Jméno ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) se v posledních měsících zmiňovalo především v souvislosti s novelou zákona o výzkumných organizacích. Ta má ministerstvům usnadnit rušení nebo slučování jednotlivých pracovišť. Zatímco tento zákon se ministryni ve vládě podařilo prosadit, rozpočet na vědu a výzkum se v příštím roce nejspíše nenavýší. „Nejsem s rozpočtem spokojená a není to cíl, kterého jsem chtěla dosáhnout,“ říká Langšádlová v rozhovoru s Deníkem N. Zároveň ale odmítá, že by to byl impulz pro konec působení ve vládě.
Za měsíc to budou dva roky od parlamentních voleb v roce 2021. Jak byste tu dobu jako členka vlády zhodnotila?
Jako nesmírně náročnou. Protože jsme nastoupili v době, kdy ještě doznívala epidemie covidu. I k této otázce jsme se snažili postavit zodpovědně a následně vypukla válka na Ukrajině. Jsem hrdá na naši vládu, ale zejména na premiéra, že patřil mezi evropské státníky, kteří se rychle a jednoznačně postavili na stranu Ukrajiny. Výsledkem je, že nemáme Putina na polské a slovenské hranici. Současně vypukla obrovská humanitární krize a já si velmi vážím českých občanů za to, že jsme Ukrajince v Česku dokázali přijmout. Dalším dopadem této války byly vysoké ceny energií. Panovala obrovská nejistota, abychom zvládli zásobování zejména ropou a plynem, což dnes bereme jako samozřejmost. V tom patří velká zásluha i ministrům průmyslu a obchodu a financí.
Tedy dva roky výzev.
Dva roky nelehkých výzev.
Podařilo se podle vás za dva roky obhájit, aby ve vládě byla pozice ministryně pro vědu a výzkum?
Právě dnes jsem komunikovala s rektory a jsem v kontaktu i s Akademií věd a myslím si, že reprezentanti výzkumné komunity jsou rádi, že ve vládě mají svůj hlas. A to jak v případě projednávání rozpočtu, tak kvůli tomu, že jsem se mohla s plným nasazením pustit do věcí, které je potřeba udělat. Bylo například nutné si s celým týmem sednout a představit zásadní rekodifikaci celého zákona 130 o podpoře výzkumu a vývoje. Ten budu v nejbližších týdnech prezentovat veřejnosti ve větším detailu. V tuto chvíli jsme v pracovní fázi ohledně revize metodiky 17+ (hodnocení výzkumných institucí, pozn. red.) , ve které je potřeba některé věci vyjasnit a zjednodušit. Je potřeba systém nastavit tak, aby více podporoval excelenci a zhodnocování výsledků výzkumu.
Jsou toto věci, které by se například z pozice „pouhé“ předsedkyně Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace nedaly dělat nebo by se dělaly hůř?
Předseda Rady musí být člen vlády. A pokud byl v minulosti velmi často předsedou premiér, tak pro něj z podstaty věci tato agenda nebyla tak významná. Například Andrej Babiš se zúčastnil asi jen poloviny zasedání.
Součástí změn mají být i nové priority orientovaného výzkumu, tedy výzkumu zaměřeného na řešení konkrétních společenských nebo ekonomických témat. Budeme tedy mít jasno, na co se Česko bude v této oblasti soustředit?
Z minulosti máme v Národních prioritách orientovaného výzkumu asi 170 priorit. To je úplně v rozporu s pojmem priority, doba se navíc nesmírně změnila. Prošli jsme koronavirovou krizí, je tady úplně nová energetická situace. Zároveň máme velkou zodpovědnost k budoucím generacím z hlediska změny klimatu. Více než kdy předtím si uvědomujeme, jak je pro nás důležitá naše bezpečnost.
To jsou výzvy, které před námi leží a na něž má výzkum reagovat. Je tu i otázka dynamického nástupu nových technologií. Proto mám ve svém týmu i experty na kvantové technologie, čipy nebo umělou inteligenci. Na posledním zasedání rady jsme měli experty na umělou inteligenci a bavili jsme se o možnostech podpory. Protože u nás systematická podpora tohoto segmentu zatím není, což je velká chyba.
Jak by měla vypadat?
