Rozhovor s náměstkem ministra zemědělství Karlem Turečkem

Stránský: Tento týden Senát schválil novelu vodního zákona (VZ). Schází už jen podpis prezidenta. Novela vodního zákona pravděpodobně bude tedy přijata. Co v ní vzbuzuje diskuse? Je toho více. Někteří postrádají detailnější úpravu institutu „nejlepší dostupné technologie“.

Tureček: Posláním zákona je vytvářet právní rámec, ale neměl by vše detailně definovat. Zákony by neměly upravovat věci, které mají vyplývat ze znalostí účastníků, z jejich selského rozumu a morálky. Pokud to dělají, pak přesahují svůj účel, stávají se nepřehlednými, nevymahatelnými a řízení je zdlouhavé. To se týká i VZ.

Stránský: Dobře, nebudu se v souvislosti s novelou VZ na další detaily ptát, dostaneme se k nim stejně asi později. Jaké jsou tedy hlavní přínosy VZ?

Tureček: Naposledy jsme spolu hovořili v srpnu, kdy se blížily předčasné podzimní volby. Když pak byly nadvakrát zrušeny, musela se tomu uzpůsobit i práce na VZ. Nikdo nemohl očekávat od poloúřednické vlády, opírající se o velkou koalici s příspěvkem Strany zelených, že prosadí nepopulární opatření. Myslím si proto, že stávající novela VZ je maximem možného, které se za současné situace dalo prosadit. Přesto je VZ jedním z mála zákonů, které se v atmosféře parlamentních obstrukcí podařilo posunout aspoň kousek dopředu. Podařilo se zažehnat hrozbu soudního sporu s EU, vyřešili jsme transpozici dvou směrnic. Vyřešili jsme i některé dílčí věci, např. jsme si připravili cestu k snadnějšímu přechodu transformace Zemědělské vodohospodářské správy (ZVHS) do státních podniků Povodí (s.p. Povodí). Podle mne nikdo nemohl očekávat, že se vyřeší věci sice naléhavé, ale nepopulární, např. ekonomická opatření.

Stránský: Asi se oba shodneme, že obor je podfinancován a plně neplatí principy“ znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“. Co by se tedy po volbách v ekonomice oboru mělo stát?

Tureček: Stále říkáme, že obor trpí nedostatkem finančních prostředků, zejména s ohledem na nové výzvy doby, na které bude třeba zajistit finance. Je to protipovodňová ochrana, boj proti klimatickým změnám, modernizace celé vodohospodářské infrastruktury. Na to je nedostatek prostředků už dnes a já podtrhuji, že jich bude nedostatek zejména po roce 2013, kdy dojde k ukončení programovacího období v rámci EU. S tím je třeba něco dělat a rozhodovat se o tom bude poslední víkend v květnu. Má-li se udržet pozitivní trend rozvoje oboru vodního hospodářství, tak se obor musí stát méně závislým na veřejných financích. K tomu vede cesta zvýšením zpoplatnění zejména podzemních vod, zavedením možných nových poplatků ve vodním hospodářství, např. poplatek za vodní sílu a prosazením takového způsobu financování, aby se tyto zdroje staly aspoň částečně nezávislými na politickém vývoji. Nemyslím tím fond, protože v době ozdravování veřejných financí je založení nového veřejného fondu téměř nemožné. Nicméně si dovedu představit zvláštní účet v rámci státních finančních aktiv, z něhož by byly financovány výše zmíněné vodohospodářské priority. To je jednoznačně legitimní požadavek vodohospodářů vůči politikům. Já se touto vizí netajím, byť je to nepopulární. Ale položme si otázku: co bude v atmosféře hrozících evropských bankrotů po roce 2010 populární?

Stránský: Zmínil jste i možnost zavedení nových poplatků. Uvažujete v souvislosti s klimatickými změnami o dani slangově nazývané halíř z odvedené dešťové vody?

