Děkuji za slovo. Dříve než se dopustím stručného hodnocení novely o státním rozpočtu v rámci jejího třetího čtení, dovolte jenom drobný komentář na reminiscenci pana premiéra, který tady dnes řekl: Hlavně žádné škrty jako v letech 2011 až 2013. Vzpomínám na volební kampaň v roce 2013, kdy jsem byl s panem premiérem na jedné diskusi pořádané Hospodářskou komorou, ocitl jsem se pod drtivou palbou jeho kritiky. Vyčítal mi, jak strašně moc musely firmy šetřit, aby přežily, a jak strašně málo jsem šetřil já. Říkal, že kdybych šetřil víc na provozních výdajích státu, tak jsme nemuseli mít žádné deficity a že jsem šetřit prostě neuměl. To mi tenkrát řekl předseda hnutí ANO Babiš, dnešní předseda vlády, za poměrně bouřlivého potlesku podnikatelské veřejnosti, která to tak cítila. A já jsem se tak trochu styděl, protože jsem si říkal: Ano, kdyby to bylo politicky možné, rád bych na provozních výdajích šetřil ještě víc. To už ale prostě nešlo. Pan premiér k tomu dodal, že deficit je ztráta. Ztráty se však vytvářet nemají a on, kdyby byl na mém místě, tak by žádné deficity neměl. Řídil by totiž stát jako firmu. Tak jsem si na to nemohl nevzpomenout dnes, když nám navrhuje 500miliardový deficit a říká, jaký je nesmysl šetřit na provozních výdajích. Tu řeč, kterou jste tenkrát v rámci volební kampaně zaujal podnikatelskou veřejnost mám někde uloženou, pane premiére. Pošlu vám ji k Ježíšku.
A teď dovolte, abych stručně okomentoval zásadní výhrady klubu TOP 09 k návrhu novely rozpočtu a jeho pozměňovacích návrzích. Novela navrhuje zvýšit deficit o 200 miliard. Těch 200 miliard se skládá z předpokládaných 63 miliard propadu příjmů, a 137 miliard navýšení výdajů. Dovolte, prosím, abych nejprve stručně okomentoval výdajovou část bilance a potom tu příjmovou.
Těch 137 miliard výdajů, které vláda požaduje schválit navíc, se dá rozčlenit na tři části: První jsou výdaje, které nijak nesouvisejí s koronavirovou krizí. Byť nás vláda přesvědčuje o tom, že je k novele donucena koronavirovou krizí, tak v těch 137 miliardách jsou položky, které s čínským virem, karanténou a následnými ekonomickými problémy nemají vůbec nic společného. První část zahrnuje kůrovce, položky na boj se suchem nebo odchodné pro policisty. Já vůbec nechci tvrdit, že jsou to zbytečné výdaje nebo že nemají být vynaloženy, ale měly být uvedeny v rámci bilance rozpočtu schváleného v roce 2019. To, že tady máme kůrovce, to jsme věděli už před rokem. To, že je potřeba bojovat se suchem, to víme několik let. Odchodné pro policisty také nijak s koronavirem nesouvisí. Chtít na tyto záležitosti peníze navíc pod zástěrkou koronaviru je prostě podvod. To nemá s koronavirem nic společného.
Tu druhou část můžeme rozdělit na peníze, o kterých skutečně víme, za co a proč budou utraceny. Pan premiér nám tady v Poslanecké sněmovně říkal, že víme přesně, kam ty peníze půjdou. To víme jen tak zhruba u poloviny položek. Ano, víme přesně, že 12,8 miliard půjde na kompenzace obcím. Tam to dokonce umíme spočítat na velikost obce a na obyvatele. Dále je tam ale celá řada položek, kde nemáme tušení, za co budou utraceny. A co hůř, tušení nemá ani vláda.
