Přináším pláč a skřípění zubů

Ořezání platů, porodné jen nejchudším a menší dávky pro postižené. Ale také stejné "stravenkovné" pro všechny zaměstnance, cenové mapy nemovitostí a možná i výrazné zlevnění benzinu či naopak zdanění vína. To jsou plány ministra financí Miroslava Kalouska.

* Když v 90. letech dělal reformy Václav Klaus, často prý argumentoval osobou své maminky, která by třeba neutáhla rychlou deregulaci nájmů. Projektujete si také svoje reformní nápady do někoho konkrétního?

Já nevím, co říkal Václav Klaus, ale pokud to tak bylo, pak se dopustil zásadní systémové chyby. Měl říci: budeme deregulovat a pro tyto a tyto konkrétní skupiny lidí, kteří by deregulaci neunesli, uděláme sociální kompenzaci. To vždycky vyjde tisíckrát levněji, než když před tím krokem couvnete. Každá reforma může pro deset až patnáct procent lidí v populaci znamenat sociální problém. Jim se musí pomoci, protože v opačné situaci tu zůstane stav, kdy třeba na porodné má nárok jak manželka Petra Kellnera, tak žena učitele, který právě nastoupil do zaměstnání. Těch, kterým se má pomoci, ale fakt musí být deset až patnáct procent, ne půlka populace.

* Co z chystaného vějíře škrtů a úspor podle vás vyvolá ve veřejnosti největší odpor?

Asi snížení objemu peněz na platy ve veřejné sféře. Týká se to statisíců lidí a může to mít dva dopady. Buď snižování platů, což bych nerad, anebo propouštění, což bych si přál. Jedno ani druhé ale není populární. A ti lidé jsou samozřejmě odborově organizováni, odbory dělají svou práci a mají úplně jiné cíle než vláda rozpočtové odpovědnosti. Bude to určitě složité.

* Takže start sociálních nepokojů odhadujete na přelom roku, kdy musejí všechny resorty očesat mzdové výdaje o desetinu?

Já pevně doufám, že žádné nepokoje nebudou, protože si všichni občané uvědomí, že nemáme jinou volbu. Počítat s tím ale musíme, neboť opravdu nepřicházíme s ničím populárním, ať už půjde o menší mzdy, propouštění, nižší sociální dávky nebo spoluúčast ve zdravotnictví.

* Jen v rozpočtu na příští rok chcete ušetřit na výdajích 58 miliard korun a dalších 20 miliard přidat ve vyšších příjmech. V čem přesně budete škrtat a z čeho chcete více vybrat?

Když budu jmenovat všechny položky, zabere vám to dvě stránky. Tak jen ty nejvýznamnější: ve výdajích je to ono již zmíněné desetiprocentní krácení mzdových výdajů a také desetiprocentní krácení běžných výdajů ve všech kapitolách. Pak to budou úspory, které vyplynou z parametrických změn některých sociálních dávek. Například omezíme porodné nebo snížíme příspěvky u zdravotně postižených v prvním stupni závislosti. Pokud jde o vyšší příjmy, tak o ty se zaslouží zejména ponechání některých parametrů z Janotova balíčku i pro rok 2011, když měly původně skončit už teď k 1. lednu. Je to třeba padesátiprocentní srážková daň na stavební spoření nebo šestinásobek stropu na sociální a zdravotní pojištění.

* Škrtat umí každý - ale kde jsou ty slibované reformy? Projeví se už v rozpočtu na příští rok?

Ne. Já uznávám kritiku, že rozpočet na rok 2011 je příliš technicistní a upocený, že postrádá švih, eleganci a systémové změny. Ale ty změny tam být nemohou, protože na to není čas. Nikdo nemůže čekat, že zásadní reformy ekomomicko-sociálních systémů budeme schopni projednat v parlamentu za dva měsíce. Smiřme se s tím, že konsolidace veřejných rozpočtů musí mít tři etapy. Etapa nula, o kterou se přeme teď, tedy rozpočet na rok 2010 a jak z něho neutratit 28 miliard původně plánovaných výdajů. Tady se nedá nic jiného než škrtat. Etapa jedna znamená rozpočet na rok 2011. A tam jde o těch už zmíněných zhruba 80 miliard ušetřených nižšími výdaji a vyššími příjmy. Tam už nastupují první legislativní změny, ale jen primitivní, parametrické. Není šance změnit systém, jen parametry toho současného, takže některé dávky zrušíte, jiné snížíte. A až teprve potom přijde etapa dvě, tedy rozpočty na roky 2012 a dál, do nichž se už na výdajové stránce promítnou zásadní změny zdravotního pojištění, sociálních dávek a penzí. A na straně výdajové úplně nové daňové zákony.

