Rozpočtovou odpovědností si vláda hlavu neláme

Uvítal jste, že prezident Miloš Zeman přestal s obstrukcemi a konečně - po více než třech měsících od voleb - jmenoval politickou vládu?
Rozhodně to musí uvítat každý, tedy to vítám i já, že po osmi měsících nelegitimní vlády bez důvěry se ujímá moci politická vláda, která vzešla z demokratických voleb a má nárok na výkon svého mandátu. To je určitě dobře a je potřeba popřát vládě hodně úspěchů.

Jaká je podle vás vlastně nová vláda, středová, středolevá, levicová…?
Z programového prohlášení je zřejmé, že v tom nemá jasno ani vláda sama, jaká vlastně je. Ona vstupuje do toho mandátu s třemi, podle mne zásadními a neodstranitelnými problémy. Za prvé je to vláda, která vznikla také díky porušení zákona. Na lustrační zákon můžeme mít názor takový či onaký, ale všichni bychom měli být zajedno v tom, že zákony se dodržují, neporušují se a neobcházejí. A vláda, která vznikla díky tomu, že byl zákon porušen, eufemisticky můžeme říci obejit, bude jen složitě vysvětlovat veřejnosti, že zákony se dodržují, když je sama porušuje. A druhý problém je zásadní rozpor mezi výdajovými ambicemi, mezi velmi ambiciózními návrhy, co všechno bude vláda podporovat z našich peněz, na co všechno bude vydávat peníze, a mezi rozpočtovými zdroji. Je možné naplnit tento program, je možné chovat se rozpočtově odpovědně a udržet rozpočty pod kontrolou, není ale možné obojí současně. Třetí problém vidím v trvalém konfliktu zájmů, ve kterém bude nový první místopředseda vlády a ministr financí a vlastník Agrofertu v jedné osobě. Andrej Babiš si vlastnická práva Agrofertu ponechal. A když se podíváte na rozsah impéria Agrofert a rozsah pravomocí ministra financí, tak Andrej Babiš nebude v konfliktu zájmů, jen když se rozhodne jít na toaletu. Při jakémkoli jiném rozhodnutí bude v konfliktu zájmů, to znamená, že vláda bude v korupčním prostředí, kdy nikdy nebudete vědět, co se přesně děje. Není pravda, že to bude pod drobnohledem veřejnosti, jsou totiž věci, na které prostě vidět není. Nikdy tak nebude úplně jasné, co ministr financí dělá v zájmu Agrofertu na úkor daňových poplatníků, nebo co dělá v zájmu daňových poplatníků. Kdybychom šli do detailu, můžeme najít výhrad daleko více, ale tohle jsou tři hlavní výhrady: Vláda, která nerespektuje a nemá úctu k zákonům, vláda, která si neláme hlavu s rozpočtovou odpovědností, a vláda, která si neláme hlavu s korupčním prostředím, protože trvalý konflikt zájmů znamená samozřejmě trvalé korupční prostředí. To jsou tři důvody, proč není možné vládě vyslovit důvěru.

Teď jste mluvil o vládě jako celku. Ale vidíte třeba i něco pozitivního na vládní sestavě, na některých ministrech?
Myslím, že mi nepřísluší kádrovat jednotlivé ministry kromě toho, že upozorňujeme na zjevný konflikt zájmů v případě ministra financí. Nemáme v úmyslu kádrovat jednotlivé ministry, přistupujeme k vládě jako celku, hodnotíme ji podle programu a pak ji budeme hodnotit podle jednotlivých kroků, ať už vlády jako celku nebo konkrétních ministrů. Ale nemá asi cenu někoho dopředu odsuzovat nebo chválit.

Říkáte, že výdaje, které si dala vládní koalice do koaliční smlouvy, nebude možné splnit bez zvýšení deficitu státního rozpočtu. Ale vláda tvrdí, že peníze uspoří jinde, třeba centrálními nákupy…
Výdajové ambice jsou sliby, na co všechno vydám peníze. Se slovem úspory jsou sliby v přímém rozporu. Vláda je ve stejné situaci jako rodina, která má dva miliony na bydlení a nechá si vyprojektovat pětigenerační dům s dvěma garážemi a bazénem. Má jen dvě možnosti: Buď ten projekt nezrealizuje, nebo se utopí v dluzích. Takže já nevím, jestli to vláda zrealizuje, nebo ne. Já se spíš bojím, že nebude váhat utopit nás v dluzích. To uvidíme podle jednotlivých kroků. Zatím vládní strany hlasovaly pro rozpočet, který naprosto zbytečně zvyšuje deficit oproti loňskému roku. Proto se obávám spíš toho druhého.

