V říjnu 1989 to byla docela mela. Přijel jsem z Vídně do Prahy za Václavem Havlem, kam mě vyslal Mezinárodní helsinský výbor. S dnešním biskupem Václavem Malým a Vladimírem Hanzelem jsme šli do restaurace U Piaristů, ale už při východu z metra nás Hanzel varoval, že celý místní Helsinský výbor nakládají do policejních antonů. Zmizeli jsme tedy rychle v Obecním domě, kde Václav Havel sepsal prohlášení o této policejní šťáře, a já ho pak dal rakouskému poslanci, který přijel se mnou.
To už se na nás ale nalepili tajní a Havla s Malým nesebrali asi jen proto, že nás doprovázel ten rakouský poslanec. Šli jsme po Celetné a byli šmírováni takovým nemožným odposlouchávacím zařízením, až jsme z toho měli legraci. Zahrál jsem si trochu na průvodce a vysvětloval poslanci, kde že je ten slavný hampejz Go-go. A ti fízlové furt za námi.
Když pak pouštěli Ladislava Lise, říkali si policajti mezi sebou: „Kam jen to asi dotáhne?" No a dotáhl to po Listopadu až na předsedu bezpečnostního výboru parlamentu.