Vláda si navíc naúčtovala 36 miliard do vládní rozpočtové rezervy. Prosím pěkně, to se však nevztahuje k celému rozpočtu, protože ten už měl svoji vládní rozpočtovou rezervu napočtenou. Teď mluvíme o rezervě v rámci nově navýšených výdajů. Na 137 miliard navýšených výdajů chtít 36 miliard vládní rozpočtové rezervy, to je astronomické číslo. Je to prostě bianko šek, který nemá obdoby a nemá ani žádné opodstatnění. Kdyby vláda řekla, že na 137 miliard chce 5 miliard vládní rozpočtové rezervy, prosím, i to by bylo hodně, ale je mimořádná situace a nějaká vyšší flexibilita by tady měla být. Ale 36 miliard? A navíc vláda vůbec netuší, za co to utratí. My také ne. A pokud tedy máme brát povinnosti poslance opravdu důsledně a poctivě, tak nemáme právo pro něco takového zvednout ruku. My bychom mohli hlasovat „pro“ jenom tehdy, pokud bychom věděli, na co to půjde. A to nevíme.
Stejně tak plánovaných 10 miliard na podporu podnikání. Toto je výdaj na program, který možná bude efektivní, ale možná taky ne. To dneska nikdo neví, protože neznáme kritéria tohoto programu. Nevíme, podle čeho bude vláda vybírat, kdo by měl být adresátem těchto prostředků. Vláda, poměrně poctivě, píše v pozměňovacím návrhu poslance Babiše, že o tom teprve bude rozhodovat. My bychom jí to ale měli schválit teprve tehdy, až to vláda bude vědět. Jinak se dopouštíme v podstatě podvodu na voliče. Protože voliči nás zvolili právě proto, abychom rozhodli o každé koruně s vědomím, kam půjde. A vy z vás (mířeno na poslance), kteří se chystáte pro tohle zvednout ruku, říkáte svým voličům, my to dělat nebudeme, my chceme podepsat vládě bianko šek, a ať se ta vláda nějak rozhodne.
Dále, povšimněte si rozporu ve vystoupení pana premiéra, který dokázal říct během dvou minut zcela protichůdné věty. Ta jedna věta zněla: Přesně víme, kam ty peníze půjdou. A ta druhá: Možná ty výdaje utratíme, možná taky ne. To může říct jenom někdo, kdo ještě nemá tušení, kam chce desítky miliard alokovat. Premiér vlastně říká: Možná, že nás něco napadne a pak chceme mít od vás ten bianko šek, ale teď to nevíme. A fór je v tom, že své cti dbalý poslanec by něco takového nikdy neměl dovolit.
Už ponechávám stranou, byť mi to velmi vadí, že vláda chce o 137 miliard navýšit výdaje. A to i přesto, že se ani symbolicky nepokusila vyhodnotit efektivitu dosavadních opatření. Já proti nim neprotestuji, řadu z nich jsme v TOP 09 podpořili, ale myslím si, že po těch týdnech, kdy jsou v běhu, bychom se měli snažit alespoň o posouzení jejich efektivity. A to efektivity zejména do budoucna. Dám příklad – program Antivirus. Bylo určitě dobře, že byl spuštěn. Myslím si, že v počátečních týdnech krize sehrál naprosto rozhodující roli. My jsme ho podporovali. Při pohledu na průmyslová čísla nebo na čísla propadů průmyslové produkce si však, prosím, přiznejme, že dnes nemalá část těch pracovních míst, držených při životě Antivirem, už reálně neexistuje. V celé řadě odvětví se poptávka nevrátí na předkrizovou úroveň jen tak brzy. To logicky přinutí firmy k restrukturalizaci, ke snížení mzdových nákladů a ke zrušení velké části pracovních míst. Dnes totiž řadu pracovních míst držíme na umělé výživě. Myslím si, že to chce seriózní diskusi, jak dlouho má smysl tato místa udržovat za peníze daňových poplatníků a na dluh. Tuto debatu však vláda nevede, protože se neobtěžuje sdělit nám svůj názor na efektivitu dosavadních opatření.