* A nešlo to celé přece jenom uspíšit? Třeba využít druhý balíček bývalého ministra Eduarda Janoty, který byl už hotový?

Bylo to jedno z řešení. A když se loni na podzim zrušily předčasné volby, já byl jedním z mála politiků, kteří po Janotově druhém balíčku volali, protože bylo jasné, že žádná vláda po řádných volbách v červnu už nebude mít na reformy čas. To, co dnes stojí v koaliční smlouvě, jde ale úspornými opatřeními ještě za rámec Janotova balíčku. Tedy pokud této koalici vydrží reformní úsilí a na těchto změnách se opravdu shodne i v parlamentu.

* No právě. Špidlova a Topolánkova vláda také tak dlouho plánovaly reformy, až z nich zbyla vždycky jenom předehra.

Ano a přitom třeba ta Špidlova reforma, jakkoli byla levostředová, tak vůbec nebyla blbá. Kdyby ČSSD měla vůli dotáhnout ji do konce, pak by dneska osmdesát procent našich problémů se strukturálním deficitem neexistovalo. Za Špidly se ale nepopulární opatření stala zástupným argumentem ve vnitrostranickém boji: komu lezl Špidla krkem, ten říkal, že nechce jeho reformu. Totéž za Topolánka. Já samozřejmě nemohu vyloučit, že se to bude opakovat i v této vládě, protože je jasné, že se to celé neobejde bez pláče a skřípění zubů. Mohu jen vyloučit, že se to stane v TOP 09.

* Pokud by koalice nenašla napřesrok shodu na reformách, zůstal byste ve funkci a sestavoval i další nereformní rozpočet?

Pokud by koalice nenašla shodu na reformách, ztratila by smysl své existence. Já rozpočet připravím jedině na základě schválených reforem.

* Deficit letošního rozpočtu teď paradoxně už druhý měsíc po sobě klesá. Nebojíte se, že to sníží ochotu politiků k větším škrtům?

Nebojím. I když deficit mírně klesl, očekávám jeho akceleraci koncem roku při vyplácení mandatorních výdajů. A i kdyby klesal dál, pořád je obludně vysoký.

* I vy se ale držíte při zdi. Zveřejnil jste výdajové limity na příští rok a třeba na ministerstvu práce, které je největší černou dírou na peníze, jako by se nezměnilo vůbec nic.

V konečných číslech ano, ale když půjdete do jeho útrob, najdete tam významné úspory, manažerské i legislativní. Bohužel jsou tam ale některé mandatorní výdaje, s nimiž nic neuděláte. A koalice se třeba neuměla dohodnout na ničem jiném, než že důchody na rok 2011 budou valorizovány podle stejného mechanismu jako dnes, takže jen na důchody musíte počítat o 21 miliard více než letos. A to vám sežere všechny úspory, které jste v té kapitole udělal. Nula od nuly pošla.

* A co dál? Některé nápady jste už avizoval, třeba zdanit padesáti procenty státní podporu na stavební spoření nebo zrušit daňové zvýhodnění hypoték. Budete stejně omezovat i podporu životního pojištění a penzijního připojištění?

V minulých týdnech jsem udělal zásadní chybu, že jsem odpovídal na otázky, jako třeba co si myslím o podpoře hypoték. To už nechci opakovat, odpověď na žádnou otázku o jednotlivostech ze mě nevyrazíte. Já předložím začátkem příštího roku úplně nový zákon o dani z příjmu. Bude minimálně o polovinu tenčí a o polovinu jednodušší, odbourá velkou většinu všech daňových úlev a výjimek, kterých je v něm dnes 176, a sjednotí základ pro výpočet všech přímých odvodů. Aby měl ale šanci projít parlamentem, musím ho diskutovat jako celek, jako změnu systému, ne salámovou metodou.