Tureček: Dalo by se to vázat na pozemkovou daň. Je to věc podrobnější diskuse. Já přítelem tohoto postupu nejsem. Moji prioritou jsou, opakuji, poplatky za odběr podzemní vody a vodní sílu. Jsem ochoten uvažovat o úpravách zpoplatnění povrchových vod a možná se pokusit získat zpátky pro vodní hospodářství poplatek za zábory zemědělského půdního fondu. Mnozí z nás si už nepamatujeme, že kdysi se z těchto prostředků částečně financovala správa vodních toků. Nyní je tento poplatek příjmem SFŽP a – byť by to bylo zvláště z hlediska malé vody logické – do systému nepřispívá.

Stránský: Zmiňoval jste rok 2013, ale také důležitý je rok 2015, kdy podle direktiv EU má být obor jak malé tak i velké vody samofinancovatelný.

Tureček: Myslím, že jde jen o deklaratorní frázi Evropské komise, navíc zatím jen v obecné rovině. Co je to samofinancovatelnost? Budou samofinancovatelná protipovodňová opatření, boj proti suchu, vypořádání se s klimatickou změnou? Myslím, že je to spíše vztaženo k infrastruktuře VaK. I když se nám podaří splnit přechodné období v oblasti infrastruktury v aglomeracích nad 2 000 EO, nedomnívám se, že se nám do roku 2015 podaří vypořádat s potřebným rozvojem vodohospodářské infrastruktury v obcích zejména pod 1 000 EO. To se i po roce 2015 bude muset řešit z veřejných prostředků.

Stránský: Dnes i minule jste zmiňoval, že zamýšlíte řešit otázku ZVHS. Jaká je situace dnes? Asi jako nejlogičtější řešení je předání většiny vodních děl provozovaných dosud ZVHS s.p. Povodí? Ale jak to bude s financováním. Pokud by k tomu mělo v nějaké podobě dojít, nebude destabilizována ekonomická situace státních podniků Povodí? Jde údajně o majetek v hodnotě více jak miliardy korun ve špatném technickém stavu, který ani nebyl odepisován.

Tureček: Je třeba vyřešit, jak se ekonomicky korektně vypořádat s papírovým majetkem v hodnotě několika miliard korun. Bylo zvykem dávat ministrovi do projevu u příležitosti nějakých vhodných výročí, že ZVHS, dříve Státní meliorační správa, spravuje v odvodňovacích zařízeních majetek ve výši 4 mld. korun a drobné vodní toky v hodnotě 3 mld. korun. Jak jste správně řekl, on ten majetek nejenom že nebyl odepisovaný, ale on dnes fyzicky ani neexistuje. To je největší problém, který je třeba vyřešit před transformací. Nejdříve musí dojít ke screeningu a pročištění majetku ZVHS. V tomto směru bude přínosem novela VZ, která umožňuje odepsat již neexistující majetek ZVHS. Teprve potom se dostaneme k reálnému ohodnocení majetku, který by se potenciálně na s.p. Povodí nebo s.p. Lesy ČR předával. To za prvé. Za druhé: že integrace ZVHS do s.p. Povodí bude muset proběhnout, je jasné každému, kdo situaci v ZVHS zná. Ta v tuto chvíli není schopna se transformovat v nějakou funkční organizaci pro správu drobných vodních toků. Týká se to hlediska majetkového i personálního. Samozřejmě si cením několika desítek pracovníků, kteří se snaží o zlepšení péče o majetek svěřený ZVHS. Jsem přesvědčen, že tito pracovníci v zázemí s.p. Povodí budou mít i lepší, jistější osobní zázemí v oblasti mzdové i odborné. Na druhé straně spousta pracovníků ZVHS v ní přežívá s vědomím, že dnes za ně není náhrada, protože samozřejmě do neperspektivní firmy se nikdo nehrne.

Co se případné destabilizace s.p. Povodí týká, je možné pokračovat dvěma způsoby: buď budeme provádět pštrosí politiku, zavřeme oči a nebudeme situaci řešit.Tím můžeme opravdu s.p. Povodí destabilizovat. To dokládá model, který se snažili prosadit Slováci asi před deseti lety. Nebo najdeme odvahu a přiznáme, že oblast správy drobných vodních toků je dlouhodobě podfinancovaná, budeme mít politickou vůli provést reformu financování systému vodního hospodářství.Pak se ekonomické destabilizace s.p. Povodí neobávám a ani bych ji nikdy nedopustil.

