V posledních dnech se v médiích rozvířila diskuse o smysluplnosti pololetního vysvědčení u mladších školních dětí. Část kantorů i odborné veřejnosti se domnívá, že pololetní vysvědčení zbytečně stresuje děti.
Odvádí je prý od snahy dozvědět se, poznat a vede je k účelovému získávání vědomostí pro zvládnutí písemek a lepší známky. Návrhy na zrušení pololetního známkování se občas doplňují požadavkem na písemné hodnocení dítěte. Odborná veřejnost není zajedno a MŠMT chce o návrhu diskutovat.
Jsem konzervativní nejenom v politických názorech, ale i tradičním pojetí školství. Připomínám disciplínu a kázeň ve školách jako základní předpoklad dobré školy. Nelíbí se mi ani nápad na zrušení pololetního vysvědčení. Škola je příprava pro život. Chránit děti před stresem, nezatěžovat je srovnáním se spolužáky, znamená vytvářet skleníkové prostředí, které na život nepřipravuje. Dobrý učitel, v případě 1.stupně ZŠ můžeme směle hovořit o učitelkách, dokáže prostřednictvím známek motivovat děti k nejlepšímu možnému výsledku a rodiče jednoznačně informovat o výkonu dítěte.
Přestože pětistupňová škála hodnocení může být skutečně nevyhovující pro některé skupiny dětí, např. velmi nadané, které se ve škole nudí a paradoxně mají horší známky než jejich méně talentovaní spolužáci, je to funkční a zaběhnutý model. Neexperimentujme s dětmi a nerušme to, co se většinově osvědčuje. I škola má svá pravidla a hodnotitelné výsledky.
parlamentnilisty.cz, 8. 4. 2013
