České školství udílí učitelům jednu ránu za druhou. Poslední v pořadí představilo ministerstvo školství při předložení novely zákona o pedagogických pracovnících.
Jedná se o to, že v průběhu minulých deseti let měli učitelé, kteří nesplňují předepsanou kvalifikaci, možnost doplnit si své vzdělání a alespoň začít studovat patřičnou odbornost. Využilo toho několik tisíc z nich, a poslední stovky pedagogů se stále ještě hlásí ke studiu v těchto dnech. Přesto ministerstvo školství přineslo novelu zákona, která vytváří systém výjimek a umožňuje, aby i ti učitelé, kteří zákonnou povinnost po léta přehlíželi, mohli dále učit. Diskuse v parlamentu na toto téma mě rozesmutnila. Zpochybňovala nutnost vzdělání jako nutného předpokladu pro výkon pedagogické práce. Je to špatná zpráva pro 135 000 kvalifikovaných učitelů, především několik tisíc těch, kteří věnovali svůj čas, mnohdy i finance na doplnění potřebné kvalifikace. Teď si mohou právem připadat jako naivní „jelimánci“, kteří si mysleli, že právo platí pro všechny, tedy i učitele.
Je to ale také špatná zpráva pro učitelské fakulty, které léta usilují o posílené prestiže svých absolventů. Špatná zpráva je to i pro více než 6 000 učitelů, často čerstvých absolventů, kteří nemohou najít práci. Z logiky předkládané novely vyplývá, že učitelem není ten, který splní penzum kvalifikačních požadavků podle zákona, ale ten, koho ředitel uzná za vhodného k výuce.
Je třeba přiznat, že v minulých deseti letech zásadně selhaly kontrolní mechanismy Ministerstva školství, stejně jako kontrola zřizovatelů. Zda to byl úmysl nebo podcenění vážnosti situace nemohu posoudit. Bohužel předkládaná novela mechanismus kontroly opět nepřináší. Pokud chceme, aby školství bylo v České republice konečně bráno vážně, aby se posílila pozice a role učitelů ve společnosti, musíme činit kroky, které této vážnosti přispějí. Ministerstvo školství ve snaze vyhnout se jakémukoli konfliktu úspěšně řeže větev, na které je postavena kvalita českého školství, a to na učitelích. Jakkoliv je zřejmé, že původní návrh by mohl způsobit frustraci určité části pedagogů, zklamání těch, kteří svoje zákonné povinnosti mnohdy za cenu velkých obětí naplnili, je mnohem vážnější. Není to nepodstatný problém, naopak bude trvale v různých souvislostech prosakovat a významně ovlivňovat budoucnost českého školství.
Profese, které si zakládají na své erudici a společenské vážnosti, právníci, lékaři, inženýři, by licitaci o podmínkách výkonu svého povolání nikdy nedovolili. Přijetím této novely rezignujeme na zvyšování úrovně českého školství. Braňme vzdělání jako hodnotu a oceňme ty zodpovědné učitele, kteří berou zákony vážně.
18. 6. 2014
