V rozhovoru s místopředsedou Senátu Tomášem Czerninem jsme mimo jiné diskutovali o doplnění horní komory po podzimních volbách, problematice krajanů žijících v zahraničí či o novele zákona o myslivosti. Došlo také na témata jako jsou například problémy malých podnikatelů na venkově.
Počátkem léta proběhlo pravidelné setkání s honorárními konzuly ČR působícími v zahraničí. Co tato akce přinesla?
Honorární konzulové jsou důležitou součástí naší diplomacie. Jsou to zpravidla lidé, kteří nemají české občanství, ale mají vztah k České republice a projeví ochotu vykonávat funkci honorárního konzula. Je třeba zdůraznit, že tento servis pro naše občany dělají na vlastní náklady. Když někdo například v zahraničí ztratí pas a na zastupitelský úřad je to daleko, může si prostřednictvím honorárního konzula podat žádost o vystavení nového. Samozřejmě vykonávají také reprezentativní funkci pro Českou republiku. Je určitě dobře, že se pravidelně scházejí v Praze, kde si vymění zkušenosti, a že mohou cítit podporu jak z obou komor parlamentu, tak z ministerstva zahraničí.
S otázkou krajanů žijících v zahraničí neodmyslitelně souvisí velmi aktuální téma korespondenční volby. Setkal jste se někdy s negativními reakcemi od samotných krajanů na zavedení tohoto způsobu voleb?
Myslím, že jsem se setkal pouze s jedním takovým ohlasem. Onen člověk mi říkal, že už tady 30 let nebyl a že se i přes české občanství necítí být oprávněn zasahovat do našeho politického systému. Jednalo se vlastně o podobný názor, jako mají místní odpůrci. Chci ale zdůraznit, že byl opravdu ojedinělý. Většina krajanů je našimi skvělými reprezentanty a dnes už to často jsou lidé, kteří do ciziny neodešli na trvalo. V současné době odcházejí lidé dobrovolně třeba za prací či určitým posláním. Možná není úplně známá informace, že máme více vědeckých pracovníků v cizině než doma. Tito lidé nám dělají úžasnou reklamu a často říkají, že od České republiky ani nic nepotřebují. Jsou nezávislí, ale zároveň chtějí mít vliv na to, co se děje v jejich domovině. Pokud ovšem nebydlí blízko města, ve kterém se nachází české velvyslanectví či generální konzulát, je pro ně účast na volbách často finančně i časově velice nákladná. Tito lidé si určitě korespondenční volbu zaslouží.
Co dalšího krajané v zahraničí řeší?
Považuji za velice důležité a těší mě, že jako houby po dešti rostou české školy v zahraničí. Většinou to jsou České školy bez hranic. To znamená, že dítě chodí do školy v zemi, kde žije, a v pátek nebo v sobotu jde do české školy. V ní se pak učí češtinu, vlastivědu a zpívají se české písničky. Má pak tedy kdykoliv možnost vrátit se domů a pokračovat ve školní docházce. Už se nemůže stát něco podobného jako mně, když jsme se s rodiči vrátili v dubnu 1969 ze Švýcarska a já nastoupil do první třídy až 7. května. Měl jsem pak na vysvědčení dvě čtyřky a musel se vše doučit o prázdninách před druhou třídou.
Vaším senátním obvodem je Jičínsko. Jaká jsou zde aktuální témata?
Já samozřejmě říkám, že jsem senátorem v nejhezčím okrsku. Vím, že jsou i další hezké okrsky, ale v tom svém se cítím doma a jsem tam rád. Je specifický v tom, že zahrnuje okres Jičín v Královéhradeckém kraji a zhruba půl okresu Nymburk ve Středočeském kraji. Rozléhá se od Polabské nížiny až do podhůří Krkonoš, problémy jsou tedy na různých místech dost odlišné. Co je myslím spojuje, je neduh, že na venkově ubývají služby. To trápí asi všechny. Leckde jsou dokonce problémy i s lékařskou péčí či poštovními službami. Sám jsem vlastník čtyř masen a nedávno jsme pod tlakem neustálých kontrol byli nuceni zrušit teplé občerstvení, které bylo oblíbené hlavně u řidičů nákladní dopravy či výletníků. Nemůžu ale riskovat, že přijde kontrola a zjistí u sekané rozdíl půl stupně v teplotě a dostanu 20000 pokutu. Na tom sám vidím, proč některé služby a malé podniky z venkova raději úplně mizí.
