Pospíšil: Zajímalo by mě, jak se Babiš v den výročí popravy Milady Horákové cítí

Museum Kampa je instituce zaměřená primárně na prezentaci výtvarného umění a je neodmyslitelně spjata s dílem Františka Kupky. Proč jste připravili tuto výstavu?

Museum Kampa si osobnost Milady Horákové připomíná tradičně. Každý rok na den její popravy pořádáme společně se spolkem Bez komunistů.cz pietní akt, při kterém připomínáme osud této ženy. Důvodem je, že Meda Mládková, naše zakladatelka, Miladu Horákovou obdivuje a ctí, a proto tuto tradici již před lety založila.

Letos si připomínáme 70. výročí popravy, a tak jsme chtěli uctít památku Milady Horákové výrazněji než pouhým pietním aktem. Oslovili jsme historika dr. Petra Blažka a ve spolupráci s ním jsme připravili rozsáhlou výstavu na dvaceti velkoformátových panelech o životě Milady Horákové. Tato výstava je netradiční tím, že nebude umístěna v objektu Musea – Sovových mlýnech, ale venku v parku na Kampě. Tak, aby se s výstavou mohlo seznámit co nejvíce lidí. 

Proč jste zvolili zrovna formu výstavy?

Bohužel se ukazuje, že mnoho z nás, a zvláště mladí lidé, zapomíná na tragické události z české novodobé historie. Byl jsem v šoku, když jsem před několika měsíci viděl výzkum České televize, který ukazoval, že téměř polovina mladých lidí neví, co se odehrálo 21. srpna roku 1968. Proto jsme chtěli udělat projekt, který nejen že připomene výročí zavraždění Milady Horákové, ale bude věnován jejímu životu a jejímu veřejnému působení. A to tak, aby si lidé mohli tato fakta připomenout a osvětlit. A přinese informace o životě a politických procesech.

Obsahem výstavy je tedy pouze osoba Milady Horákové a její veřejné působení?

Nikoliv. Výstava, jak už název „Nezapomeňte na mne: JUDr. Milada Horáková a největší politický proces“ napovídá, mapuje nejen život, veřejné působení a tragickou smrt Milady Horákové, ale také celý její justiční proces, který odborníci často nazývají politickým procesem sovětského typu.

Jak jistě víte, dr. Horáková nebyla v tomto procesu obžalována sama, ale společně s ní i dalších 12 lidí. Z toho čtyři dostali trest smrti. Naše výstava se tak věnuje i těmto ostatním odsouzeným a jejich tragickým životním příběhům. 

Zmiňujete politický proces sovětského typu. Popisuje tato výstava aspekty i ostatních politických procesů 50. let minulého století?

Ano, na výstavě chceme ukázat, jak vypadal politický proces sovětského typu. Kdo v něm reálně rozhodoval a kdy se vědělo, jaký trest obžalovaní dostanou. Nesmíme zapomenout, že v bývalém Československu bylo odsouzeno na 240 osob k trestu smrti a další tisíce k mnoha letům těžkého žaláře. Dr. Horáková je tak pouze jednou z nich a je určitým symbolem těchto justičních hrůz 50. let. 

A proč se podle vás stala symbolem tohoto období zrovna Milada Horáková?

Na to není úplně jednoduchá odpověď, ale jistě hrálo roli to, že justiční proces s Horákovou byl největším politickým procesem. Bylo obžalováno celkem 12 lidí, tomuto procesu byla věnována největší mediální pozornost a komunisté rozpoutali velkou mediální kampaň. Mnoho osobností tehdejšího veřejného života se vyjadřovalo pro to, aby byla Milada Horáková popravena. Některé z nich překvapivě odhalujeme právě na této výstavě. 

V neposlední řadě byla důležitá také osoba samotné doktorky Horákové. Nejenže byla jedinou ženou odsouzenou (z politických důvodů – pozn. red.) k trestu smrti v komunistickém Československu, ale jednalo se o mimořádně zajímavou osobnost, která za doby první republiky bojovala za občanská práva a práva žen. V době nacistické okupace byla pronásledována a stíhána. Komunisté se jí takto odvděčili a popravili ji. 

Byl jste ministrem spravedlnosti a řešil jste i pozůstatky komunistické justice a také otázky související s justičními procesy 50. let. Jak to změnilo váš pohled na věc?

Když jsem byl ministrem spravedlnosti, hodně jsem o politických procesech během 50. let minulého století přemýšlel. Patří podle mého názoru k nejodpornějším zločinům v naší novodobé historii. Komunisté totiž politické procesy cynicky využívali k legitimizaci a legalizaci likvidace svých politických a ideových odpůrců. 

Mluvíte o tom, že je nutné připomínat zločiny, které napáchala KSČ. Distancovala se od nich současná KSČM?

Když jsem dnes viděl včerejší vyjádření pražského KV KSČM, uvědomil jsem si, jak je strašně důležité, že jsme tuto výstavu připravili. Místo toho, aby komunisté litovali činů svých předchůdců, tak zde zpupně hovoří o tom, že se proti nim vede kampaň, že je to celé propaganda a jen se na ně útočí. Toto vyjádření KSČM je důkazem toho, že současní komunisté se nikdy nedistancovali od hrůzných kroků svých předchůdců a jsou ideovými nástupci zločinné KSČ.  

Jak tedy hodnotíte dnešní pozici KSČM?

Je to strana, která se nedistancovala od zločinné KSČ. Díky Andreji Babišovi její vliv navíc stále roste. Jak jinak nahlížet na to, že komunisté jsou díky němu poprvé od roku 1989 faktickou součástí vládní koalice a diktují si, jak má Babišova vláda vládnout? Pro příklady nemusíme chodit daleko. Před několika dny se rozhodli ohledně podpory 500miliardového schodku státního rozpočtu. Zajímalo by mě, jak se v den výročí popravy Milady Horákové pan premiér Babiš cítí.