Stránský: Od správy drobných vodních toků není daleko ke krajině a difuzním zdrojům znečištění. Neměl by být VZ pregnantněji ošetřen vztah zemědělců, rybníkářů a vodohospodářů?

Tureček: Opakuji VZ nemůže řešit každodenní vztahy těch, co s vodou hospodaří a co ji ovlivňují. Vytváří prostor pro definování těchto vztahů. Ty určuje sekundární legislativa, podrobné oborové normy. Je tu však nástroj, který může být velice účinný, bohužel se však dlouhodobě nevyužívá. Tím je dotační politika státu, vymáhání definovaných principů, chápání zemědělců jako „producentů kvality i kvantity vody“. Netajím se, že toto se nepodařilo naplnit. ČR ale není v tomto směru jediná. Tlak společné zemědělské politiky na vymáhání a podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství směrem k vodnímu hospodářství je slabý. Domnívám se, že při definování společné zemědělské politiky po roce 2013 bude k těmto vodohospodářským prioritám přihlédnuto.

Stránský: Vláda přijala v roce 2007 Plán hlavních povodí ČR a uložila v něm řadu úkolů. Některé z nich nejsou dosud plněny, ačkoliv stanovený termín již dávno uplynul – např. zavedení institutu správy podzemních vod nebo úprava kompetencí správců povodí jako dotčených orgánů ve vodoprávních řízeních. Jak hodlá ministerstvo postupovat?

Tureček: Kdo zná můj názor na systém plánování v oblasti vod, ví, že jsem v Plánech hlavních povodí ani v Plánech oblastí povodí neviděl ani dokument ani institut, který vyřeší problémy vodního hospodářství. Upřednostňuji dlouhodobou koncepci, vizi, strategii. Plány samotné mohou být určitým vodítkem. Já jsem zejména u Plánů oblastí povodí nechápal pokusy krajských zastupitelstev prosadit do nich konkrétní akce bez jakékoliv finanční zodpovědnosti. Volání, ať to zaplatí stát, je přežitkem. Krajská SAMOSPRÁVA si nemůže stanovovat priority a chtít, aby je financovala státní správa. Samospráva je od toho, aby sama spravovala, sama udržovala, sama financovala. K tomu má samozřejmě svůj rozpočet, ale to jsme zašli trochu stranou. Mí kolegové vědí, že vždy jsem vnímal Plány z hlediska vodního hospodářství jako „podřadnější prioritu“, která nám byla vnucena Rámcovou směrnicí o vodě, byť s obecnou frází, že každý členský stát si to dělá po svém. Strategii pro vodní hospodářství vidím v nové koncepci, která by měla být přijata po roce 2010, podaří-li se po volbách ustavit skutečně reformní vládu v pravém slova smyslu.

Stránský: To jste mluvil obecně, mohl byste se zmínit o těch konkrétních restech v podobě správy podzemních vod a úpravy kompetencí?

Tureček: Kdo by měl ten institut správy podzemních vod naplňovat? Mohou to dělat správci vodních toků, potažmo s.p. Povodí, ovšem za podmínek, že na ně nebude přesunuta jenom odpovědnost, ale také se přesune část ekonomických nástrojů. To za podmínek, kdy SFŽP trvá na tom, že on si nechá poplatek v rámci svých kompetencí, je těžko prosaditelné. Takže si dokážu představit, že správa podzemních vod bude delegována na správce vodních toků, konkrétně s.p. Povodí, nicméně i s určitým finančním zázemím, které vede přes poplatek za odběr podzemních vod.

Stránský: Dalším evergreenem v našich rozhovorech je hydroenergetika. Jejich zástupci prosazovali, aby vodoprávní úřady neměly možnost měnit už stanovené minimální průtoky.