* Tím, že odstraníte výjimky, ovšem fakticky daň z příjmů zvýšíte. Přitom vláda zvyšování všech přímých daní zásadně odmítá.

Ano, když rozšíříme základ, znamená to sice větší výběr, ale hlavně to znamená mnohem neutrálnější daňovou politiku. A to je náš cíl. Existuje třeba spousta zaměstnaneckých benefitů. Mým cílem je všechny zrušit a nahradit je jedinou univerzální odečitatelnou zaměstnaneckou položkou, která bude stejná, ať jste kustod v muzeu, redaktor nebo strojvůdce. Protože rozdílnost v náročnosti zaměstnání a hodnotě profese na trhu pracovních sil má být vyjádřena ve mzdě, ne v daňových úlevách. A stejnou cestou chci jít v dalších oblastech: tedy odstranit desítky prolobbovaných neférových výhod, které vždycky musí někdo jiný zaplatit.

* A co další daně? Před volbami se slibovalo kdeco a ani program vlády není moc konkrétní. Největší obavy panují kolem možného sjednocení sazby daně z přidané hodnoty na 19 procentech, což by zdražilo jídlo, léky či stavební práce.

Rozpočet na rok 2011 nebude počítat s žádným pohybem DPH, což ale vůbec neznamená, že už v roce 2011 k nějaké změně nedojde v souvislosti s diskusí o penzijní reformě. Byl bych ale velmi opatrný na nějaké mezikroky. Co se dá bezpečně říct, je, že se koaliční strany shodují v tom, že jedním z hlavních nástrojů financování penzijní reformy by měl být zvýšený výběr DPH. Mělo by to směřovat k přiblížení sazeb až k úplnému sjednocení. V kolika krocích to proběhne a v jakých parametrech, to je ale až věcí diskuse o penzijní reformě.

* Co spotřební daně? Ty jsou u nás dost vysoké. Tady vidíte možnost dalšího zvýšení?

Kromě harmonizačních novel u tabáku a lihu další růst nepředpokládám. V posledních dnech se naopak velmi zabýváme úvahami o spotřební dani z pohonných hmot v zemi, která je svým charakterem tranzitní. Trápí nás, že v tranzitní zemi nikdo netankuje. Děláme různé analýzy, zda by nižší spotřební daň z pohonných hmot neznamenala vyšší výběr. Ale vzhledem k tomu, jak to vypadá v okolních státech, by se efekt nedal očekávat při menším snížení než o dvě padesát na litr. Snížit spotřební daň o korunu na litr, to by byla čistá ztráta, protože na Slovensku by to bylo i nadále levnější, a kamiony by tak dál měly zákaz tankovat v České republice. Aby to byla pobídka pro ty, kdo touto zemí projíždějí, muselo by to být nejméně o těch dvě padesát níž. Což ale aritmetickým výpočtem dává čistý propad 15 miliard.

* Kdy by se dalo toto snížení očekávat?

Zatím je to ve stadiu analýz. A rizik tohoto kroku se zatím zdá být víc než přínosů, takže jsem v tomto směru zdrženlivý. Muselo by se počítat s tím, že ostatní země neudělají žádný jiný cenový pohyb, a navíc by si toho zahraniční společnosti musely rychle všimnout a přizpůsobit tomu své dispozice a logistické manuály, což není tak úplně jednoduché. Já osobně spíš očekávám, že spotřební daň brzy zvýší i ostatní země. Proto asi větší šanci pro tranzitní zemi než v soutěžení o výši spotřební daně vidím ve výrazném výkonovém zpoplatnění používání komunikací, tedy mýtném.

* Když tolik chcete ořezat všechny prolobbované výjimky, neplánujete třeba, že by se měla zavést spotřební daň na víno OE a tím víno zrovnoprávnit s pivem?

V koaliční dohodě nic takového není. Diskusi o tom se vůbec nebráním, ale nemám to jako prioritu. Stěží ale najdete důvod, proč by víno nemělo být zatíženo spotřební daní. Ale není to věc, kterou bych navrhoval už do rozpočtu 2011.

* A co slavné daňové zvýhodnění malých pivovarů? Najdete odvahu je zrušit?