Nový premiér Bohuslav Sobotka se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny: Autoritativním šéfem ANO, vicepremiérem a ministrem financí Andrejem Babišem a nepřátelským prezidentem Milošem Zemanem, za nímž stojí část sociální demokracie. Ustojí podle vás tak složitou situaci?
To je otázka pro politického komentátora. Ptáte se předsedy opozičního klubu. Naším úkolem nebude zkoumat, jak to kdo ve vládní sestavě ustojí, naším úkolem bude předkládat vůči vládním návrhům alternativy. Do politické úlohy, kterou máme, nepatří úvaha, že bychom to měli usnadňovat premiérovi.

Ale máte zkušenosti z několika vlád, takže jistě dokážete odhadnout, jaká bude pozice premiéra a jak to ovlivní celou politickou scénu?
Nedomnívám se, že právě mně přísluší, abych tyhle své úvahy, které si samozřejmě dělám, zveřejňoval. Přeji panu premiérovi hodně štěstí, bude ho potřebovat.

Zmínil jste se o tom, a jako bývalému ministru financí vám to samozřejmě věřím, že činnost Andreje Babiše nebude pod drobnohledem veřejnosti, jak tvrdí, protože na některé věci, které bude jako ministr financí dělat, prostě vidět není. Ani Parlament nebude moci ohlídat všechny kroky budoucí vlády a jednotlivých ministrů?
Samozřejmě, dám vám konkrétní příklad. Ministr financí garantuje primární legislativu zákona o bankách, zákona o České národní bance, o podílovém a kapitálovém trhu a dalších zákonech. Výrazným způsobem tedy určuje pravidla, ve kterých se pohybují banky. Ministerstvo financí je také regulátorem vůči stavebním spořitelnám, které jsou součástí finančních skupin. To znamená, že ministr financí má obrovskou úlohu v tvorbě pravidel bankovního prostředí a sám je také regulátorem bankovního prostředí. A ten samý člověk má úvěry za desítky miliard korun. Do toho, že vstřícnost bankovních domů, které mu udělají vhodné úvěrové podmínky za to, že on svojí pravomocí regulátora a tvůrce legislativy bude zase vstřícný k bankám, neuvidí nikdo, protože úvěrové smlouvy podléhají bankovnímu tajemství. Přesto se tam budou točit obrovské miliardy a zaplatí to všichni ostatní klienti nebo daňoví poplatníci. Ano, souhlasím s veřejností, že Andrej Babiš nepotřebuje sedm milionů v obálce. Andrej Babiš potřebuje výhodné úvěrové podmínky za desítky miliard a ve funkci ministra financí je v ideální pozici, kdy mu na to všichni přispějeme a nikdo se to nikdy nedozví.

Myslíte, že sociální demokraté mají tedy smůlu, i pokud jde o sektorovou daň pro banky, kterou se snažili prosadit do koaliční smlouvy?
Ale to nemusí být vůbec otázka sektorové daně, to může být otázka desítek jiných věcí, třeba i drobností. Vy uvádíte sektorovou daň jako příklad, na který je vidět. Ale tam je tam spousta věcí, na které vidět být nemusí. Třeba jen v té úloze regulátora stavebních spořitelen.

Blíží se evropské volby, řada stran už zveřejnila, koho nasazuje jako své lídry. Hnutí ANO přišlo s těžkým kalibrem – Pavlem Teličkou, sociální demokraté se sociologem Janem Kellerem, kandidátku do Evropského parlamentu za hnutí Úsvit povede advokátka Klára Samková. Máte už také jasno, koho nasadíte jako lídra do eurovoleb?
Budeme o tom rozhodovat v polovině února. Máme řadu velmi významných osobností, rozhodne o tom nejvyšší orgán mezi sjezdy – výkonný výbor strany.