Schwarzenberg: Agresora nezastavíte diplomatickými prostředky

Minulý týden jste najednou na Facebooku oznámil, že jste stále tady. Co vás k tomu vlastně vedlo?
Od ledna běží vědomá kampaň, především ve dvojich novinách, které patří Andreji Babišovi, že už jsem starý, že už odcházím z politiky, že už na to nemám sílu. Už bylo načase říci, že jsem pořád naživu, hýbu se a ještě nejsem mrtvola.

Nevedou k té úvaze i vaše slova, že volby 2013 byly poslední, do kterých jste TOP 09 vedl jako předseda? Když jste navíc odchod sám oznamoval už v roce 2012 v případě neúspěchu v prezidentské volbě?
Prozatím se cítím velice dobře, byť v mém věku člověk nikdy neví, jak to bude se zdravím. Trochu mě tehdy ovlivnila nemoc mého mladšího bratra, která se táhla dlouhé dva roky a letos v květnu zemřel. Když vám umírá mladší bratr a spousta vašich nejlepších kamarádů, tak vás to přivede k zamyšlení. Navíc Magor i Oldřich Černý, všichni kromě Václava Havla, byli mladší než já. Ale nedávno mě doktoři v Rakousku celého prohlédli a všechno je v pohodě.

Kdybychom tedy řekli, že Karel Schwarzenberg je připraven vést TOP 09 do příštích parlamentních voleb, které by měly být za tři roky a vám bude téměř osmdesát let, souhlasil byste?
Možná ano, záleží to na tom, jak mi vydrží zdraví. Prozatím není náznaku, že mi už nefunguje mozek. Já si na rozdíl od prezidenta Bushe nemohu dovolit říci: mission accomplished. Bohužel to nedovoluje stav české politiky, a to mě motivuje, abych se na ní nadále podílel.

Vychováváte si ve straně nástupce?
Teď by to očividně byl Miroslav Kalousek. Ale jistě máme více lidí, kteří jsou talentovaní.

Svého času jste říkal, že by to mohl být Jaromír Drábek.
Ten odešel.

Slavíte páté výročí vzniku TOP 09. Splnila strana, co jste si představovali?
Většinou ano. Vláda, na níž jsme se podíleli, neskončila zrovna slavně, ale dali jsme do pořádku rozpočet. V Praze jsme zavedli pořádek, kmotry jsme do velké míry vyloučili. A v evropských volbách jsme měli velký úspěch.

V jakém stavu je česká pravice poté, co jste spolu s ODS a Věcmi veřejnými dostali v létě 2010 jedinečjestli nou šanci mít nejsilnější vládní většinu, jakou česká sněmovna poznala?
Je třeba pokorně přiznat, že tato vláda nesplnila, co jsme si od toho slibovali, byť to nebyla naše vina.

Myslíte si, že TOP 09 neměla na tom, jak vláda dopadla, žádný podíl? Když vzpomeneme třeba právě na ministra Drábka?
Měli jsme na tom podíl a také se nám nepodařilo úspěšně prodat úspornou politiku. Je pravda, že se nám na ministerstvo práce vloudili lidé, kteří tam neměli co dělat. Bohužel i to se stává. Žádná politická strana není společenství svatých.

Na začátku jste se tak ale tvářili, jako každá nová politická strana.
Ne, na stranických schůzích jsem o tom i mluvil, že mezi tisíci lidmi bude pár svatých, několik vyslovených zločinců a pak jsou různé odstíny šedi. Musíme se jen snažit, aby to bylo co nejsvětlejší. Řeknu vám historku. Německý kancléř Adenauer se jednou zeptal svého velkého přítele Karla Guttenberga, který se zrovna velmi rozčiloval nad jednou aférou, dovolí, aby mu dal radu. Pověděl mu: „Berte lidi takové, jací jsou, nenajdete jiné.“ Tehdy devadesátiletý Adenauer znal své pappenheimské a tak to je.

V komunálních volbách významně pokračuje emancipace Starostů a nezávislých, kteří se pod vedením Martina Půty od TOP 09 zjevně vzdalují. Nemáte z toho obavu?
Emancipují se, vždycky to byla samostatná strana, ale v poslaneckém klubu bezvadně spolupracujeme.

