Říkej mi Karle...

Dobrý den, jak se máte?

Dobře, vlastně výtečně toho času, děkuju.

A jak vás mám oslovovat, pane ministře, pane místopředsedo nebo knize?

Nejlépe prostě Karle.

Aha, tak děkuju. Karle, my, co jsme měli rádi prezidenta Václava Havla, neseme tu nálepku pravdoláskařu a teď nemáme mezi prezidentskými kandidáty moc na výběr. Já bych chtěl za prezidenta vás.

Děkuju!

Ale jak to udělat, aby vás chtěli i ostatní?

To bych taky rád věděl. Řekněte to jim.

Ono je to s vámi totiž těžké v tom smyslu, že máte čtyři nedostatky...

Mám jich víc.

Vim o čtyřech. První váš nedostatek je, že máte dostatek. To znamená, že jste bohatý. U nás se to odpouští jenom sportovcům, protože každý ví, jak je těžké dát gól.

No, ono je to vůbec nespravedlivé. Nejenom, že se jim odpouštějí peníze, oni mají taky nejkrásnější holky.

Druhý váš nedostatek je, že jste urozený. Kdybyste byl zchudlý šlechtic, bylo by to mnohem lepší. Nedalo by se s tím něco dělat?

Mohli by mě okrást. To už se nám několikrát stalo, tak by to nebyl nový zážitek. To umění je u nás na vysoké úrovni a představení se čas od času opakuje jako v divadle. Repríza je vždycky velmi úspěšná.

Třetí nedostatek: Děláte chyby v češtině, protože jste tu s námi čtyřicet let nebyl. Co byste říkal takovému nápadu, kdyby se to povedlo a stal jste se prezidentem, že bych vám pomáhal s novoročním projevem, slohově, jazykově?

To bych byl pro. Asi bychom si potom museli začít tykat, abyste mi mohl pořádně vynadat.

Ano, já bych vás peskoval! Víte, co bych vám třeba řekl? Karle, neříkáme dělati, říkáme dělat. Prezident Masaryk si mohl dovolit říkat dělati, ale ty budeš říkat dělat.

Nebudu. Budu se držet toho, jak jsem se to naučil, svůj jazyk už nezměním. V tomhle jsem nepřizpůsobivý, to by lidi měli vědět.

Já bych vás vycepoval! Čtvrtý nedostatek: Vy usínáte při projevech.

To je taky pravda. Ale víte, při některých projevech je usnutí výraz duchovní imunity. Kdybych to poslouchal celý čas, tak onemocním.

Čili vy to děláte ze zdravotních důvodu?

Ano, některé projevy není možno poslouchat.

Co vám závidím, je, že umíte cizí jazyky - to je vaše velká přednost. Jak se tedy domluvíte?

V češtině, v němčině, v angličtině. Chápu francouzštinu a mužů číst francouzské texty, tedy takové ty diplomatické zprávy francouzské nebo články v Le Monde, ty si ještě přečtu, ale na rozdíl od svých sourozenců neumím mluvit francouzsky. A co je velká nevýhoda, zapomněl jsem ruštinu. To je krásný jazyk.

Víte, čeho jsem si všiml? Když mluvíte německy, tak se vůbec nepozná, že ráčkujete.

To nevím, já se sám neposlouchám.

Tam je to norma, ne?

V Rakousku je to v normě.

Jak je pro vás důležitý sociální smír?

Nesmírně důležitý. Protože když je společnost rozdělená, tak národ skončí blbě. To už jsme několikrát viděli. Mám největší obavu ze dvou věcí. Za jedno, nesmyslně se dělíme podle nějakých starých hesel pravice a levice, přičemž tady nikdo neumí definovat, co je pravice a levice. Ta hesla si mlátíme o hlavu, aniž bychom věděli, co to vlastně znamená. A rozdělujeme tak společnost. A samozřejmě, aniž bychom naši zemi více zadlužovali, musíme se starat o to, aby na to ti chudší nedoplatili více. To je důležité říct, mělo by se o tom více mluvit.

Vy jste, Karle, nedávno řekl, že poslední volby, krajské a senátní, loďku naší země rozkymácely a vychýlily. Co byste s tím dělal jako prezident, s tou loďkou?

Prezident má, jak známo, málo exekutivních pravomocí. Ještě za první republiky měl větší. Má ale pořád ještě možnosti vlivu. A vliv prezidenta je pozoruhodně veliký, to vidíme i dneska. A lze ho využít buď k rozdělení společnosti, nebo ke slepení společnosti. A já bych preferoval to druhé.

Neboli byste byl spise svorníkem...

Myslím, že to je jeden z důležitých úkolu hlavy státu. Ať je to král či prezident, to je jeho hlavní úkol.

Nedávno jsem slyšel takové moudro. Nelitujte člověka, který nemá smysl pro humor, protože to nejhorší, co ho v životě muže potkat, už ho potkalo. Potřebuje štátnik humor?

Nechce-li se zbláznit, pak ano. A především, musí se umět smát sám sobě. To je to nejdůležitější.

Po tom, co jste mi všechno řekl, jsem ještě přesvědčenější o tom, že vás budu volit.

Děkuju.

Jenom, aby nás bylo hodně.

Když přesvědčíte několik lidí kolem sebe, tak to dobře dopadne. Ke svému přesvědčení se nemáme chovat jako k tajemství.

foto: Tomki Němec