Pospíšil: Polsko získalo jadernou zbraň proti Bruselu

Na druhém říjnovém plenárním zasedání Evropského parlamentu jste měl vystoupení k bodu, který se týkal dodržování právního státu v Polsku. O jak vážnou záležitost z vašeho pohledu i z pohledu vaší Evropské lidové strany (EPP) jde?

Považuji ten spor za velmi vážný. Ve svém vystoupení jsem situaci, kdy polská vláda justici používá v politickém soupeření, nazval hrou s ohněm. Je otázka, kam až to chce polská vláda dovést. Je tu nález polského ústavního soudu, že polská ústava není v souladu s primárním evropským právem, se smlouvou o založení EU. A je otázka, co z toho polští politici a polská vláda budou dále vyvozovat. Pokud to skončí u této deklarace, tak je to „pouhé“ chrastění se zbraněmi. Ale pokud by z toho měly vyplynout další důsledky, tak se tento spor může dále prohlubovat.

Co byste řekl na argument, který v Polsku není často zaznívá, že podobné rozsudky zazněly od ústavních soudů i v jiných zemích, včetně Francie a Německa, a nic vážného se kolem toho ze strany orgánů EU nedělo?

Situace v jiných zemích se od polské kauzy lišila tím, že nešlo o rozsudek na „objednávku“ tamní vlády. V těch předchozích případech šlo o vyústění nějakého konkrétního sporu, který nakonec skončil až u ústavního soudu a posuzoval se v rámci toho vztah ústavnosti s primárním právem EU. A nebyly z toho vyvozeny žádné další politické konsekvence. Tamní politici nezneužívali tyto nálezy k politickému boji. Nebyl to nástroj politického boje, což bohužel v případě Polska je. Polská vláda se bez zjevného důvodu obrátila na polský ústavní soud a požádala ho o takovéto stanovisko pro svoji další politickou činnost.

Lze to přirovnat k tomu, jako by polská vláda rozsudkem ústavního soudu získala proti EU jakousi právní „jadernou zbraň“ a teď záleží na tom, zda a jak ji bude připravena použít. Vidíte to podobně?

Ano, polská vláda dala najevo, že tuto zbraň má, ale nebude ji používat, nebo ji naopak použije. Tato „jaderná právní zbraň“ byla vyrobena na objednávku polské vlády a to polským ústavním soudem, který je pod výrazným vlivem polského kabinetu. Nepodléhejme iluzi, že jde o nějaké čisté právní stanovisko polského ústavního soudu. Ostatně, celý spor s Polskem se točí kolem zasahování polské vlády do nezávislosti tamní justice.

A není právě záměr polské vlády pokračovat v likvidaci zbytků nezávislosti polského soudnictví hlavním důvodem, proč nechal varšavský kabinet v čele s Právem a spravedlností tento „rozsudek“ ústavního soudu vytvořit?

Některé části polské soudní reformy Evropský soud označil za neslučitelné s evropským právem a s principy právního státu. Pokud Polsko bude mít i na základě zmíněného verdiktu polského ústavního soudu snahu tyto rozsudky Evropského soud ignorovat, pak se bude tento konflikt dále vyhrocovat.

Polsku nebyl právě kvůli nedodržování právního státu zatím schválen Plán obnovy, který měl poskytnout zemi mnoho set miliard korun na obnovu země po covidové pandemii. Bylo to na místě a mohou být tyto prostředky Polsku poskytnuty v současné situaci?

Já si myslím, že nemohou. Je to sice krajní, ale v případě Polska nutné řešení, pokud Evropská unie nemá být pro smích a pokud nemá v některých státech EU docházet k postupné demontáži právního státu a demokracie.

Česko vede s Polskem spor u Evropského soudu spor o těžbu v dole Turów, která páchá ekologické škody v českém příhraničí. Snaha polské vlády ignorovat rozsudky Evropského soudu se tedy může týkat i nás?

To riziko tady nepochybně je a já nevidím na straně polských politiků snahu se dohodnout. Kompromis se neblíží a polská vláda může i po rozsudku Evropského soudu v český prospěch soudní verdikt ignorovat, protože prohlásí, že polské právo je nadřazeno evropskému.