Strach je velice špatný rádce a ke špičkovému politikovi by měl mít vstup přísně zakázaný. Přesto strachu z růstu popularity TOP 09 pootevřel Jiří Paroubek dveře a výsledkem byl jeho článek „Schwarzenberg, nebo Klaus?“ otištěný ve včerejším Právu.
Naprosto souhlasím s Jiřím Paroubkem, že sociální demokracie má v kauze „Lisabonská smlouva“ čisté ruce. Hlasovali pro ni jako jeden muž všichni poslanci a senátoři ČSSD. Stejně tak je pravda, že sociální demokracie učinila všechno možné, aby prezidentem nebyl zvolen Václav Klaus, ale společný kandidát ČSSD a zelených Jan Švejnar. Jen tehdejší poslankyně zelených paní Zubová se hlasování vyhnula, a fakticky tak podpořila Václava Klause. Dnes je na volitelném místě kandidátky ČSSD, ponechme však tuto divnůstku tajemství Lidového domu.
Další část textu však už Jiří Paroubek psal čtyřručně se strachem z TOP 09. Charismatický Karel Schwarzenberg je ikonou oné partaje, sbírá pro ni preferenční body a šéf ČSSD cítil potřebu mu zasolit a znectít ho v očích voličů. Činí tak však způsobem nechutným, tuším, že nízké sprosťáctví by byl výraz přiměřený. Citujme: „Jako kancléř Václava Havla ovlivňoval prosazování restitučních zákonů v míře, jaká v ostatní Evropě neměla obdoby.“ Důkaz? Žádný. Pak tedy i já si beru právo hovořit podobně o Jiřím Paroubkovi: Jako pracovník ředitelství RaJ podílel se na finanční vertikále, vzlínající od barmanů, číšníků a z prodeje hospod do rukou pracovníků ředitelství RaJ. Důkaz? Žádný nemám. Je to stejná figura, jako použil JP.
Jiří Paroubek a jeho strach předhazuje Schwarzenbergovi výrok „nejsou jen Lidice, byly i Postoloprty“. To nechť adresuje poválečnému Národnímu shromáždění, které postřílení osmi set Němců v oné lokalitě, vinný nevinný, vyšetřovalo a bylo zastaveno až nástupem komunistů. A nebyly ovšem jen Postoloprty, také Švédské šance u Přerova a další. To nebylo dílo nacistické zhovadilosti. To bylo dílo mocenských orgánů našeho státu, který jako člen demokratické koalice proti oné zhovadilosti bojoval. Není hanba o tom mluvit. Hanba je o tom mlčet. A dvojnásobná hanba je ono nemlčení používat k dehonestaci politického protivníka.
Karel Schwarzenberg, jakož i ostatní politici a jejich partaje mi mohou
být už ukradení. Zbývá však cípek slušnosti, kterého se nechci vzdát a v zájmu jehož udržení se ozývám. Protože bez tohoto minima by se tato
země stala peleší lotrovskou s morálkou „férových chlapů“ čtvrté cenové
skupiny. A Jiří Paroubek této atmosféře z pouhého strachu z volebního
konkurenta otevírá dveře.