Od začátku byla vaše strana spojením zkušených praktiků, vás a Miroslava Kalouska, a regionálního zázemí Starostů. Když odejdou, nebude TOP 09 něco chybět?
Už máme mezitím v regionu vlastní lidi, nejsme už čistě pražská strana. Náš vztah se ukáže po komunálních a senátních volbách, ale jsem v tom poměrně optimistický, nemáme tak odlišné cíle, abychom nemohli nadále spolupracovat. V komunálních volbách hraje politická příslušnost roli ve velkých městech, na venkově jde o lidi. Žiju v malé vesnici a při minulých volbách jsem volil komunistku. Protože byla jediná, která tam opravdu pracovala. Volil jsem ji, protože chci, aby moje vesnice byla úspěšná.

Nicméně sám říkáte, že ve velkých městech politická příslušnost roli hraje. Myslíte, že na pražské voliče TOP 09 působí dobře spory mezi primátorem Tomášem Hudečkem a prvním náměstkem Jiřím Vávrou?
Po pravdě řečeno, bylo to stejné u ODS i ČSSD, v Praze se mezi sebou vždycky perou. Podařilo se nám to vyřešit, pnutí tam bude vždycky, ale dokud lidé spolupracují, budiž. Patří to k normálnímu životu každé strany.

Bylo to tak v ODS i v ČSSD, ale mysleli jsme, že TOP 09 má jiné ambice.
Perou se, ale nejdou si vysloveně po krku, ve volbách táhnou za jeden provaz. Víme, že koláč musíme nejdříve získat, než si ho můžeme rozdělit.

Je Tomáš Hudeček jedním z těch nadějných politiků, o nichž jste mluvil?
Zajisté. Je sice velice mladý, ale tato chyba je každým dnem menší. Když jsme nastoupili v roce 1990, nebyli jsme jiní. V Praze bylo nutné postavit lidi, kteří nebyli zatíženi minulostí.

Líbí se vám kampaň „Víte, že...“, která je placená z magistrátních peněz a přitom jde zjevně o propagaci primátora Hudečka?
Každá vláda upozorňuje na své úspěchy. Pokud popisují fakta, je to v pořádku.

I když je to za veřejné peníze? Nešlo by popisovat úspěchy za ty stranické?
Je v zájmu města, aby se nastavený kurz udržel. A nepřekročilo to míru korektnosti.

Máte ve straně stanovenou hranici, co by byl na podzim v komunálních a senátních volbách úspěch? Kandidovali jste zatím ve dvojich senátních volbách, ale žádný významný úspěch si nepamatujeme.
To je naprostá pravda. Poslední senátní volby byly mimořádně příznivé pro ČSSD, která získala naprostou většinu. A ukázalo se, že to není dobré, stejně jako když Senát ovládala ODS. Senát má vyvažovat sněmovnu, proto potřebuje pestřejší zastoupení. Úspěch tedy bude, když se ta absolutní většina naruší.

Zeptáme se ještě na jedny vzdálenější volby, a to prezidentské v roce 2018. Už se ozval Zdeněk Škromach, kvůli němu se nesměle přidal Tomáš Halík a kvůli němu zase Václav Klaus. Stoupnete si taky do fronty?
Musím se ptát: jsi ještě schopný, vydržíš to, funguje ti mozek? To je klíčová otázka, ne jestli ten či onen páprda kandiduje.

A půjdete do toho?
Myslím, že ne. Jsem hluboce přesvědčen, že by měl nastoupit někdo o generaci mladší. My všichni, co tu dneska jsme, jsme vyrostli v jiné době a to nás ovlivňuje. Ty, kdo se podrobili, i ty, kdo bojovali. Musí přijít někdo, komu se instinkty neposílily diktaturou.

Napadá vás někdo takový?
Ale ano. Jenže kdybych to jméno dnes řekl, bylo by to jako pustit na něj smečku vlků.

Kritizujete teď hodně prezidenta a vládu za jejich postoj vůči protiruským sankcím. Jste si jist, že vaše někdejší koalice by zaujala ráznější stanovisko?
To bych přece jen doufal. Byla by to pro mě otázka další koaliční spolupráce. Tady jde o postavení země, která zažila rok 1938, 1939 a 1968. Musíme jít v čele všech snah zastavit agresi, ne se vymlouvat. Tady se debata točí pořád kolem toho, co nás poškodí.

Není to legitimní otázka?
Je, ale člověk musí mít jasné priority. Svoboda a zachování mezinárodního práva mají přednost i před hospodářskou otázkou.

