S Tchaj-wanem chystáme čipový megaprojekt, o továrnu jsme neusilovali, říká Pekarová Adamová

Nedávno jste uvedla, že čipová továrna TSMC v Drážďanech je dobrou zprávou i pro Česko. V čem přesně?

Jednoznačně to dobrá zpráva je. Není to pouze o samotné fyzické výrobě čipů, ale o celém řetězci, který je nezbytně důležitý pro finální produkt. Pracujeme na tom, abychom měli jednu klíčovou část tohoto řetězce a to je vývoj a design čipů. Je to oblast, kterou jsme schopní plnit z pohledu lidských zdrojů, na rozdíl od fyzické výroby, kterou bychom rozhodně aktuálně nebyli schopní uskutečňovat.

Proč bychom nebyli schopní takové výroby?

Když jsem četla kritiku od politických oponentů a členů bývalé vlády, zejména hnutí ANO, přijde mi to úsměvné. Měli osm let na to, aby ukázali záměr se tímto směrem ubírat. Je naivní si myslet, že taková věc se dá řešit v řádu měsíců. Jde o dlouhé roky, po které to řešilo i Německo. To konkrétně na továrnu TSMC dává pobídku ve zhruba stejné výši, jako je náš rozpočet na obranu. Jde o zhruba 120 až 130 miliard korun. Každý si může udělat obrázek, jaké jsou dnešní možnosti České republiky vzhledem k našemu rozpočtu a deficitu. 

Druhou věcí jsou lidské zdroje. Než jsem jela na Tchaj-wan, také jsem měla zkreslené představy o tom, co to vlastně je výroba čipů a jak probíhá. Myslela jsem si, že je to mnohem jednodušší. Lidé, kteří mají potřebné vysoce expertní know-how, nevyškolíme za měsíce a roky, jde o dlouhodobou strategii. Samozřejmě v některých oblastech odborníky máme, ale ne na to, abychom mohli otevřít výrobu typu TSMC. Na tom musíme pracovat.

Jak na tom pracujete? 

Součástí spolupráce s Tchaj-wanem jsou stipendia, která jsme řešili i během mé cesty. Programy se uzpůsobují tomu, abychom na Tchaj-wan mohli poslat co nejvíce studentů na různě dlouhé pobyty.

Existuje kromě stipendií strategický dlouhodobý plán, který vláda realizuje? 

Pracujeme na vytvoření polovodičového prostředí zaměřeného na výzkum a vývoj, což odpovídá našim možnostem a kapacitám. Jeho součástí je i megaprojekt, který realizujeme s Tchaj-wanem. Jednou z jeho součástí je centrum pokročilého výzkumu čipů, které by mělo být realizováno nejpozději v příštím roce. Druhou věcí je centrum na posílení odolnosti dodavatelských řetězců. To by mělo být otevřené už během podzimu.

Velmi aktivní jsme byli ve vytváření evropské legislativy, takzvaného Chips Act EU. Na něm během českého předsednictví v Radě EU spolupracovala i ministryně pro vědu Helena Langšádlová se svým týmem. Chips Act téma řeší jak z českého, tak celoevropského pohledu a zapojení středoevropského regionu – kromě Drážďan a nás je to také Polsko.

Dále se hraje o investici společnosti Onsemi v Rožnově pod Radhoštěm do posílení výroby čipů, kde jde o 44 miliard korun. Tam to podle mých informací vypadá nadějně. 

Megaprojekt je ambiciózní název. Jak velké má přinést investice a kolik lidí se do něj zapojí?

Nejde v pravém slova smyslu o investici, ale o grant. Detaily jsou stále ještě v jednání, zatím byl dohodnut všeobecný rámec. Každopádně půjde o stovky milionů korun v horizontu čtyř až pěti let. Jednotlivé projekty v rámci takzvaného megaprojektu se zaměří na stipendia, bezpečnost dodavatelských řetězců, design čipů či na podporu českého vývozu na Tchaj-wan. Kromě toho jsme s tchajwanskou stranou jednali o investicích státního fondu Taiwania Capital, který je určen pro startupy. Investice v jeho rámci mohou dosáhnout desítek miliard dolarů.

Řešilo se někdy, že od Tchaj-wanu chceme získat čipovou továrnu? Z reakcí veřejnosti a některých politiků se zdá že ano.

Už před mým odletem na Tchaj-wan jsme mluvili o tom, že bychom rádi získali další investice s tím, že by měly být zaměřeny i na čipy a výrobu. V současné fázi naší připravenosti ovšem nemůže jít o konečný proces, ale právě o design a vývoj. V tom je podstatný rozdíl. Nicméně chápu, že jde o méně srozumitelný detail, takže mohla vzniknout očekávání, že letíme získat výrobu, která bude v Drážďanech. 

Není chyba vlády jako celku, že oblast polovodičů a některé úspěchy jako třeba vyjednání Chips Act EU neumí komunikovat?