Může to být v mnoha podobách. Můžeme například mít účelovou podporu zaměřenou jenom na tyto rozvíjející se technologie. Bavíme se také o kompetenčních centrech, která mají i malým firmám zpřístupnit nejnovější technologie. Klíčovým úkolem je, aby čeští vědci z této oblasti neodešli do zahraničí.
Vnímá veřejnost dostatečně, že máme ministryni pro vědu? Protože i z průzkumů vycházíte jako jedna z nejméně známých členů vlády.
Možná je problém v tom, že ta témata nejsou vždy úplně jednoduchá. Dělala jsem třeba pravidelně tiskové konference po zasedání Rady vlády a zájem ze strany vás novinářů zkrátka nebyl. Místo toho vydáváme tiskové zprávy a pořádám setkání s novináři k jednotlivým tématům, naposledy například k rozpočtu. Protože když začnu mluvit o institucionální podpoře, účelové podpoře, národních prioritách orientovaného výzkumu, metodice hodnocení, nástrojích podpory excelence a tak dále, to pro novináře není příliš lákavé.
Popularizace vědy je součástí vládního prohlášení, očividně ale není tak jednoduché ta témata směrem k veřejnosti komunikovat.
Není. Ale jsou to dvě disciplíny. Jedna věc je popularizace vědy. Pak je tu i vědní politika. Nastavujeme hodnocení programů, zlepšujeme procesy hodnocení projektů, připravujeme nový zákon, který vědní politiku upravuje. V rozpočtu formulujeme priority. Je to rovina, která je velmi těžko sdělitelná lidem mimo vědeckou komunitu.
Zároveň je to ale stále část rozpočtu, která si před veřejností obhájí, že na ni má jít více peněz.
Mě až překvapuje, jak velmi často jsou politici i lidé mimo politiku k vědě kritičtí. Ale také platí, že vědci musejí lépe prezentovat výsledky své práce. Musíme také hovořit o přínosech vědy pro společnost. Nejde přitom jen o přínosy v materiálním nebo ekonomickém smyslu, jde také o využívání výsledků výzkumu pro tvorbu veřejných politik, například důchodového systému, sociální politiky nebo školské politiky.
Ale vy byste mohla být tím mostem mezi vědci a politikou, kterou stát dělá.
My se o to s kolegy snažíme. Chci, aby rezorty více spolupracovaly s výzkumnými kapacitami, které máme na vysokých školách nebo na Akademii věd. Máme tady nové projekty, jako je například SYRI (Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik, pozn. red.) , které přímo propojují vědecké poznatky a politiku. Ale je potřeba, abychom toto propojení ještě posílili. Bavím se o tom jak s kolegy, tak s akademiky, obě strany to vnímají. Musíme také posílit spolupráci mezi akademickým sektorem a firmami, tady je obrovský potenciál. Naši vědci mají spoustu skvělých výsledků, ale velmi často zůstanou v šuplíku.
Ročně tady vznikne asi šest sedm spin-offů… (společností založených za účelem podnikatelského využití konkrétního vědeckého poznatku, pozn. red.)
A to je strašně málo, ty dva světy si nerozumí. Proto podporuji i průmyslové, profesní doktoráty. Velká část doktorandů nepokračuje v akademické sféře. A i když v ní pokračují, je dobré, když mají zkušenost s tím, jak fungují firmy…
Jak toho z vaší pozice docílíte?
Připravujeme reformu transferu – přenosu výsledků výzkumu do praxe, kterou budu na podzim prezentovat. Všechno jsou to věci, na kterých musíte pracovat třeba rok. Musí se upravit i části zákona, je potřeba upravit věci v metodice hodnocení výzkumných organizací, aby to k transferu motivovalo. Jednáme ale i s firmami a bankami. Založit spin-off je riziko, obzvlášť když je to třeba transfer ze základního výzkumu.
Jak tomu ten zákon tedy pomůže? Co v něm bude, co by tomu transferu mohlo pomoci?
Konkrétní kroky přestavíme, chceme ale změnu provést komplexně. Je potřeba zdůraznit, že z podpory evropských peněz vznikla transferová centra, stát společně s EU do toho dal půl miliardy korun, ale systém není plně funkční. Když bude mít vědec nějaký poznatek, musí dostat podporu v ekonomických a právních záležitostech včetně propojení s venture kapitálem (soukromými investory, kteří vstupují do začínajících společností, pozn. red.) .