Kdybyste byl dnes prezident, šel byste se postavit před lidi z podniku, kterému hrozí velké ztráty, možná dokonce propouštění, a řekl jim: „Přijdete o práci, je to otázka principu“?
Měli bychom si uvědomit, že předešlé generace za svobodu umíraly. Když my můžeme bojovat za právo, mír a svobodu v Evropě pouze tím, že by se nám snížil o půl procenta HDP, jsme na tom zatraceně dobře.

Fungují ale sankce?
Částečně ano, ale jejich náběh bude dlouhodobý. Vyčítám Evropské unii, že se rozhodla dávkovat je postupně. Jde o poučení z postupu vůči Íránu, jenže tam byla jiná situace. Byly jasné zprávy, že si Írán vyvíjí jadernou zbraň, věděli jsme, že na to bude potřebovat řadu let, a mělo smysl zavádět postupně tvrdší a tvrdší sankce. Jenomže na Ukrajině se agrese už stala, jedné evropské zemi už se anektovala část území, bojuje se tam. Od začátku tu měl proto být ten nejtvrdší postup. Takhle má agresor čas se přichystat a přizpůsobit, což také dělá. Válka se nemůže vést na půl plynu.

Je to válka?
Ano. Na první pohled pouze Ruska proti Ukrajině, ale celé to začalo poté, co Ukrajina podepsala asociační dohodu s Evropskou unií. Je to útok i proti ní. Při anšlusu Rakouska západní mocnosti říkaly, že to Rakušané vlastně chtěli. Jako teď obyvatelé Krymu. Stejné to bylo při obsazení našeho pohraničí a pohraničí Ukrajiny. Jak známo, půl roku nato začala válka. Proti zlu se musí od začátku tvrdě bránit všemi dostupnými prostředky.

Nicméně to se nestalo. A co teď? Má Ukrajina jiné východisko, než že se rozdělí?
Když k tomu budeme přistupovat takto, nesmíme se divit, když bude Putin pokračovat. Opakuji, že musíme postupovat tvrdě. Ne že představitelé Evropy řeknou: „Nějaké sankce už jsme vymysleli, ale s jejich zavedením ještě počkáme.“ To je přístup k fackování. Agresora nezastavíte diplomatickými prostředky. Jen když bude Putin na svůj postup citelně doplácet, při dalším kroku zaváhá. Když ne, bude pokračovat. Pak doufám, že se za Chebem zastaví.

Dýmka a Orlík
Když loni padla vláda a ministři Nečasova kabinetu museli vyklidit své pracovny, neměl to bývalý šéf Černínského paláce do svého nového sídla daleko - přesně čtyři stanice tramvají. Vrátil se do kanceláří v Bělohorské ulici na pražském Břevnově, kam za ním jezdily návštěvy už v 90. letech. Do skromného prostoru nad místním úřadem práce a s výhledem na nedaleký klášter. Zdi i vzduch jsou tu zašedlé kouřem z neodmyslitelné dýmky, na jejímž symbolu TOP 09 vystavěla i kampaň do evropských voleb. Čelní stěnu kanceláře zdobí obraz zámku Orlík, který schwarzenberskému rodu patří. Stejně se ostatně jmenuje i bezdrátová síť v místnostech, kde zakladatel TOP 09 úřaduje. „Pamatuju si i ten balvan, co je na obraze dole pod zámkem. Ještě než údolí zatopili, celé jsem si ho prochodil, abych si ho uložil do paměti,“ vzpomíná veterán mezi aktivními českými politiky. Na odchod do důchodu Karel Schwarzenberg navzdory brzké oslavě sedmasedmdesátých narozenin opravdu nevypadá. Únava, která na něm byla patrná po prezidentských a předčasných sněmovních volbách, je pryč, a odpočatý Schwarzenberg se věnuje tomu, co ho baví nejvíce - zahraniční politice.

Karel Schwarzenberg (76)
Bývalý předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, diplomat, kancléř prezidenta Václava Havla, poslanec, senátor, ministr zahraničí a místopředseda vlády je dnes především šéfem zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a předsedou opoziční TOP 09. Po loňské neúspěšné prezidentské kandidatuře se spekulovalo o jeho stažení do ústraní. Dědic rodu Schwarzenbergů žil dlouhá léta v Rakousku. Je ženatý, má tři děti.