Překvapil vás rozruch po vašem oznámení, že nebudete kandidovat do Poslanecké sněmovny v roce 2021?
Trochu ano, předpokládal jsem, že se to napíše, ale nepředpokládal jsem takovou mediální vichřici. Ale předpokládám, že jsou prázdniny a není co psát.
Načasování je víceméně náhoda. Já jsem byl rozhodnut už poměrně dlouho. Rozhodoval jsem se skoro rok a pak už šlo pouze o techniku toho, kdy a kde to řeknu. Shodou okolností jsem si tou dobou všimnul, že u Václava Moravce, kam jsem byl pozván, se budou diskutovat stranické preference. Říkal jsem si, že to je vhodná situace, jak to nenásilně říct, aniž by člověk musel vydávat tiskové prohlášení.
Ve kterých volbách budete kandidovat? V senátních?
To nevím, možná už v žádných. To, co ale mohu říct, že určitě nebudu kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021. To je jediná jistota.
Ale to oznámení neznamená žádný váš definitivní odchod z vysoké politiky.
Ne, neznamená můj definitivní odchod z vysoké politiky. Já si myslím, že se budu pořád vyjadřovat k věcem veřejným – tedy nemyslím k té straně, ale k veřejným záležitostem. Stále bude nějaký okruh lidí, které mé názory budou zajímat, a těžko můžu přestat být člověkem politickým, protože tou politikou žiju celý život.
Zatímco u Karla Schwarzenberga to zřejmě definitivní odchod je. Vy jste nějak společně koordinovali vaše vyjádření?
Ne, absolutně, je to shoda náhod. Karel to na rozdíl ode mě říkal už několik měsíců, ale ono to zřejmě nikoho nepřekvapilo, a tak to vždy v jeho rozhovorech nějakým způsobem zapadlo. Až když to zopakoval v rozhovoru pro Reflex dva dny po mně, tak se najednou vyrojily spekulace, co je to za koordinaci.
Ale ty důvody jsou absolutně jiné. Já bych chtěl být v tak úžasné kondici, jak mentální i fyzické, jako je Karel ve svých třiaosmdesáti letech. Ale také už bych ve třiaosmdesáti nikam nekandidoval.
Řadový člen
Jakou pozici teď hodláte zaujmout? Něco jako šedou eminenci, pozici lobbisty?
Až mi skončí mandát, tak budu mít nějaké civilní zaměstnání, nebo budu dělat nějaké své podnikání, ještě nevím.
Máte nějaké konkrétní nabídky, pro které byste se rozhodoval?
Ne, mám na to skoro 15 měsíců. Ale shodou okolností mi dnes kdosi volal z jedné finanční skupiny, jestli to mám rozmyšlené, jestli bych si s nimi nechtěl popovídat, že bych s nimi navázal spolupráci. Já si s nimi klidně popovídám, ale mám na to dost času.
Podívejte se, v jaké situaci jsme. Až skončí koronavirus, tak tady bude statisíce lidí bez práce. Řada z nich se bude muset nějak uživit a bude mít dost vysokou kvalifikaci a nějak se s tím popere. Já se s tím také nějak poperu. Tím se netrápím.
Ve straně zůstanete řadovým členem?
Ano, mám před sebou více než rok svého mandátu, já neodcházím z politiky. Ale až mi vyprší mandát, tak zůstanu řadovým členem. Tu stranu jsem založil a domnívám se, že mé názory v ní budou vždy při nejmenším zvažovány. Dále se budu věnovat politice ve svém volném čase, tak jako spousta lidí. Ne všichni jsou placeni politikou a já jsem nikdy politiku nebral tak, že mě za každou cenu musí živit.
Předsedkyně Markéta Pekarová Adamová řeka v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že nejste členem vyjednávacího týmu pro možné koalice. Řekla, že povedete pouze neformální rozhovory. V tom jste za jedno?
Ano, ono to skoro nemůže jinak být. Já jsem zjistil z některých komentářů, že došlo k jakémusi nepochopení toho, co chci dělat a v jaké fázi. Já jsem nikdy neřekl a nemůže to být mým úkolem, abych já vyjednal ony koaliční dohody. To musí ti, kteří jsou k tomu pověřeni – to znamená především předsedové stran, popřípadě místopředsedové. Ty je musí vyjednat, to je fáze jedna. Ale fáze dvě, která vyžaduje spoustu energie je o té dohodě přesvědčit tu členskou základnu, všechny opinion makery a jejich skalní voliče.
Já vám dám příklad. Jistě si všichni vzpomínají na koalici dohodnutou před minulými volbami KDU-ČSL a STAN. Tam se vedení stran dohodlo, dokonce spolu lídři natočili dojemné video, jak se drží za ručičky a jak spolu skáčou přes kaluže (nebo přes co to spolu skákali). Ale pak se sešla členská základna a řekla: „Ale ne, my si tohle nepřejeme." A z téhle dohodnuté koalice nebylo nic. Podobných příkladů bych našel spoustu.