Legislativním procesem nyní prochází novela mysliveckého zákona. Jaké změny chce zavádět a přinese něco i konkrétně Vám jako myslivcovi?
Mně osobně nepřinese vůbec nic, protože provozuji myslivost ve své vlastní honitbě, která je dost velká. Pro mě je tedy provozování myslivosti skutečně součástí hospodaření v krajině. Pociťuji ale samozřejmě problémy, které jsou všude. Česká republika má velmi vysoké stavy zvěře, jedny z nejvyšších v celé Evropě. Obzvlášť v těch oblastech, které byly například postiženy kůrovcem, je potřeba stavy zvěře naprosto minimalizovat. Až tady opět bude zdravý les, můžeme si dovolit udržitelný stav zvěře, který nebude lesní porosty ničit. Myslím si, že zmíněný zákon o myslivosti je opravdu potřebný pro přírodu, a je potřebný i pro vlastníky. Pravidla, která tu byla zavedena v roce 1993, byla určitě myšlena dobře, ale myslivci si našli skulinku, jak vlastníky obejít. Poznal jsem mnoho vlastníků lesů výměry menší, než je současná minimální výměra pro vytvoření honitby (500 ha), kteří nemají žádné slovo a nemohou ovlivnit, jakým způsobem se na jejich pozemcích myslivecky hospodaří. Musí strpět, že na nich hospodaří myslivci, kteří vysoké stavy zvěře chtějí zachovat, a je jim jedno, jakou škodu zvěř na lesních či polních porostech způsobuje. To, že zvěř kouše stromečky a obilí, je často vůbec nezajímá a vlastníky mezi sebe nechtějí pustit. Novelou se tedy sníží minimální výměra honitby a vlastníci budou mít zaručeno, že na svých pozemcích mohou lovit. Rozhodně to ale není tak, že by chtěli zvěř zcela zdecimovat, jak se někteří myslivci obávají.
Čekají nás senátní volby, které se Vašeho obvodu letos netýkají. Nyní jste místopředsedou, pokračoval byste rád v této funkci i v dalším období?
To samozřejmě není na mém rozhodnutí, záleží na rozložení sil v Senátu po volbách. Ale musím přiznat, že mě to baví, a doufám, že to nedělám špatně. Skvělé je například setkávání se spoustou zajímavých lidí. S funkcí se mi trochu zahustil program, jsem venkovan a teď musím být častěji v Praze. I když nedojíždím denně, je to náročné. Nebydlím ale daleko a jsem dost flexibilní, takže mám často možnost během hodiny změnit program a do Prahy přijet, když se vyskytne něco naléhavého.
Před dvěma lety jste v senátních volbách proti své osobě zažil tzv. antikampaň ze strany protikandidáta. Sledujete kampaně současných kandidátů a jsou podle Vás mírnější?
Ta kampaň byla opravdu dost nechutná. Mezi slušnými lidmi nejsem zvyklý na takové podpásovky. Ve volbách v roce 2016, kdy jsem poprvé vyhrál, byla kampaň daleko slušnější. Kampani k aktuálním volbám se zatím nevěnuji tak intenzivně. Osobně jsem projel některými okrsky, kterých se volby týkají. U silnic blízkost voleb zatím moc vidět není, přestože některé plakáty se objevily již na jaře, tedy dlouho před volbami. Setkal jsem se třeba s tím, že protikandidáti říkali, že zrovna oni se budou daleko více pohybovat v okrsku a vše zařídí. Slibují například, že se zasadí, aby se v obci vybudoval chodník nebo vodovod. To je ale věcí samosprávy. Senátor může leda přijít na zastupitelstvo a vyjádřit svůj názor. Rozhodně ovšem sám nemůže ovlivňovat obecní rozpočet nebo něco podobného. I v tom spočívají nefér kampaně. Kandidáti slibují něco, co vůbec není v jejich kompetenci.
