(projev předsedy klubu Františka Laudáta v Poslanecké sněmovně k zákonu o ochraně přírody a krajiny)
Ani se mi nechce věřit, že většina senátorů úmyslně svým hlasováním otevřela cestu k další vlně vykořisťování krajiny. Zdůrazňuji vykořisťování krajiny. Jinak totiž nelze nazvat proces, v němž poměrně úzká skupina polistopadových zbohatlíků poté, co proměnila krkonošská údolí na lunaparky, zatoužila po osobní privatizaci pro změnu jižních hraničních hor. Vily, vystavěné na kopcích tak, aby majitelé měli dobrý výhled, ve kterém jim nebude překážet to, co sami budují, to je vize jejich podoby české krajiny.
Leckde už je to dneska realita, nemusíte chodit pro příklady příliš daleko. A to je vize, kterou čeká Šumava, pokud bychom přistoupili na senátní návrh zákona.
Již dříve se v těchto prostorách odehrával boj o aktivitách na území zasažená kůrovcem a orkánem Kyrill. Dnes se jasně ukazuje, že příroda si poradí sama bez našich motorových pil a těžké mechanizace.
Přichází stejná skupina politiků s dojemnou péčí o rozvoj šumavských obcí. Až na několik výjimek nemám dojem, že obyvatelé Šumavy chtějí žít jako chudí příbuzní ve stínu nekonečných šňůr apartmánů a až těch apartmánů bude příliš, až se šumavská údolí promění v sezónní Václaváky, potom se zbohatlíci budou ohlížet, která další území zabetonují a ekonomicky vytěží. Pro sebe samozřejmě. Nemělo by být bráněno obcím a obyvatelům v oblastech národních parků rozvíjet svoje aktivity a zhodnocovat svůj majetek, ale musíme zabránit tomu, aby na kvalitách a krásách přírody parazitovali zlatokopové, kteří krajinu a přírodu ekonomicky vytěží, znehodnotí a ohrozí, či ji dokonce zlikvidují.
Minulý týden se mě jeden ze senátorů dotazoval, jak se postavím k problému Šumavy. Myslím, že Šumava problém nemá. Problémem jsme my, problém máme my nebo si problém zbytečně vyrábíme. Naše situace je výsledkem několika staletí trvajícího odklonu od duchovních hodnot, jejichž součástí byla a je i pokora. Žijeme v éře minimální etiky, původní existenciální koncept hodnot se proměnil v duchovní a materiální divočinu, jejíž centra se stávají odrazem lidské sebestřednosti a primitivního utilitarismu, aktuálně už bez jakýchkoli lidských ohledů a zbytků pokory. Lidmi utvářená kulturní krajina není samovolně dlouhodobě udržitelným systémem. Mění se klima kolem nás, mění se spontánní procesy a krajina a mění se i lidská společnost. Je obrovským hazardem nemít k dispozici několik jednotek procent území, kde můžeme sledovat, jak se přirozené spontánní síly s minimem zásahů člověka budou vyrovnávat a jak si příroda bude hledat svoji proměnlivou rovnováhu pro daný čas a dané místo. Opačné chování lidské společnosti je velmi riskantním podnikem a ještě více než v dopravě platí: "Nemyslíš, zaplatíš."
V senátním návrhu nevidím až tolik více pravomocí dotčených obcí jako spíš pootevření dveří developerským nájezdníkům a spekulantům. Nejsem si jist, zda si senátoři uvědomili, že všanc nedávají jen chráněná území Šumavy, ale i Krkonošského národního parku, Českého Švýcarska a Podyjí. Jak už tady několikrát zaznělo, tento zákon není zákon o Šumavě, tento zákon je o všech čtyřech národních parcích.
František Laudát, předseda poslaneckého klubu
