Europoslanec Jiří Pospíšil se v rozhovoru pro deník FORUM 24 vyjádřil k české i ruské reakci na útok ve Vrběticích. Popsal také, jak by podle něj měly reagovat mezinárodní instituce jako Evropská unie a NATO. Pospíšil je přesvědčen o tom, že celý svět si již jasně uvědomil, jak to s Ruskem je.
Podnikla česká vláda vůči Rusku dostatečně tvrdé kroky vzhledem k vážnosti celé záležitosti?
Osobně bych zašel ještě dále. Mohli bychom putinovskému režimu například dát ochutnat jeho vlastní lék, který aplikoval na amerického velvyslance v Rusku, když mu „doporučil“ zamířit domů ke konzultacím. Klíčové je ale, abychom maximálně srovnali asymetrickou situaci mezi naší ambasádou v Moskvě a ruským „městečkem“ v pražských Dejvicích. Je nepřijatelné, aby u nás Rusko mělo dvojnásobek diplomatů, než jsme my vyslali do Ruska. Teď je k tlaku tímto směrem vhodná chvíle.
Jako město Praha jsme také vyzvali vládu, aby podnikla kroky k návratu té části Stromovky, kterou si tehdy ještě sovětská ambasáda svévolně zabrala při okupaci v roce 1968 a ruské velvyslanectví se dosud nemělo k tomu ji vrátit zpátky. Ani to snad nepřekvapuje, když vidíme, jak ruské jednotky nyní „cvičí“ u ukrajinských hranic a na bojových vozidlech mají stejné bílé pruhy jako při „bratrské pomoci“ v srpnu 1968. V tomhle je dnešní Rusko bohužel přímým pokračovatelem Sovětského svazu.
Naši partneři v EU i v NATO útok jednotně odsoudili. Proč nešli ještě dál? Třeba k solidárnímu vyhoštění ruských diplomatů z dalších států?
Je smutné, že ministři zahraničí ostatních členských států EU ze slov pana Hamáčka pochopili, že o koordinovaný postup proti Rusku nežádáme. Trochu to ve mně zase posiluje dojem, že Andrej Babiš a Jan Hamáček brání naše zájmy jen na půl plynu. Obava z reakce Miloše Zemana je u nich zřejmě i teď dost vysoká.
Hamáčkova „minela“ na jednání ministrů zahraničí je o to horší, protože teď je nutné postupovat v rámci EU a NATO koordinovaně a jednotně Rusko začít „umravňovat“. Samotná Česká republika to asi nedokáže, ale třeba společný evropský postup, koordinovaný s USA, to už je jiná síla.
Rusko u nás podle všeho provedlo útok na muniční sklad ve Vrběticích. Je to ojedinělý ruský přešlap, nebo součást dlouhodobé ruské taktiky?
Pověstný pohár trpělivosti s putinovským Ruskem v posledních dnech přetekl, a to zdaleka nejen v České republice. Teď už všichni na Západě vidí, že dnešní Rusko je autoritativní stát, který nerespektuje jiné státy jako suverénní, rovnocenné partnery. Ruský režim se vůči mnoha demokratickým státům projevuje naprosto otevřeně nepřátelsky: snaží se ovlivňovat volby v USA, podporovat jednu ze stran v referendu o brexitu, rozkládat EU i NATO a neváhá ani zákeřně útočit na britské půdě, jak to dokázal novičokový útok v Salisbury.
Překvapuje vás něčím ruská reakce?
Putinův režim reaguje na všechna odhalení jeho agresivní činnosti vždy podle stejného vzorce. Rusko všechno popře, rozjede hysterickou propagandistickou kampaň a snaží se trestat zemi, která si dovolila ohradit se proti zasahování do svých záležitostí. Takovou reakci může vyvolat i zdánlivá maličkost, jak jsme viděli u odstranění sochy maršála Koněva v Praze.
Vraťme se k poznámce, že současná vláda hájí české zájmy proti Kremlu jen na půl plynu…
Mám jednoznačně tenhle dojem. Premiér Babiš i jeho zástupce Hamáček působí, jakoby by byli ke zveřejnění informací o ruském angažmá ve Vrběticích snad donuceni tlakem někoho jiného. Od soboty z nich detaily o tom, od kdy ministři o činech ruských agentů vědí, lezou jak z chlupaté deky. Ministr Hamáček chtěl ještě ve čtvrtek jet do Moskvy, i když už ve středu byl v Praze velvyslanec Pivoňka řešit podrobnosti naší reakce na odhalení teroristických útoků z Vrbětic. Jeho slova o tom, že vše byla jen krycí operace, nezní vůbec důvěryhodně.
Nechápu navíc, jak v téhle situaci mohl Jan Hamáček kvůli vnitrostranickým hrám vyměnit osvědčeného ministra zahraničí Tomáše Petříčka za někoho, kdo nemá žádné politické zkušenosti s vedením samostatného resortu, když už na počátku dubna byla záležitost Vrbětic projednávána v Bezpečnostní radě státu.
Jak si vysvětlujete, že se k tomu všemu z pražského Hradu ozývá velké prezidentovo ticho…
Pro mě to je potvrzení, že vše je natolik jasné, že mlčí i takový ochránce ruských zájmů, jako je Miloš Zeman, protože vlastně nemá, jak svého přítele Putina hájit. Jako starý taktik si proto raději počká, až se přežene první vlna reakcí a hlavně až ruské dezinformační kanály notně zapracují ve virtuálním prostoru. Teprve potom si troufne vystoupit. Ostatně z posledních výroků „viceprezidenta“ Ovčáčka je vidět, že už jim na Hradě trochu otrnulo a ruskou kartu hrají vesele dál.
Zdroj: Forum24.cz, Johana Hovorková, 22.4.2021