Další věc, která nám nesmírně vadí na té výdajové straně, je absolutní neochota vlády šetřit. A to byť jen jednu jedinou korunu na provozních výdajích rozpočtu, který byl schválen v době relativního blahobytu v roce 2019. Já se nechci vracet k těm výtkám pana premiéra z roku 2013, ale vláda by už měla udělat alespoň symbolický pokus o úsporu několika procent provozních výdajů v jednotlivých kapitolách. Teď nemluvím o zásazích do investic, ale o provozních výdajích, aby zkrátka prokázala nějakou sounáležitost s ekonomikou.
Všechny firmy, a je tady v Poslanecké sněmovně i řada podnikatelů, dobře ví, že mluvím pravdu. Dnes totiž musí ořezávat svoje provozní náklady na dřeň, aby přežili. Snižují dokonce i mzdy, osekávají si bonusy, prostě dělají všechno pro to, aby snížili náklady, aby přežili. Vládní úřady, ty si však žijí, jako kdyby žádná krize nebyla. Mají rozpočet schválený z roku 2019, vyplácejí si statisícové odměny, přijímají další zaměstnance. Jakápak krize? Vždyť si můžeme půjčit. Promiňte, dámy a pánové, to je arogance vůči reálné ekonomice. Tohle by si prostě žádná vláda, žádná exekutiva neměla dovolit. Já dobře vím, že na provozních nákladech nemůžeme ušetřit 137 miliard, ale něco ano. Minimálně by tím vláda prokázala poctivou snahu. Není toho však schopna.
Tím plynule přecházím k oné příjmové straně rozpočtu. Návrh, který máme před sebou, předpokládá pokles příjmů o 63 miliard korun, který odvozuje z dubnové predikce. Ta předpokládá propad hrubého domácího produktu o 5,6 %. Já teď nekritizuji onu dubnovou predikci, vycházela prostě z dubnových čísel a nemohla vyjít jinak. Byla zpracována zcela profesionálně a objektivně, ale od té doby máme přece jen nějaké další údaje. Máme o něco čerstvější predikci OECD, která nám predikuje propad větší než 9 %. Máme ještě čerstvější predikci Evropské komise, která nám predikuje propad o 7,8 %. A především máme květnová čísla propadu průmyslové produkce, kde duben vycházel na 33 % a květen na 29 %. Pan premiér si to pochvaloval. My všichni však víme, že ta čísla jsou výrazně horší, než předpokládali i ti největší pesimisté.
My všichni víme, že ta dubnová predikce je zatížena riziky dolů a že se může stát, že to bude horší. Po těch květnových číslech propadu průmyslové produkce to riziko bohužel přerůstá v jistotu. Ne, že to může být horší, ono to skutečně bude horší. Nevíme, jestli pokles HDP bude 7, 8, 9 nebo i 10 %, nemůže to však být 5,6 %, bude to víc. A protože to bude víc, tak ten propad příjmů bude větší než 213,4 miliard oproti schválenému rozpočtu z roku 2019, a to o desítky miliard. O tom teď není pochyb. Teď si nemůžeme dovolit říkat, že nemůžeme věštit z křišťálové koule. Ano, nemůžeme věštit, kolik to přesně bude. Ale že to budou desítky miliard, to je dnes jistota, to není riziko. A paní ministryně odpověděla na rozpočtovém výboru i zde na plénu Poslanecké sněmovny na můj dotaz, zda chce nechat ten deficit rozšiřovat volným pádem – prý nechce. Ujistila nás, že nedovolí volný pád, že v takovém případě bude vázat výdaje, aby deficit těch 500 miliard nepřekročil. Ale schválíme-li teď o 137 miliard vyšší výdaje, když víme, že příjmy se propadnou víc než o těch 63, tak logicky existuje riziko mnohem většího deficitu, než oněch 500 miliard, o kterých máme dnes hlasovat.