Bylo by to fér a systémové. Ale každá země má určitá specifika, která jsou obtížně ekonomicky vysvětlitelná. Pokud v nějaké zemi oslovuje termín „pivní kultura“, pak je to v České republice. A tahle férová daňová změna by měla nepochybný důsledek, že skončí malé regionální pivovary a něco, co se právě pivní kultura nazývá. Já nevím, zda najdu odvahu být hrobařem pivní kultury (smích).

* Na rozdíl od vysokých spotřebních daní je v Česku velmi nízká daň z nemovitostí. Tam necítíte polštář pro možné zvýšení?

Zatím ne, protože je zřejmé, že obce vůbec nevyužívají ani dnešního stavu, kdy jim zákon umožňuje zvyšovat tuto daň koeficientem jedna až pět. Myslím, že volnost obcí by v tom měla být ještě větší, ale určitě ne tak, aby si z toho obecní zastupitelstva udělala nástroj sociální politiky. Ten má málo peněz, tak mu předepíšeme malou daň, ten má hodně, tak dostane velkou daň. Na druhé straně odmítám i názory, aby se úplně zrušila daň z nemovitostí. Stát, který si buduje svůj kapitálový trh, nemůže vyslat signál: nespořte v bankách, neinvestujte na kapitálovém trhu, ale kupujte nemovitosti, protože když se vám ten majetek bude deset let válet, nebudete z něj platit žádnou daň. Z hlediska této filozofie naopak podporuji cenové mapy, protože jiným tempem se zhodnocují nemovitosti v centru a jiným tempem nemovitosti na kraji města za skládkou odpadu.

* A cenové mapy by nějak odvozovaly výši daně od tržní ceny nemovitosti?

To vůbec ne. To je koncept sociální demokracie a je zrůdný a nemravný. Když si svou zpustošenou nemovitost opravíte, pak jistě zvýšíte její tržní cenu. Odřeknete si kvůli tomu celou řadu lákadel a jste za to „pochválen“ tím, že je vám to více zdaněno. Naprostý nesmysl. Cenové mapy by naopak měly vystihovat faktor, který nemůžete ovlivnit vy jako majitel nemovitosti. To, že k vaší stavbě někdo přivedl metro, vy neovlivníte. Přitom to cenu vaší nemovitosti zvýšilo - tak proč byste za to nezaplatil vyšší daň?

* Když si promítnete celý připravovaný balík změn včetně školného, deregulace nájmů či růstu cen energií, můžete s klidným svědomím ujistit národ, že bude pro každého sociálně únosný?

O tom nepochybuji. Teď zatím bude sociálně únosný bez větších otřesů. Přitom teď ještě nejde o život, takové tři roky bychom v té nezodpovědnosti ještě vydrželi, ale příští vláda už by to udělat musela mnohem sociálně neúnosněji. Proto já se bavím, když si čtu o tom, jací jsou ti Kalouskové hrozní asociálové. Protože až na nás přijde exekutor jako v Řecku nebo Lotyšsku, tak lidi jako Kalouskové si vždycky pomůžou, jim se nic hrozného nestane, ale bez pomoci zůstanou právě ti nejslabší.

* Kdo reformy nejvíc zaplatí? Střední třída?

Úplně všichni. Odmítám rozdělovat společnost na bohaté a chudé. Já dělím společnost na sociálně potřebné, pro které pomoc vždy musí být, a na ty ostatní, kteří na tu pomoc přispívají. A čím větší mají lidé příjmy, tím víc přispívají.

* Ale náklady reformy přece tak úplně rovnoměrně rozprostřeny nejsou. Třeba státní zaměstnanci přijdou o platy nebo místa, zatímco pro podnikatele se toho moc nezmění.

Ve vaší otázce je ukryta legitimní otázka po spravedlnosti v ekonomických procesech. Ale nezlobte se, já tady nejsem na spravedlnost, tu přenechávám Hospodinovi. Já jsem tady jen na přerozdělování. Ve společnosti existují desítky různých zájmů a vlivů, a mou úlohou je vyvážit to tak, aby to bylo ještě pro všechny únosné a přijatelné. Aby to bylo ještě spravedlivé - tak nafoukaný opravdu nejsem.