Práce v terénu
Čili vaši myšlenku, vést neformální rozhovory – mohl byste ji trochu přiblížit? Jakou o nich máte představu?
Ta představa je, aby se neopakovalo to, co se stalo v případu KDU-ČSL a STAN, nebo jiných případů – tak se to v terénu musí tvrdě odpracovat. Musíte projet kraje a opinion makery musíte přesvědčit o výhodnosti té dohody. Musíte je přesvědčit, aby oni přesvědčili své okolí. Musíte zjistit situaci v tom daném regionu a zjistit ten nejlepší způsob jak o té dohodě přesvědčit skalní voliče, aby se ten elektorát opravdu sčítal, ne aby se odečítal.
A já si myslím, že v tomto mohu udělat opravdu mnoho práce, protože samozřejmě ve všech těch stranách jsou lidé, kteří mě nemusí, ale pak jsou tam také lidé, kteří mě mají rádi a pro které jsem autorita. Konec konců dvou těm stranám jsem předsedal.
Mnohem věrohodněji v tom terénu budu znít, když bude zřejmé, že se nesnažím zachránit svou politickou kariéru, že nejde o mě, ale že můj zájem není jiný, než občanský. Stejný jako mají statisíce našich voličů, kteří si přejí, aby něco takového vzniklo a aby to uspělo.
Nemáte obavu, že bude stále hodně těch, kteří se budou ptát: Co je za tím, proč to dělá?
Protože si přeji, aby tahle země měla normální demokratickou vládu, která se bude snažit, abychom byly moderní evropskou zemí, nikoliv abychom byly oligarchií východního typu. Já si myslím, že tento zájem je obrovský a má ho spousta z nás. Já ho opakuji poměrně často a právě chci potvrdit, že to je ten zájem tak obrovský, že v tom nepotřebuji mít také své politické ambice.
Politik není bavič
Politolog Jan Kubáček řekl, že ve sněmovně budete chybět. Že prý podobnou politickou DNA měl ve své době David Rath, Václav Klaus nebo Miloš Zeman. Jak se v takové společnosti cítíte?
No, děkuju pěkně. Ale pak Kubáček, o mně nikdy nemluvil moc hezky.
Ale já mám pocit, že to myslel ve váš prospěch. Ono je pravda, že vám ve sněmovně chyběl excentrik typu prvně jmenovaného Davida Ratha, že jste se tam chvilkami nudil?
Ne, opravdu se mi po něm nikdy nestýskalo. Ale já si myslím, že každý jsme nahraditelní. Každý máme svůj styl – ten můj je možná pro některé posluchače o něco zábavnější. Ale úkolem politika není bavit. Já jsem pokaždé, když jsem se ve svém projevu pokusil něčím pobavit, tak jen pro to, abych zaujal a aby ten projev nezapadl. Ne pro ten vtip samotný. Člověk by neměl dělat vtip pro vtipy.
V Poslanecké sněmovně jste 22 rokem, jak se sněmovna po takové době změnila?
Já musím říct, že každým tím obdobím – já kroutím šesté – se o něco snížila kompetence. Největší skok je právě to poslední volební období. Já nechci jmenovat, ale je tam nezanedbatelné množství lidí, kteří si vůbec neuvědomují úlohu Poslanecké sněmovny v našem politickém systému. Někteří jsou spokojeni, že mají svých 100 tisíc měsíčně poslaneckého platu a poslechnou svého poslaneckého šéfa klubu, jak mají hlasovat a to je asi tak všechno, co je zajímá. Dokonce ani nemají zájem se cokoliv učit.
Koaliční potenciál TOP 09
Pomůže straně váš odchod? Zvýší se tím koaliční potenciál?
Tohle je naprosto zanedbatelné, je to klišé, keře jsem mnohokrát slyšel. V poslední době ne, ale v roce 2016, kdy jsem vyzval ke koalici, jsem to slýchal hodně. Kalousek jak kontroverzní osoba a brání spojení stran. Vždycky to byl zástupný problém. Je to problém osobních ambic. Dominantním problémem jsou právě osobní ambice, které nikdo nepřizná a promítá je do zástupných problémů. Proto je to pro občana nesrozumitelné, protože zástupné problémy nejsou srozumitelné.
