Pane předsedo, dámy a pánové, dovolím si v rámci přednostního práva alespoň stručně zareagovat na pana ministra Tomana.
Pane ministře, nesouhlasím s vaším tvrzením, že žaloba na Evropskou komisi je podána v zájmu všech daňových poplatníků České republiky. Jediný daňový poplatník, který na ní má skutečný zájem je beneficient svěřeneckého fondu a současně i předseda vlády České republiky. V zájmu všech ostatních daňových poplatníků je, aby takové řízení s Českou republikou vůbec nebylo vedeno a aby její premiér nebyl v bezprecedentním konfliktu zájmů.
Několikrát jste zdůraznil, že je to výkladová záležitost a že by Evropská komise neměla mít kompetenci vykládat české zákony. Mluvíte však výlučně o zákonu o konfliktu zájmů z roku 2017. V běžném případě bych byl ochoten respektovat, že se jedná o výkladový problém a bude dobře, když o něm rozhodne nějaká soudní autorita, tentokrát však ne. V tomto případě totiž existuje nařízení Evropské komise ze srpna 2018, které bychom mohli nazvat evropský lex Babiš, protože případ našeho premiéra byl skutečně jedním z motivů, proč toto nařízení bylo formulováno a schváleno. Nemýlím-li se, pane ministře Tomane, hlasoval jste pro toto nařízení na Radě ministrů i vy, takže bylo vydáno se souhlasem Vlády České republiky vaším prostřednictvím. Tam už žádný výkladový nesoulad není a ani nemůže být. České instituce o nařízení nehovoří, protože tam je ten konflikt zájmů naprosto jasný. Je to nařízení, nikoli směrnice. To znamená, že to platí bezprostředně poté, co bylo vydáno bez ohledu na to, zda jsme ho jako členská země implementovali či neimplementovali do našeho právního řádu. Nařízení se vztahuje i na rodinné příslušníky a nesmí existovat ani možnost konfliktu zájmů.
Nemůžete tedy oponovat, že nejpozději od srpna roku 2018 je předseda vlády Andrej Babiš v konfliktu zájmů. Kdybyste mluvil o období od února 2017 až srpna 2018, není to tak jisté – tam je prostor pro dohadování. Od srpna 2018 je to však jinak. Vy byste teď měli splnit povinnost odpovědné Vlády České republiky a odstranit ten konflikt zájmů. Tak bych to pokládal za fér. Vy však s odvoláním na argumentaci k únoru 2017 ignorujete evropské nařízení ze srpna 2018 a ten beznadějně prohraný spor natahujete. Protahujete, mlžíte a klamete veřejnost o tom, jak ty projekty budou proplaceny. Tvrdíte, že ony dotace úředníci Evropské komise na jednání potvrdili. To je lež. Jistě, mohli se kladně vyjádřit k formálním náležitostem projektů, ale ten základní problém, ten konflikt zájmů, ten v pořádku není a nemůže být.
V zájmu všech daňových poplatníků (minus jednoho beneficienta) tedy je, aby tento konflikt zájmů byl odstraněn. Možnosti jsou dvě: Firmy ve svěřeneckém fondu pana premiéra Babiše nebudou brát dotace, nebo se pan premiér Babiš nebude ocitat v situacích, kdy sám bude rozhodovat o tom, kolik, kdy a jak sám sobě vyplatí. A to by samozřejmě nemohl být premiérem. Je to prostě zřejmý konflikt zájmů, o kterém nepochybuje ani Evropský parlament, o kterém nepochybuje ani Evropská komise. Ten závěr prostě nemůže být jiný, ať tady budete mlžit, jak tady budete mlžit. A tím, že to protahujete jen zvyšujete politické náklady a pravděpodobné finanční škody.
Domnívám se, že by se Sněmovna měla vyjádřit, zda takovou žalobu pokládá za správnou. A především by měla jednat o tom, zda opravdu není nejvyšší čas odstranit tu základní prapříčinu problému, který řada z nás vnímá jako obrovskou ostudu – tedy ten existující konflikt zájmů. Mluvím o něm již více než rok, protože nejpozději od platnosti nařízení Evropské komise z roku 2018 je to naprosto jasné. A teď máme únor 2020. To už je ostuda kosmických rozměrů, pane ministře, za kterou jste spoluzodpovědný. A ta není v zájmu daňových poplatníků.
V Poslanecké sněmovně PČR dne 11. 2. 2020
Miroslav Kalousek
