Pospíšil: Kvóty na uprchlíky se EU mohou vymstít

Tento týden bude Evropský parlament pokračovat v debatě o současné uprchlické krizi a možnostech jejího řešení. Součástí programu, který v této souvislosti připravuje Evropská komise, je i zavedení tzv. povinných kvót pro rozdělení uprchlíků. To znamená, že Komise každé členské zemi určí, kolik uprchlíků musí přijmout a jakým způsobem se má o ně postarat. S tímto plánem Komise nesouhlasím, v Evropském parlamentu jsem hlasoval proti zavedení povinných kvót a budu takto i nadále vystupovat.

Problematika uprchlické krize není o tom, kdo z nás je více solidární s nešťastníky přicházejícími ze zemí, kde probíhají občanské války, ale je o konkrétním způsobu jejího řešení. Mám za to, že direktivní návrh Komise je špatný a nedomyšlený.

Jsem přesvědčen, že řešení uprchlické krize musí být nalezeno na základě dohody mezi Komisí a členskými státy, tzn. že vlády členských států musí samy říci, jak jsou schopny v této nelehké situaci pomoci a co mohou uprchlíkům nabídnout. Ostatně slovo solidarita znamená, že jsme ochotni někomu pomoci dobrovolně a nikoliv na základě diktátu z Bruselu.

Celý návrh Komise přidělovat jednotlivým členským zemím uprchlíky je nejen ideově špatný, ale je také nedomyšlený. Není dnes například jasné, jak chce Komise zajistit, aby uprchlíci, kteří na základě povinného rozdělení získají azyl v určené zemi, v takové zemi také nadále zůstali. Je jasné, že většina uprchlíků se bude snažit dostat do zemí bohatších, než je například Česká republika. V takovém případě musíme počítat s tím, že se uprchlíci budou po získání azylu volně pohybovat po EU, čímž ovšem kvóty ztratí jakýkoliv smysl, anebo bude nutné přijmout opatření, která určitým způsobem omezí pohyb uprchlíků uvnitř EU. Tímby ovšem mohlo dojít k narušení schengenského systému, tedy volného pohybu osob v rámci Evropské unie. Osobně považuji případné ohrožení Schengenu za mimořádné nebezpečí, které by ohrozilo samotnou podstatu EU jako takové.

Dalším důvodem, proč jsem proti zavedení povinných kvót, je, že takováto jednostranná a nepromyšlená rozhodnutí Bruselu mohou vést k tomu, že se občané jednotlivých členských států budou k Evropské unii a myšlence evropské integrace stavět stále více kriticky. Není tedy možné, aby Komise přijímala řešení a nevnímala, jak na něj nahlížejí lidé uvnitř EU. Brzy by se totiž mohlo stát, že sami unijní občané zahájí demontáž tohoto unikátního integračního procesu a referenda o vystoupení z EU se budou vedle Velké Británie konat i v jiných státech. Toto já sám považuji za největší hrozbu.