Mají letošní senátní volby nějaká svá specifika?
Já jsem například dělal kampaň tak, že jsem chodil od domu k domu a s voliči hovořil. To teď bude těžší. Problém může být to, že se nyní konají krajské volby. Zároveň druhé kolo voleb senátních připadlo na státní svátek. To může způsobit nízkou volební účast.
Co zde v Senátu zatím považujete za své největší úspěchy?
Šest let jsem byl členem Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a čtyři roky předsedou Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí. Obě role byly velice zajímavé a považuji za důležité, že Senát do těchto záležitostí viditelně zasahuje. Problematiku zahraniční obrany a bezpečnosti snad mám, dalo by se říci, v genech a trošku se ve světě snad vyznám. Za velmi důležité považuji zahraniční návštěvy, které jsme s výborem vykonali. Například v roce 2018, kdy poprvé navštívil Ukrajinu. Ukrajinci mě už tehdy překvapili svým odhodláním, už v té době jim bylo jasné, že Rusové znovu přijdou. Velmi důležitá byla i mnohá jednání na výboru, například kolem odhalení situace ve Vrběticích, kdy se ukázalo, že výbuchy byly skutečně dílem ruské vojenské rozvědky. Napínavé bylo také projednávání role prezidenta Zemana v době, kdy nebyl schopen vykonávat svůj úřad. Co se týče komise pro krajany, sám jsem jako malé dítě krajanem v zahraničí byl a mám po celém světě rozesety jak příbuzné, tak kamarády. Jde tedy o oblast, ve které se dobře orientuji. Za značný úspěch v tomto směru považuji už zmíněné české školy.
Proměnil se nějak Senát za dobu, co v něm působíte?
Jsem rád, že jsem se zde setkal s vynikajícími lidmi. Opravdu si cením toho, že nejsme tak svázáni vlastními stranami. Spřátelil jsem se tu s lidmi možná až z prakticky opačné strany politického spektra. Ale i to se mění. Když jsem přišel do Senátu, téměř absolutní většinu v něm měla Sociální demokracie. Dnes tu máme posledního sociálního demokrata. Všechno se vyvíjí, možná i zdejší atmosféra se každé dva roky trochu promění. Člověk si rychle zvykne na nováčky, ale myslím, že i když zapadnou, přeci jenom je znát, že se každé dva roky určitá změna odehraje.
Co byste poradil nově zvoleným senátorkám a senátorům, pro které to může být jejich první politická funkce v životě?
V roce 2016, těsně po zvolení, mi byla položena otázka, co bude první věc, kterou v Senátu udělám. Chtěl jsem být trochu vtipný, tak jsem řekl, že se zeptám, kde je Jednací sál. Brzy jsem ale zjistil, že to není potřeba, protože je tu o všechny opravdu dobře postaráno. Prakticky každý asi ví, do kterého politického klubu směřuje, a musím říct, že tajemnice klubů jsou velice zkušené a rády vás nasměrují a ukáží, jak všechno funguje. Osobně bych novým senátorkám a senátorům ale vzkázal, aby zachovali chladnou hlavu, nebyli nervózní a zároveň aby jim funkce do hlavy moc nestoupla. Všechno totiž jednou končí a ani šestiletý mandát není tak nekonečný, jak to i mně samotnému na začátku připadalo. Člověk ten čas ani nestíhá sledovat, sám stárne, a co bude za šest let, opravdu nikdo neví. Rozhodně to není navěky a je dobré zůstat nohama na zemi a vědět, že se zase vrátím do normálního života.
Rozhovor se senátorem TOP 09 a místopředsedou horní komory Parlamentu České republiky Tomášem Czerninem vyšel v rámci Časopisu Senát.
