažen. A v mém věku, když k tomu mám ještě cukrovku, je možné, že potom zemřu. Je mi 82 let, takže vlastně už mám jenom prodlouženou dovolenou. Jednou musím zemřít a jestli to bude na koronavirus, nebo něco jiného – to není tak strašně důležité. Závěť a všechno jsem s pomocí boží dokončil, doufám, že nebudou spory mezi dětmi. Každý musí jednou odejít, tak co. Mě to nevzrušuje, vždyť můj otec byl mladší než já dnes, když zemřel.
A teď mi řekněte jako člověk, který hodně pamatuje – zažil jste druhou světovou válku, protektorát, nakonec i zabavení celého majetku a emigraci: jak vnímáte dnešní pandemii?
Podívejte se, různé epidemie a pandemie, vždycky v dějinách byly horší. Prostě příroda je příroda a vždycky se něco objeví, co pro nás bude překvapením. Nedivte se tomu, patří to k životu. Španělská chřipka před sto lety byla mnohem horší, tak zemřelo různé příbuzenstvo. Dneska máme bezvadný lékařský systém a vlastně to docela dobře zvládáme. Proto říkám, hlavně nepanikařit, to se děje každých několik desetiletí. Už neumíráme masově jako za španělské chřipky, nebo když byly morové rány. Buďme rádi a buďme vděčni zdravotníkům, lékařům, sestřičkám, že jsme na tom mnohem lépe než naši dědové. Co mi dělá větší starosti – a je to velice vážné – že se to využívá.
Co konkrétně myslíte?
Například jsem zděšen a považuji to za hrůzu, co se teď stalo v Maďarsku. Mají tam nové zákony, které dávají všechnu moc vládě a parlament prakticky vyřazují. A je dokonce v pravomoci vlády, kdy to ukončí. To je zavedení diktatury za bílého dne. A tady u nás bohudíky hned začalo povstání, když ministr obrany Metnar něco obdobného navrhl. Ale to, co se stalo v Maďarsku, mě děsí. A děsí mě, že Evropská unie na to patřičně nereagovala. Na co vlastně máme Evropskou unii, když v jednom evropském státě může být zaveden docela oficiálně nedemokratický systém? To mě opravdu děsí.
Co by podle Vás měla EU udělat? S maďarským premiérem Orbánem nepříliš úspěšně bojuje už několik let…
Myslím, že by bylo správné, aby jak náš parlament, tak naše vláda, tak evropské instituce se hlasitě ozvaly a přiměly Maďarsko toto zrušit. Neboť budeme-li to tolerovat, že lze zavést režim bez parlamentní kontroly, tak si různí mocipáni řeknou: A ono se to zase smí, no bezvadně, tak to zavedeme u nás taky. To je opravdu nebezpečí.
Jak jste řekl, já jsem jako dítě zažil ještě nacistickou okupaci, pamatuji si ještě SS na Pražském hradě, pamatuji si ještě gestapo, když přijelo do Čimelic vyslýchat rodiče – a potom jsem zažil únor 1948, zažil jsem to celé a netušil jsem, že v našich krajích, aniž by byla válka, se prostě takový režim bez svobody, bez ústavních záruk, bez všeho zavede. To mě opravdu děsí.
Myslíte, že totéž co v Maďarsku hrozí i u nás? Že posílení moci je i pro Babiše neodolatelným pokušením?
Pro každého mocipána je to pokušení. Promiňte, pro každého, kdo má moc, a zvlášť když není na mimořádně vysoké morální úrovni. Já jsem znal Havla, to byl člověk, který nebyl dotknut tím pokušením moci. Ostatní i demokraticky zvolení se potom podřídili ústavním zákonům, ale to pokušení stejně cítili. Třeba všechny vlády, které jsem znal, se pokoušely zmocnit veřejnoprávních médií. Příklad z Rakouska: Vzorný demokrat, rakouský sociálnědemokratický kancléř, dobře jsem ho znal, velice si ho vážil, to byl mimořádný člověk. Ale i on bojoval, aby dostal televizi a rádio pod svou moc, to je pokušení pro všechny. Neexistuje vláda, která by toto pokušení necítila.
Je namístě nervozita, když v čele vlády za nouzového stavu stojí zrovna člověk, který považuje své trestní stíhání a úpravu střetu zájmů za „účelovku“, svým kritikům nadává do korupčníků a vlastizrádců a otevřeně pohrdá parlamentem?
Podívejte se, on chce vést stát jako vlastní firmu a považuje Českou republiku za politickou divizi Agrofertu. Tudíž když někdo útočí na Agrofert, tak útočí na Českou republiku, poněvadž v jeho očích to je do jisté míry identické.
Domníváte se, že všechna ta restriktivní opatření jsou přehnaná? Omezení svobod, pohybu, zavřené hranice, obchody, restaurace…?
Myslím si, že si musíme velice dávat pozor, abychom úplně nezabili naše hospodářství. Ale nevím, je opravdu nutné, co se dělá z přehnané opatrnosti a co jen proto, aby se vidělo, že vláda je činná. Nejsem dostatečný odborník, abych to posoudil. Já bych nerad mluvil o věci, které nerozumím. Já bych řekl, že by to mohlo být menší. Ale vím, že tento stav neudržíme dlouho, poněvadž kdyby tady byl velký hospodářský krach jako koncem 20. let minulého století, vašnosti, tak to bude mrtvých mnohem více než přes celý koronavirus.
Vy máte pocit, že ta opatření jsou tak trochu show, propaganda, aby to vypadalo, že vláda je akční a maká?
Vždycky je v tom také show, samozřejmě. Proto se na začátku premiér ujal vedení, pořád vystupoval, ačkoliv vlastně podle ústavy to náleželo ministrovi vnitra. Bohudíky se to změnilo, teď je opravdu šéfem krizového štábu Hamáček, který to má ve svém portfoliu a je za to zodpovědný. Předtím mohl jenom přihlížet a kývat. Babišův instinkt zavelel – lidé už ty striktní kroky nadšeně nevítají, jdou jim na nervy, tak ať tam stojí někdo jiný s odpovědností, to už nebudu já.
Celá opozice si dlouho neví rady s Babišem. Teď po epidemii přijde ekonomické oslabení – myslíte, že to ho položí, nebo naopak vyjde z krize posílen jako zachránce?
On nám tu ještě nějakou chvíli vydrží. Lidé si vždycky myslí, že u nás konjunktura a blahobyt závisí na vládě. U malého státu, jako je Česká republika, to tak úplně neplatí, poněvadž záleží na celoevropském hospodářském vývoji. Teď jsme měli nepřetržité období blahobytu, lidé to přičítali vládě a Babišovi. Což tedy on samozřejmě velice dobře využil a máte-li toto štěstí, máte-li neomezené prostředky, abyste svou politiku podpořili, tak jste opravdu ve velmi výhodné situaci.
A ta propaganda mu v konjunktuře fungovala, to on dělá velice dobře, on je šikula, nepochybuji v nejmenším. Otázka je, samozřejmě, kdybychom padli do větší hospodářské krize, jak dlouho by potom vláda vydržela.
Minimálně by pak musel změnit slogan a říkat „líp už bylo“.
Ale teď to přenechal Hamáčkovi, takže kdyby se něco nepodařilo, už nebude viníkem Babiš, ale Hamáček. To by dělal každý politik, když jde do tuhého, nejsou obyčejně obzvláště stateční.
Zdroj: Seznam Zprávy, Václav Dolejší, 16.4.2020
