Inkluze je teď nejčastěji skloňované slovo ve školství. Není divu. Razantní plošné uplatňování inkluzivního vzdělávání rozbouřilo vody českého školství. Ministryně Valachová nejdříve navrhovala účinnost od 1. září 2016 a nepřipouštěla odklad. Po řadě připomínek a nesouhlasu ze strany rodičů i učitelů přistoupila na dvouleté přechodné období. Podle hesla: „Hrr na to, a když to nepůjde, tak couvneme.“
Přechodné období by mělo být využito na přípravu – nové posouzení speciálních vzdělávacích potřeb dětí, přípravu pedagogů a pracovníků poradenských zařízení. Tím vlastně ministryně potvrdila argument, který poukazoval na to, že náš systém není na plošnou inkluzi připraven, a to ani kapacitně, ani z hlediska přípravy vyučujících a asistentů. Materiální zajištění nechci zmiňovat. Dvouletým přechodným obdobím si ministryně kupuje čas. Inkluzi zahájila, ale kolapsu se vyhnula odkladem. V roce 2018 totiž může, v případě že bude znovu ministryně, přechodné období prodloužit či jinak vyhlášku modifikovat. Nebo po volbách už nebude ministryní…
Úspěšnost inkluze se ovšem neprokáže během dvou nebo tří let. Je to běh na dlouhou trať a o prvních solidních výsledcích inkluze můžeme hovořit, až když děti, které byly v rámci inkluze začleněny do běžných tříd, dokončí základní školní docházku. Bude ale ministryně Valachová po deseti letech ochotná přihlásit se k odpovědnosti?
Anna Putnová, poslankyně TOP 09
zdroj: Lidové noviny, 15. 2. 2016, str. 11