Tureček: Myslím si, že hydroenergetikům Sněmovna vyhověla vrchovatě. Převážná část jejich pozměňovacích návrhů byla přijata. O tom, že jejich požadavky byly zohledněny, svědčí i průběh a atmosféra při schvalování v Senátu, kde jsem nepostřehl, že by hydroenergetici ještě lobbovali. Ano, novela VZ nezohlednila jeden jejich zájem: prostřednictvím pozměňovacího návrhu se snažili prosadit, aby bylo stanoveno, že veškerá regulace ve vodním hospodářství bude státem kompenzována. To bychom se však dostali za hranici nejneoliberálnějších států. Přece není možné, aby v případě výkyvů, jakými jsou sucha nebo povodně, kdy se stát rozhodne pro regulaci, aby za tuto regulaci musel dotčené subjekty kompenzovat. Období sucha a povodně jsou mimořádný přírodní jev, kdy musí fungovat solidarita. Veřejné finance musí být použity k odvrácení následků mimořádné události, ne ke kompenzování vedlejších ztrát. To platí i pro oblast preventivní. Nikdo však nemůže chtít, aby stát kompenzoval, že v rámci mimořádné situace jsem se musel uskrovnit a nemohl jsem brát na náhon tři kubíky, ale jen jeden a půl.

Stránský: Zmiňoval jsem hydroenergetiku. O tu se zajímám v podstatě při každém našem rozhovoru. Zase jsem se nedávno setkal se čtenářem časopisu, který mi sdělil, že je mu nejasná „Koncepce rozvoje malých vodních elektráren“ (MVE)? Obzvlášť se podivoval, že s.p. Povodí podle jeho informací prý nesmí dlouhodobě vydávat kladná stanoviska k žádným záměrům využití energetického potenciálu vodních toků, dokud nebude tento dokument hotový a schválený. Následně s tím mají problémy i vodoprávní úřady, které zase nesmí vydat povolení ke stavbě nebo povolení k nakládání s vodami, dokud jim žadatel nepředloží stanovisko správce povodí. Jak mají žadatelé a vodoprávní úřady v takovém případě postupovat?

Tureček: „Koncepce rozvoje MVE“ je za hranicí jakékoliv strategie. Rozvoji MVE vytváří strategický rámec základních oborových koncepcí vodního hospodářství, ev. energetiky. Za poslední léta se bohužel vžila praxe, že chci-li pojmenovat problém, vytvořím koncepci. Koncepce už se nepíší pro vodní hospodářství, pro lesní politiku, pro další palčivé a široké problémy či problematiky, ale píší se pro marginální oblasti. Snaha po samostatné Koncepci rozvoje MVE je toho příkladem a zdá se mi falešná.

Když chcete, já pozadí této koncepce vysvětlím. Je třeba začít vysvětlením, jak vznikla. Jakási mně blíže nespecifikovaná severo-středočeská unie kmotrů měla zájem o elektrárny. Neměla zájem o MVE budoucí, ale o stávající, konkrétní, které jsou ve vlastnictví s.p. Povodí. Takže si vymyslela onu Koncepci rozvoje MVE, která se měla stát nástrojem uchopení těchto elektráren. Spousta pracovníků s.p. Povodí mi potvrdí, že přesně před rokem chybělo málo a podařilo se jim to. Koncepce však zůstala. Říkám otevřeně, že jsem zásadním odpůrcem předání těchto MVE, které jsou ve vlastnictví s.p. Povodí, někomu jinému a mimo rámec vodního hospodářství. Zároveň jsem však i zásadním odpůrcem regulování v oblasti MVE. Tím narážím na příkaz ministra, který jste zmínil, že totiž s.p. nesmějí vydávat ona stanoviska. Přiznám se, že k odbourání tohoto zákazu nedošlo, ale MZe v tuto chvíli uděluje výjimky z tohoto blokačního institutu tam, kde jde o jednoznačně soukromý majetek a z pohledu s.p. k řešení stačí pouze nájemní smlouva nebo věcné břemeno. K definitivnímu rozuzlení tohoto problému podle mého dojde opět až po volbách, kdy se rozhodne, zda soukromé podnikání půjde svojí cestou bez zásahů státu nad rámec prosazování veřejného zájmu. Zda MVE zůstanou i po letošních volbách ve vlastnictví s.p. Povodí.

