Častokrát jsem si vzpomněla na toto přísloví, když se na přelomu letošního roku intenzivně probírala novela zákona o pedagogických pracovnících. Byla bych ráda, kdyby se podařilo kromě karierního postupu a finanční předvídatelnosti pro učitele dostat do zákona také můj pozměňující návrh. Tím by měla být dána možnost soustavného vzdělání v délce maximálně 6 měsíců pro učitele, kteří mají praxi 15 a více let. Návrh to není nijak originální, protože ve většině okolních zemí i ve vyspělém světě existují různé systémy, které umožňují studijní volno pro učitele, a to jak v regionálním školství, tak i na vysokých školách. Ostatně vysokoškolský zákon tuto praxi po celá léta uplatňuje a je akademiky nazýván sabatikl.
Volno pro další rozvoj učitele ale nemá nahrazovat kontinuální vzdělání. Míří na střední generaci čtyřicátnic a čtyřicátníků, kteří už školský systém znají velmi dobře a přitom už odsloužili ve školství 15 let. To je doba, za kterou se jejich studijní předměty, obory a metody výuky posunuly dopředu. Věřím, že řada z nich přivítá tuto možnost, aby se znovu stali posluchači a studenty. Řada studií, např. studie Evropské komise TALIS 2013 ukazuje, že jednou z největších překážek vzdělávání učitelů je nedostatek času v rámci běžných pracovních povinností a nemožnost skloubit pedagogickou činnost s vlastním vzdělávacím rozvrhem.
Můj návrh vyvolal velký zájem, přiznám se, že jsem to ani nečekala. Ozývají se učitelé, kteří vědí, jak by si mohli doplnit kvalifikaci, či během pár měsíců připravit nově obsah předmětu. Píší také lidé, kteří mají zkušenost ze zahraničí a chtějí se o ně podělit. Samozřejmě, že nová podoba vzdělávání vyvolává řadu otázek. Na ty nejčastější se pokusím odpovědět:
Zásadní je otázka zní, kdo bude o udělení volna rozhodovat? Návrh předpokládá dohodu mezi vedením školy a učitelem. Tím také lze zabránit tomu, aby škola přišla o klíčové učitele, za které by neměla kvalifikovaný zástup. Školy jsou schopny volna učitelů plánovat, a tudíž i zvládnout, jak mi píší praktici.
Druhou nejčastější otázkou je délka čerpání studijního volna. 6 měsíců je maximální doba. Je ovšem možné se dohodnout na kratším období, pokud to charakter vzdělání umožní či vyžaduje.
Na koho se navrhovaná úprava vztahuje? Na všechny učitele v regionálním školství, tj. předškolním, základním a středním.
Samozřejmě hraje důležitou roli také otázka finanční. Je jasné, že studijní volno je volno od vyučování nikoliv od sebevzdělání. Takže je logické, že navrhuji, aby učitel pobíral mzdu resp. plat. Samozřejmě náklady na tuto úpravu jdou do miliónů. Pokud ale vláda bere svoje priority v oblasti školství vážně, bude ochotná je i financovat.
Učitelé se také ptají, zda je možné v době čerpání studijního volna odjet na stáž do zahraničí? To je nepochybně jedna z vhodných variant, jak pro učitele jazyků, tak pro všechny, kteří zahraniční stáž ke svému profesnímu rozvoji potřebují.
Zmínila jsem v úvodu, že jsem hledala inspiraci v okolních zemích. Pojďme se tedy podívat, jak vypadá situace v zahraničí.
Nutno předeslat, že školské systémy v okolních zemích, které umožňují samostudium, nejsou zcela přenositelné. Přesto můžeme vysledovat společné znaky. Okolní země na sebevzdělávání učitelů pamatují, a to buď formou kratšího placeného studijního volna v rámci roku, anebo obdoby sabatiklu v delším časovém horizontu.
Konfrontovali jsme náš návrh s možnostmi ve vybraných zemích (Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko) a všude zákon studijní volno pro učitele umožňuje a podporuje.
V Německu je studijní volno v kompetenci jednotlivých spolkových zemí a podporuje se jak krátkodobé studijní volno v rámci jedno resp. dvou let (v délce 5-10 dnů), tak i sabatikl, který umožňuje zaměstnanci vzít si volno z práce po dobu 3 až 12 měsíců.
V Polsku má učitel (předškolní, základní a střední školy) zaměstnaný na plný úvazek právo na placené volno spojené s profesním rozvojem. Detailní podmínky volna stanoví svým nařízením ministerstvo školství. Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout také další benefity ke zlepšení jeho profesní kvalifikace, zejména se může jednat o placení poplatků za vzdělání, dopravu, učebnice a ubytování.
Také v Rakousku existuje institut sabatikl. Učitelé mohou být na žádost uvolněni na dobu 6 až 12 měsíců (nedostávají ale plnou mzdu), pokud odpracovali více než 5 let. Další speciální ustanovení se pak týkají učitelů odborných učilišť a mistrů odborného výcviku, kteří mohou čerpat volno v době navštěvování univerzitních kurzů (v délce 22 hodin týdně nebo 110 dnů ročně).
V Maďarsku je povinnost neustálého vzdělávání se zakotvena dokonce v zákoně. Minimálně jednou za 7 let se musí učitel účastnit povinných programů dalšího profesního vzdělávání. Po dobu délky tohoto povinného programu dalšího vzdělávání mají učitelé nárok na placené volno. Na náklady povinného vzdělávání přispívá stát, vzdělávací instituce a zaměstnavatel. Poplatek za vzdělávání může být dotován až do výše 80 %.
Jak je vidět z tohoto krátkého výčtu, přijetím této novely bychom nijak nevybočovali, jenom bychom sladili krok s okolním světem.
Zmiňovala jsem v úvodu velký zájem, který má předloha vyvolala. Musím přiznat, že kromě řady pozitivních komentářů a dotazů přišly i jedovaté poznámky. Dalo se předpokládat, že řadě lidí bude vadit volno pro sebevzdělání a budou vyčítat učitelům prázdniny. Inu, učitelé si už na tyto výhrady zvykli, takže - nic nového pod sluncem. Je to ale schizofrenie, které čelíme řadu let. Chceme, aby učitelé byli vysoce kvalifikovaní, motivovaní a měli školu rádi, ale víc než způsob jak jim to umožnit se hledají překážky, které brání řešení. Doufám, že tento přístup nevyhraje.
Zaujala mě britská studie, která se zabývala přínosy studijního volna na učitele. Poukazuje na výraznou změnu a zlepšení sebedůvěry učitelů, zvýšenou motivaci a také rozvoj jejich znalostí a dovedností.
Každý rodič by pro své dítě chtěl dobrého učitele, osobnost, která bere kantořinu jako smysluplné povolání. Věřím, že si i zákonodárci takové učitele přejí a tento pozměňující návrh podpoří.
Zdroj: Učitelské noviny, 23. 2. 2017