Pokud někdo říkal, že to nejde kvůli Kalouskovi, tak jsem přesvědčený, že to byl zástupný problém a pokud by to chtěl použít někdo nyní, tak má smůlu, protože Kalousek nekandiduje. Musí si najít jiný. Samozřejmě se bojím, že v neformálních hovorech, které povedu, zazní zástupné problémy, jsem ale připraven říkat: „Hele to jsou zástupné problémy, přiznej, že ti jde o něco jiného.“
V České televizi jste řekl, že chcete jednat o předvolebním bloku. Naznačil jste představu projektu, který by mohl uspět ve volbách a změnit současnou situaci. Můžete být konkrétnější? Mluvil jste o mimoparlamentních stranách.
Můžu být konkrétnější v tom, co si myslím. Znovu opakuji, já nebudu ten, kdo to bude dohadovat. Jen říkám svůj názor, že je škoda každého demokratického hlasu. Ve sněmovně je pět demokratických subjektů, přišlo by mi ideální, kdyby vytvořily dva předvolební bloky, tedy pět parlamentních subjektů na dvě kandidátky a k sobě přizvaly některé zajímavé mimoparlamentní subjekty, které mají své voliče a potenciál, abychom nenechali jeden jedený demokratický hlas mimo.
To kdyby se povedlo, byl by to opravdový úspěch. Byl by tam předpoklad, aby tyto dva bloky měly většinu a mohly po volbách vytvořit většinovou koalici.
Pro lepší představu, které mimoparlamentní strany by to mohly být?
Budu mluvit o těch, které znám. Určitě by bylo škoda, kdyby samostatně kandidovali do sněmovny třeba zelení, protože by hlasy propadly. Velký potenciál určitě má Teličkův Hlas a všem ostatním, které jsem nejmenoval, se omlouvám. Skutečně mi jde o každý demokratický hlas.
Dobře. Proč ale vylučujete třeba Piráty?
Já je vůbec nevylučuji ze spolupráce. Zaprvé nemám koho vylučovat nebo přilučovat.
Nemáte ale nejlepší vztahy, to přiznejme.
Mluvím o dvou předvolebních blocích. Nejde jen o to, kdo s kým, ale jak ten subjekt bude vypadat a jak srozumitelný a atraktivní program bude schopný vytvořit. Nemůže to být jen: „Chceme porazit Babiše“. To samozřejmě ano, ale také tam musí být étos, kam chceme zemi vést a s jakými prioritami. My jsme konzervativní pravicová strana, výrazně proevropská. Piráti jsou progresivní levice, nic z toho není urážka.
Ačkoliv oni by se takovému označení možná bránili.
Ale fakticky se tak chovají. Jestliže každý rok při projednávání rozpočtu torpédují naše spojenecké závazky vůči NATO, tak to by žádná středopravá strana neudělala. Ale všechno tohle jsou legitimní pozice. Jsou to pozice, které spolu po volbách mohou na základě kompromisu udělat dobrou demokratickou vládu, ale těžko spolu mohou udělat předvolební blok a kandidovat pod stejným programem.
Jaké jsou tedy možnosti rýsujících koalic? STAN a Piráti, ODS a lidovci, o tom se mluví. Zdá se, jako by TOP 09 byla trochu mimo hru.
To vůbec ne. Osobně by mi logiku, a opakuji, že já to nedojednávám, dávalo, že by páteř jednoho bloku tvořily tři parlamentní hodnotově ukotvené tradiční strany, což jsou ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. S tím, že bych si přál, aby „tradiční“ přestalo být vnímáno pejorativně.
Nepřipomíná to trochu někdejší čtyřkoalici, která byla před více než 20 lety?
Můžete v tom hledat některé paralely. Minimálně tu, že hlavním urychlovačem procesu tehdy byl D'Hondtův systém, který diskriminuje malé subjekty, protože ty na svůj mandát potřebují často dvakrát více hlasů než strany velké. To byl hlavní důvod. Nemá důvod zakrývat, že to je důvod i nyní, protože D’Hontův systém zůstal a já ho považuji za nesmyslný, ale nic s tím neudělám. Nemá cenu to zapírat, volební systém je velkým důvodem jednat o volebních blocích. Budou-li strany kandidovat samy, prodělají, pokud budou kandidovat společně, vydělají.
Ekonomická krize
Často je vám vyčítáno, že jste jako ministr financí v krizi prý příliš škrtil, čímž jste brzdil rozjezd ekonomiky. Mrzí vás, že jste teď přišel o to prvenství u schodku státní rozpočtu?
Musíme si ujasnit, co je mi vlastně vyčítáno. Dopoledne jsem vydržel poslouchat pana premiéra u Xavera Veselého a ten mi vyčítal, že jsem zadlužil zemi. Je to vždy velké dobrodružství sledovat, jestli jsem příliš šetřil nebo zadlužoval. Premiér i paní ministryně Schillerová jsou schopni mi to vyčítat v jedné jediné větě. Přitom kdybych tolik nešetřil, tak jsem více zadlužil a naopak.