Stránský: Pravidelně se ptám i na situaci v oblasti VaK. Je rok 2010. A na konci má být splněno. Tomu asi málokdo věří…

Tureček: MZe k 30. 6. bude do vlády předkládat situační zprávu. Sice určité problémy jsou, proto neformálně diskutujeme s EK, aby s ohledem na krizi veřejných rozpočtů a hospodářskou krizi zohlednila jisté opoždění v této věci, či aby za rámec uznatelnosti plnění v rámci aglomerace akceptovala to, že aglomerace k 31. 12. 2010 nebude sice zkolaudovaná, ale bude na ni vydáno platné stavební povolení. Z hlediska stavební přípravy problém nevidím. Nemám aktuální přesné číslo, ale jsou jen jednotky aglomerací, které neplní z hlediska toho, že nemají územní rozhodnutí či stavební povolení. Zásadní problém vidím ve zdlouhavém systému projednávání v rámci operačního programu životního prostředí, stále se měnících podmínek, nepružný systém financování, přijímání a schvalování žádostí.

Stránský: Hovořil jste, že jde pouze o jednotky, které jsou v problémech. Ta jedna jednotka je hodně velká. Jmenuje se Praha!

Tureček: Praha má územní rozhodnutí na umístění stavby. Nová ministryně životního prostředí dostala od premiéra za prioritu jejího tříči čtyřměsíčního mandátu vyřešení čtyř velkých aglomerací: Prahy, Brna, Plzeně a Ostravy. Očekávám, že nová paní ministryně tento úkol splní, protože ministři musí plnit úkoly od premiéra.

Stránský: Minulý týden jsem byl na schůzi ČVTVHS. Tam kritizovali systém vzdělávání ve vodohospodářském oboru. Jak to vidíte Vy? POSLAT ČLÁNEK PANA POLLERTA. Prosím ROZHODNOUT SE zda otázku vypustit, či doplnit odpověd v korekturách

Tureček:

Stránský: Na televizi se nedívám, tak prodávám, jak jsem na schůzi ČVTVHS koupil. Prý nějaký pravidelný televizní pořad je uváděn sloganem: Voda a beton se nesnáší. Myslíte si, že ty dvě hmoty jsou opravdu antagonistické?

Tureček: Vodní hospodářství dostalo po roce 1989 ťafku, kdy vzniklo klišé, které zmiňujete. Bohužel se ho dosud nezbavilo. Co pro to může MZe z titulu churavějících rozpočtů udělat? Dlouhodobě stabilizovat s.p. Povodí a z pohledu zakladatele jim říci, doporučit, nikoliv nakázat, aby podporovaly partnerství spočívající v utváření spojenectví v rámci žádostí o granty v oblasti VaV. Tam přece jde ustanovit vztah: vysoká škola - s.p. Povodí - a ev. malý či střední podnik. Tento trojúhelník by měl mít zelenou, aby v rámci své činnosti vyvíjel různé sponzorské aktivity směřující ke školám a univerzitám a sloužící k osvětě. Když se věci nevěnuje patřičná pozornost, může to skončit Nagymarosem. Maďarští vodohospodáři se z této kauzy nevzpamatovali do dneška a obor v očích maďarské veřejnosti je zcela zneuctěn. Tak daleko jsme se naštěstí nedostali. Bohužel vztah ke všem složkám životního prostředí se od devadesátých let barví jen na zeleno, a to na zeleno nikoliv pojetí vědeckém, nýbrž ideologickém. Pevně věřím, že i to se po volbách změní. Je nesporné, že část ekologie se účastí Strany zelených ve vládě ideologizovala.

Stránský: Po volbách se jistě otevře i otázka kompetencí…

Tureček: Nejsem příznivcem myšlenky, že by se mělo zrušit MŽP. Strany využívají požadavek na jeho zrušení jako populistického gesta a ve skutečnosti to ani nemyslí vážně. Nechci pokořit ochranu životního prostředí tím, že zruším resort. Bude však nutné oddělit kompetence v oblasti hospodářské od oblasti inspekční a dozorové. Rezort MŽP nemůže být pasován do role policajta nad všemi ostatními resorty. Z toho, že se tak někdy choval a chová, plyne podle mého jeho neoblíbenost. Bohužel spousta ministrů životního prostředí nabádala své podřízené: nespolupracujme, ale bojujme s hospodářskými resorty, protože my jsme dozor nad nimi. Tento přístup musí resortzměnit, má-li být MŽP perspektivní a životaschopné.