Problematika čipů je sofistikovanější, než je její všeobecná znalost. I u některých novinářů jsme viděli, že míchají hrušky a jablka a nevědí, jak to celé funguje. Já se tomu ale nedivím, bavíme se o poměrně abstraktních věcech pro celou řadu lidí. Proto to není snadné komunikovat.

Nevytvářejí se během naší družby s Tchaj-wanem přehnaná očekávání, která nebudou naplněna?

Od začátku hovořím o tom, že nás s Tchaj-wanem pojí i současné investice a celá řada pracovních míst, které u nás Tchaj-wan už vytvořil. Jde o dlouhodobou vazbu, kterou je potřeba rozvíjet dalšími investicemi. Potřeba zaměřit se i na čipy je velmi aktuální. Zároveň není možné počítat s tím, že takové investice proběhnou za velmi krátkou dobu. 

Budu citovat jistou účastnici naší delegace: očekávat, že z několikadenní návštěvy budeme odjíždět s kufrem plných smluv a závazně přijatých dohod, je jako očekávat, že přijdete do baru a na něm si vyhlédnete protějšek, s nímž rovnou zamíříte k oltáři. Takto to neprobíhá a obchodní vztahy se budují dlouhodobě, což platí i na úrovni politiky. Zároveň obchodníci díky politikům získávají příležitost, ale je na nich, jak ji využijí. S některými účastníky delegace jsem se několikrát po návratu setkala a říkali, že s Tchaj-wanem je byznys tvrdý stejně jako s kýmkoli jiným.

Takže jde i o to, že spolu mluví dvě tržní ekonomiky, kterým jeden vládce nemůže nařídit vzájemné investice?

Samozřejmě. Zároveň spolu mluví dvě demokracie s vládou práva a principy svobodného trhu . Není to o tom, že o všem nakonec rozhodnou vyšší politické sféry. Máme předvídatelná a méně riziková prostředí. Když se u nás v minulosti vytvořila přehnaně velká očekávání kolem investic z Číny, muselo se počítat i s tím, že se kvůli tamním poměrům jde do velkého rizika. 

Právě neúspěšná ekonomická družba s Čínou je dnes strůjcům vzájemných vztahů často omlacována o hlavu. Nejste nervózní z toho, že z Tchaj-wanu žádné velké projekty nepřijdou a nastane podobná situace?

Aktuální sjednané investice za stovky milionů jsou jasným přínosem. Za tak krátkou dobu, po kterou na spolupráci s Tchaj-wanem pracujeme, jsou přínosy hmatatelné. Nezapomínejte také na nové přímé letecké spojení mezi Prahou a Tchaj-pejí. Naši předchůdci tento vztah osm let nerozvíjeli. A nezáleželo jim na tom, aby se rozvíjely lidské zdroje s přidanou hodnotou, protože jim šlo o to, aby měli nepříliš kvalifikovanou pracovní sílu do Kosteleckých uzenin a podobných závodů v Agrofertu. 

Takže nejste nervózní, že to nevyjde? 

Vůbec ne. Ale samozřejmě je třeba na těchto věcech pracovat, což se děje. Děláme na tom, abychom k tomu oltáři jednou došli.

Je Tchaj-wan ochotný dělat větší technologické investice mimo domovinu? Vyspělou výrobu čipů například používá jako takzvaný křemíkový štít proti Číně.

Tchaj-wan spolupracuje s řadou zemí a my jsme z politického hlediska na nejvyšších místech. Patříme mezi lídry v Evropské unii. Samozřejmě se zohledňuje celá šíře faktorů. Nemůžeme být naivní a nevidět, že značnou roli hrají ekonomická kritéria. Je třeba vytvořit dobré podmínky. TSMC například o rok odkládá stavbu továrny v USA, protože nesehnala kvalifikované odborníky. My se snažíme být aktivní v maximální míře.

Představitelé Tchaj-wanu během nedávné návštěvy Evropy kritizovali, že po nich pořád chceme čipy, ale nezajímáme se o zajištění garance bezpečnosti tohoto ostrova nebo jeho přímou politickou podporu. Brání to větším investicím? 

Mnohé státy opouštějí svou orientaci na pevninskou Čínu pomaleji než my. Ne vždy to jde tak jednoduše. Pokud to porovnáme s USA, reakce Evropy je lehce vlažnější, ale mění se to a i Češi na tom hodně pracují. Společně s Milošem Vystrčilem můžeme prezentovat závěry naší konference předsedů evropských parlamentů, kterou jsme na jaře pořádali v Praze. Sedmadvacítka se zde shodla, že Čínu je potřeba brát jako výzvu a že nechceme být závislí na nedemokratických režimech. Zde vidím příslib do budoucna, že k zásadnímu otočení kormidla postupně dojde. 

Vytahovali tchajwanští politici během vašich jednání kartu čipů ve stylu něco za něco?

Tímto stylem to neprobíhalo. Detaily pracovních jednání by ovšem neměly být součástí veřejných prohlášení.