Byli jsme v situaci, kdy jsem přesvědčen, že jsme se chovali nesmírně odpovědně. Zemi jsme krizí provedli bez ztráty ratingu, naopak se zvýšil a přesvědčili jsme trhy, že se nás nemusí bát. Pravda je, že kdybych věděl, že už v roce 2013 centrální banky začnou s kvantitativním uvolováním, což za nás bylo zakázané slovo, tak jsme možná nemuseli konsolidovat tak rychle. Tehdy ale byla obrovská obava z toho, že nám nebudou finanční trhy věřit. Proto jsme to museli dělat.
Dneska máme kvantitativní uvolňování, takže obavy tolik mít nemusíme, ale že bychom si mohli dovolit to, co si dovoluje tato vláda, já jí samozřejmě historický deficit nevyčítám, to by se stalo každému, ale těch 137 miliard výdajů navíc, které si nechala teď schválit, přičemž o polovině netuší, kam je dá, je taková nezodpovědnost a selhání sněmovny, že to schválila, že to jsem si nikdy ani neuměl představit.
Připomeňme, že schodek má být aktuálně 500 miliard korun. Ekonomové se shodují, že to není nic strašného, protože patříme mezi nejméně zadlužené ekonomiky a prý jde o to, jak budou vypadat příští schodky.
Jasně, že si můžeme dovolit schodek 500 miliard v letošním roce, byť si myslím, že to není konečné číslo a bude vyšší. Propad příjmů bude vyšší, než plánuje vláda a vláda nemá v úmyslu brzdit na výdajích, takže deficit bude vyšší než 500 miliard.
Kolik odhadujete?
Těžko říct. Jestliže to ale teď vychází z předpokladu, že ekonomika propadne o 5,6 procenta, tak já nevím, jestli propadne o sedm, osm nebo devět procent, ale určitě to bude víc než 5,6. To jsem si jist. Záleží, jestli bude vláda ochotná brzdit na výdajích. Možná neutratí některé investice, ale pokud utratí všechno, co má na výdajové straně, tak bude deficit vyšší.
To důležité jste řekl už vy. Skutečně bude záležet, jak budou vypadat budoucí schodky. Skutečně si můžeme dovolit půlbilionový schodek, protože máme, i díky naší zodpovědné politice z minulé krize, velmi nízké zadlužení, ale nemůžeme si dovolit dělat schodky v dalších letech. Protože máme čtvrtou nejhorší situaci z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.
I kdyby nebyla koronavirová krize, tak nás v roce 2030 čeká velký demografický zlom, kdy silné ročníky 1970 a mladší, takzvané Husákovy děti, které jsou nyní plátci sociálního pojištění, a je jich hodně, odejdou do penze a ročníky za nimi nebudou mít šanci ufinancovat penzijní a zdravotní systém. Pokud k téhle potenciálové jámě, kde i v dobrých časech by se systémy začaly řídit do velkých deficitů, doklopýtáme vysílení mnohasetmiliardovými deficity, tak nás budou čekat velké problémy a nevím, jak si s tím budoucí generace poradí.
Důchodová reforma
O nezbytnosti důchodové reformy se mluví dlouhodobě. Nemá v tomto ohledu pomyslné máslo na hlavě i Nečasova vláda, která sice reformu prosadila, ale v takové podobě, která lidi nenadchla a příští vláda sociální demokracie ji zrušila?
Sociální demokracie tehdy vedla šílenou kampaň, která lidi odrazovala. Pokud se jim nelíbila, tak ji měli opravit nebo zrušit a předložit vlastní alternativu. To by bylo fér a nic bych jim nevyčítal. Oni ale reformu zrušili a neudělali nic. To je absolutní neodpovědnost a udělali to z jednoduchého důvodu. Aby reformy fungovaly s tím, jaký nás čeká demografický vývoj, tak se neobejdou bez nepopulárních prvků.
Jak přípravu penzijní reformy ovlivní současná recese?
Neovlivňuje ji současná recese, ale naprostá nekompetence a politická zbabělost současné vlády, která reformu šest let slibuje a má ji jako prioritu programového prohlášení a nikdy si nedovolila ji předložit. Jednak na to nemá, a i kdyby měla, tak je to vláda populistická a znovu opakuji, v reformě nebudou jen dobré zprávy. Není možné lidem říct, budete platit míň, do důchodu budete chodit dřív a budete mít větší důchody. Takhle svět nefunguje. Pokud má reforma zajistit udržitelnost, zazní i nepříjemné zprávy a takové populisté říkat nechtějí.
Na závěr. Budete kandidovat na prezidenta?
Určitě ne.
Víte to naprosto jistě?
Ano. Neumím si představit, jak by se v této zemi musela změnit situace, abych o tom vůbec uvažoval.
Irozhlas.cz, Vladimír Kroc
v Praze dne 16. 7. 2020