Potom tedy logicky, paní ministryně, se vás dovoluji tázat, kde máte v úmyslu ty výdaje vázat, abyste nedopustila volný pád rozšiřování deficitu. Já si myslím, že tahle informace tady dneska prostě musí zaznít. Protože když nezazní, tak nezvednete ruku pro 500 miliard, ale zvednete ruku pro 500 +, a to si myslím, že už opravdu nemá s odpovědností nic společného. A pokud nám věrohodnou odpověď paní ministryně nedá, tak to vázání musí udělat Poslanecká sněmovna tím, že přijme některý z pozměňovacích návrhů, které vedou ke snížení výdajů. Já jsem tady mnohokrát opakoval, že to je princip, se kterým se těžko smiřuji. Myslím si, že bilance se má fixovat v prvním čtení a ve druhém čtení už mají padat jen fiskálně neutrální návrhy. Ale protože jsou na stole pozměňovací návrhy, které snižují výdaje, jsem připraven některé návrhy i ve třetím čtení přijmout. Pokud to neuděláme, tak si musíme uvědomit, že příjmy se propadnou o více než o 213,4 miliard. Je tedy vaší povinností korigovat to na výdajové straně, aby deficit nebyl vyšší než 500 miliard. Anebo je vám to jedno a pojedete klidně do 600 miliard.
S tím pochopitelně souvisí i debata, která nás čeká po prázdninách, a to je debata o deficitu na rok 2021. Já jsem tady s velkým potěšením slyšel pana premiéra říkat: Teď si půjčíme těch 500, furt na tom budeme líp v poměru k HDP, než jsme na tom byli v roce 2013. Poté se však vrátíme do toho bývalého režimu, kdy jsme šetřili. Tato věta ostře kontrastuje s tím, co jste tady procpali nedávno – novela zákona o rozpočtové odpovědnosti. Tato novela však nebrání tomu, abyste realizovali politiku, ke které se tady dnes pan premiér zavázal, tedy že už v příštím roce se vrátíme do režimu před krizí. V takovém případě si můžeme dovolit půlbilionový schodek v letošním roce. Ano, můžeme, protože skutečně máme také díky naší odpovědné politice při minulé krizi poměrně velmi nízkou míru zadlužení, tuším, že třetí nejlepší v Evropě. Ale podíváme-li se na dlouhodobou udržitelnost našich rozpočtů, tak ji máme čtvrtou nejhorší v Evropě, protože se blížíme ke krizovému roku 2030, kdy začnou odcházet do důchodu silné ročníky 1970 a mladší. Místo plátců sociálního a zdravotního pojištění se z nich budou stávat penzisté a státní pojištěnci a za nimi mnohem slabší ročníky nebudou mít šanci ufinancovat nezbytné potřeby penzijního i zdravotně pojistného systému. Pokud se k této potenciálové jámě roku 2030 dopotácíme po sedmi letech stamiliardových deficitů, tedy vysíleni a předluženi, tak si těžko umím představit, jak si s tím ta generace poradí. Mně bude v té době 70, budu v důchodu, tak se budu maximálně třást o svůj důchod a o úroveň zdravotní péče, která mi bude poskytována. Co s tím ale bude dělat generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků opravdu nevím. Pokud se neodhodláme k zásadní systémové reformě, kterou nám vláda slibuje šest let nebo pokud se neodhodláme k tomu, abychom konsolidovali mnohem rychleji než těch sedm let. My si můžeme dovolit půlbilionový deficit letos, ale nemůžeme si dovolit stamiliardové deficity v následujících letech. Jinak neděláme nic jiného, než že tunelujeme budoucnost. Prosím každého, kdo má děti, popřípadě vnuky, aby si něco takového na odpovědnost nebral.
Já vám děkuji za pozornost.
V Poslanecké sněmovně dne 8.7.2020
