(editovaný přepis hlavních bodů debaty s poslankyní TOP 09 Annou Putnovou)
Tomáš HAUPTVOGEL, moderátor
Dnešní Partie se odehraje na dohled od školních lavic a majestátních budov škol. V posledních měsících se poměrně hodně skloňuje slovo inkluze. Ministerstvo školství teď intenzivně pracuje na tom, aby pro inkluzi získalo dostatečnou podporu. Je problém v tom, jak to ministerstvo školství vysvětluje nebo v celém systému? Vy jste říkala, že školy nejsou připravené na inkluzi?
Anna PUTNOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Školy nejsou připravené v masivním rozsahu na inkluzi. Musím ale říct, že inkluze je součástí našeho vzdělávacího systému. Není to jenom otázka posledních deseti let. My, kteří pamatujeme vzdělávání v šedesátých letech, víme, že z důvodu, že nebyla běžná dostupnost zvláštních škol, se stávalo, že děti chodily do běžných základních škol. Školy pro ně tehdy neměly jakékoliv vybavení, nebyli asistenti, pedagogové nebyli speciálně připravováni, neměli pomůcky. Dnes se dívám s velkým respektem a obdivem na učitele, které jsem měla možnost potkat a kteří v šedesátých letech vzdělávali děti s různým handicapem v rámci běžného proudu. Takže dnes neobjevujeme kolo. Inkluze je něco, co provází školský systém od začátku. To, co se paní ministryně snaží prosadit, je poměrně razantnější přístup a masivnější podpora inkluzivního vzdělávání. V tomto bych neviděla žádný problém. Vnímám ale, že učitelé jsou stejně jako rodiče zneklidnění některými otázkami, které se nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Jistá obava z toho, že se inkluze nepovede, v části společnosti je. Obava pramení podle mého soudu ze tří základních důvodů. Paní ministryně říká, že se nebudou rušit speciální školy, případně školy takzvané praktické. To je pravda, protože se nebudou rušit žádným ministerským nařízením. Je ovšem možné, a to paní ministryně taky v minulosti připustila, že s odlivem žáků se stane, že speciální školy budou natolik malé, že budou ekonomicky neudržitelné a budou zanikat. Tady si myslím, že součástí nákladů na inkluzi by měla být garance, že speciální školy jakkoliv budou ekonomicky nerentabilní, zůstanou. Myslím, že to by veřejnost velmi uklidnilo. Aby lidé neměli pocit, že ekonomický tlak na speciální školy povede k tomu, že budou rušeny. Tato garance by byla velmi významná. Druhou oblastí je připustit si, že děti se mohou stejně tak dobře rozvíjet v praktických školách, ve speciálních školách, jako v tom hlavním proudu. Je to skutečně individuální záležitost. Posouzení vhodnosti by mělo být v definitivní fázi ponecháno vždycky na rodině. Neměl by být ani společenský tlak na to, aby byly děti dávány do hlavního proudu. Třetí oblast je termínové vyhlášení, ve kterém si myslím, se paní ministryně unáhlila, když dala nějaký začátek a případně ukončení toho procesu inkluze. Já si inkluzi představuji jako jemnou pavučinu, ve které se spřádají nitky, které jsou postavené na vztazích dětí ve třídě, dítěte a pedagoga, dítěte a asistenta a vztah asistenta a pedagoga. Do toho vstupují rodiče a atmosféra v té škole. To je velmi citlivá záležitost a myslím si, že ten jednoznačně daný termín působil jako pěst na tu pavučinu.
Tomáš HAUPTVOGEL, moderátor
Neobáváte se toho, že některé ty třídy mohou zpomalit tempo výuky?
Anna PUTNOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Myslím, že paní ministryně to vylíčila velmi idealisticky a optimisticky. Obávám se, že úplná idylka to zase nebude, protože my se dnes připravujeme prostřednictvím nových inkluzivních opatření na skutečně jinou práci ve třídě. To už nebude práce jednoho učitele, případně jednoho asistenta. Pokud by měl ten model nastat tak, jak jsme ho tady v ideální formě slyšeli, tak bude mít učitel ve třídě třeba několik asistentů. Naši učitelé by se měli i na tuto formu připravit. On bude vlastně koordinovat práci ve třídě, což jsou požadavky na učitele, na které zatím není příliš připraven. A další otázka, paní ministryně sama řekla, že pokud bude žák v některé oblasti zaostávat, bude mu učitel věnovat více pozornosti. Pokud tedy bude věnovat jednomu žáku více pozornosti, tak z toho logicky vyplývá, že bude muset někde ubrat. Částečně se to může vyrovnat asistenty. Obava je z toho, že pokud by se stalo, že nebudou asistenti k dispozici, nebude koordinace ve třídě probíhat, jak by probíhat měla. Povede to k tomu, že učitel bude hodně zaneprázdněn, pokud se bude chtít věnovat dětem, které potřebují jeho pozornost logicky více. Ta obava je na místě. Potom ještě jedna poznámka. Myslím, že se musíme také zabývat otázkou pedagogů a jejich asistentů. To je dnes profese, která je velmi silně podhodnocená. Pokud chceme, aby ve třídě panovala nějaká důvěra, tak spolupráce asistenta a učitele musí být na dobré úrovni a musí tam panovat důvěra. Možná by tady mělo zaznít také to, že se předpokládá, že v rámci dvou přechodných let budou děti rediagnostikovány. Tady je velká oprávněná obava, že nemáme dostatečnou kapacitu, aby tato rediagnostika během dvou let proběhla. Kde vezmeme nové odborníky, kteří by se věnovali dětem? Pan náměstek Štech mluvil asi o sto padesáti nových lidech. Neznám obor, kde by bylo možné během dvou let získat sto padesát kvalifikovaných odborníků, kteří by tak citlivou a přitom zodpovědnou práci dokázali zvládnout. Toto jsou věci, které veřejnost samozřejmě zajímají.
Tomáš HAUPTVOGEL, moderátor
Nemůže být třeba dítě s lehkým mentálním postižením náchylnější k šikaně? Je podle vás šikana problém v českém školství?
Anna PUTNOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Šikana je v českém školství dost závažný problém. Jestli se zvýší, to bych si netroufla říct. Také jsem proti tomu, abychom paušalizovali nějaký handicap a spojovali to s šikanou. Na druhou stranu, pokud se budete bavit s rodiči, tak oni obavy mají. Pokud mají dítě s nějakým handicapem, tak ta obava je a myslím si, že je pochopitelná. To snad všichni rodiče chápou, že dávají všanc třídnímu kolektivu dítě, o kterém ví, že je zranitelnější v určitých oblastech.
Tomáš HAUPTVOGEL, moderátor
Proto se na to ptám.
Anna PUTNOVÁ, poslankyně /TOP 09/
To je nepochybně věc, kterou je třeba vnímat jako obavu rodičů. Mít pro ni také pochopení a udělat všechno pro to, abychom minimalizovali prostor pro šikanu. Pokud se mě ptáte na šikanu obecně, několik let jsem se zabývala problematikou šikany v českém školství. Vidím to jako závažný problém, který nebude řešitelný z pozice ani jednoho ministerstva. Jsem přesvědčena, že to je dnes problém, který přesahuje možnosti ministerstva školství. Bude nutné, aby se spojilo s ministerstvem sociálních věcí a aby obě společně řešila problémy mladých agresorů. Oni velmi často přicházejí z rodin, kde jsou sami nějak utlačováni, případně jsou sami v rodinách šikanováni, nebo nezvládají komplikované vztahové problémy v rodině. Myslím si, že chceme-li řešit šikanu, je potřeba dobrá spolupráce s rodiči. Rodinám, respektive matkám dětí, které jsou takto agresivní, nabídnout pomoc a spolupráci. To už přesahuje možnosti ministerstva školství, takže je to celospolečenský problém. Míra agresivity až brutality se postupně zvyšuje. Nás nemůže těšit, že to není problém jenom České republiky, že je to celoevropský trend. Je ale potřeba na to reagovat. Já ta opatření vidím především v prevenci. Dívala jsem se na rozpočet ministerstva školství a viděla jsem, že na prevenci proti kriminální činnosti je věnováno pouze osm milionů. To je v této souvislosti naprosto nedostatečná částka, protože prevence proti dětské agresivitě bude jistě vyžadovat mnohem účinnější podporu.
Tomáš HAUPTVOGEL, moderátor
Jak si vysvětlujete, že rodič, když dostane dítě poznámku, nebo něco horšího, teď narážím na ten bohnický případ, kdy neukázněný žák dostal pohlavek od ředitele a rodiče jedou do školy vynadat učiteli, co si to dovoluje, buď za poznámku nebo...?
Kateřina VALACHOVÁ, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy /ČSSD/
Byla bych velmi ráda, kdybych přispěla i tou veřejnou debatou k tomu, aby se toto změnilo, Teď takovéto chování rodičů musím odmítnout. Opakovaně je prosím, aby pokud mají jakýkoliv pocit, že učitel dělá něco nesprávně, tak hlavně, aby to nekomunikovali před dětmi. Aby šli za tím učitelem, aby komunikovali s učitelem, aby dokázali naladit vzájemnou podporu a pozornost směrem ke svému dítěti. Učitelé jsou ti, kteří jsou s našimi dětmi po nás tu nejdelší dobu. Někdy jsou možná v rámci těch pozdějších ročníků s našimi dětmi ještě déle než my. Přála bych si, aby byli našimi partnery. Musím říct i směrem ke svému okolí, kdy jsou to většinou mí kamarádi a kamarádky, lidé, kterým nemohou chybět informace o společenské prestiži učitelů, tak leckdy mě tahá za uši, že se rodiče dopouští různého příkrého hodnocení učitelů. Ten učitel je sám. Nejenom, že leckdy je jako fackovací panák rodičů, ale když jede za ředitelem, tak ten mu zase řekne, že ty selháváš, musíš se s tím vypořádat sám. Když tedy dojde na stížnost, tak na daného učitele přijde Česká školní inspekce. To je samozřejmě špatně.
Tomáš HAUPTVOGEL, moderátor
Je to správný popis vztahu žák - rodič - učitel. A poprosím krátce?
Anna PUTNOVÁ, poslankyně /TOP 09/
Řekla bych, že se ze škol vytratila kázeň. Rodiče velmi často upozorňují na práva svých dětí v rámci školského systému a zapomínají, že děti mají také povinnosti. Stejně jako rodiče školních dětí mají nějaké povinnosti. Upozorňuji celá léta, že škola a kázeň patří k sobě. Rodičům, kteří se domnívají, že když budou chtít pro svoje děti měkčí podmínky, když je budou preferovat a když budou zlehčovat pozici učitele, že na tom vydělají, tak dělají dětem medvědí službu. Dobré školství stojí na dobrých učitelích. A pokud nebudeme dobré učitele vybírat už v začátku při vstupu na učitelské obory, tak potom podpůrné prostředky, které budeme vynakládat, budou jenom na kosmetické změny.
zdroj: Partie, TV Prima, 3. 4. 2016
