Polčák: Ve sněmovně je příliš mnoho lékařů a málo právníků

V čem je podle vás problém ve složení Poslanecké sněmovny?

Je daný výběrem. Podle statistik každý volič použije aspoň jeden preferenční hlas. Buď ho použije na osobu, kterou zná z médií nebo osobně, anebo se dívá na kandidátku a pátrá, kdo se mu nejvíc „líbí“. Lékařská profese je ve společnosti nejvíce ceněna, a z toho důvodu dochází k významnému preferování osob, jež jsou umístěny třeba na nevolitelné pozici, ale mají ten správný titul. Díky přeskakování (pokud kandidát získá přes pět procent preferenčních hlasů, „přeskočí“ na první místo kandidátky – poznámka redakce) se tyto osoby často dostaly do parlamentu.

I u nás k tomu došlo, a to téměř v každém volebním kraji, kromě těch největších, kde je přeskakování složitější. Rom Kostřica na jižní Moravě, Aleš Roztočil na Vysočině, Patricie Kotalíková z Ústeckého kraje, Michal Janek z Plzeňského kraje, v Jihočeském kraji přeskočil taky náš doktor Martin Gregora. Z 41 poslanců je v našem klubu snad 12 lékařů, což navozuje otázku, jestli to už není nějaká anamnéza.

Proč by to nemělo být dobře, když si je vybírají voliči dobrovolně?

Nemyslím si, že obecně volba lékaře je zárukou zvolení kvalitního poslance. Nechci z toho dělat souboj mezi lékařskou a třeba svou právnickou profesí, znám řadu pracovitých poslanců v lékařském stavu, kteří jsou velmi aktivní a pracovití, třeba naše Gabriela Pecková. Ale kvalitních kandidátů z podnikatelského nebo třeba i neziskového sektoru je také řada. Plané posuzování podle toho, jaký titul má člověk uvedený před jménem, je prostě hloupost.

A není to chyba vás kandidátů z právnického oboru nebo těch z neziskového sektoru, že neumějí oslovit voliče více než někdo s titulem MUDr.?

Tak se podívejme, kolik afér je spojovaných s jinými profesemi. A nevidím jich tolik, zatímco vidím pana doktora Ratha ve vazbě, vidím zveřejněné odposlechy o Kolibřících a Mazáncích, které se týkají rovněž lékaře Béma. Vidím „Íčko“ Langera, který – pravda – spojuje obě profese, je lékařem i právníkem. Přikláním se k tomu, co říká jedna nejmenovaná soudkyně: lékař v nemocnici prospívá, za zdmi nemocnice škodí.

No a neměli byste se víc snažit voliče oslovit? I pozitivně, nejen tím, že se nenecháte zavírat do vazební věznice?

Určitě. Například i učitelů je tu docela dost, a taky dost těch, co „přeskočili“. Zejména těch, co mají tituly před jménem a za jménem. Nemyslím si, že by se mohlo automaticky říct, že takový člověk bude lepší kandidát.

A jak se tedy to přílišné procento lékařů projevuje ve sněmovně?

Když máte ve sněmovně takové kvantum lékařů, tak vyvstává problém, že zdravotní výbor není nafukovací. I když se už nafoukl do neuvěřitelných rozměrů…

A chtějí tam všichni lékaři?

Samozřejmě. Proč by lékař chodil do bezpečnostního výboru?

A skutečně se zvýšil počet členů zdravotního výboru?

Ano. Je z něj teď druhý nebo třetí nejpočetnější výbor (hospodářský výbor má 30 členů, rozpočtový 28 a zdravotní 23 – poznámka redakce). A to v situaci, kdy nejvíce tisků (návrhy zákonů, mezinárodní smlouvy, písemné interpelace, stanoviska vlády, usnesení výborů apod. – poznámka redakce) chodí do rozpočtového výboru a do výboru ústavně právního.

Rozpočtový výbor má také kolem 30 členů, ovšem náš ústavně právní jen 15. Z toho jsou v něm navíc dva šéfové poslaneckých klubů, Marek Benda (ODS) a Jeroným Tejc (ČSSD), a nelze je logicky vytěžovat tolik jako ostatní. Čím více tisků k tomu našemu menšímu počtu poslanců chodí, tím více samozřejmě musí každý jeden z nás zpracovávat a zpravodajovat před sněmovnou. Já sám dělám v tuto chvíli zpravodaje u třech nebo čtyřech tisků.

Je to moc?

Je to příliš mnoho. Agenda ústavně právního výboru je momentálně strašně nabitá rekodifikací (změna právních úprav – poznámka redakce) poté, co jsme se probírali novým občanským zákoníkem. K němu teď máme všechny změnové předpisy, což je opravdu pořádně tlustý spis. Když tento výbor srovnám s výborem pro veřejnou správu, jemuž jsem měl možnost šéfovat dříve, tak je to třikrát čtyřikrát více tisků.

Takže jako šéf ústavně právního výboru voláte po tom, aby voliči do sněmovny vyslali více právníků?

Odborných právnických profesí – určitě ano. Nevím, jestli tu máme zvoleného exekutora, to se asi nestalo, ale máme tu vysokoškolské kantory, advokáty... Například notáře tu nemáme. Jde o to, aby když si někdo v tom právním předpisu čte, aby byl schopný vládě nebo předkladateli klást otázky na tělo. I kolegové mi říkají, že jako advokát mám ohromnou výhodu, protože mi některé souvislosti dojdou dříve než jim, popřípadě jim zcela unikají.

Na druhou stranu, aby byla sněmovna složená pouze z právníků a lékařů, to by byl samozřejmě nesmysl. Měla by odrážet poměrně průřez společností, což v zásadě do jisté míry odráží – protože si myslím, že sněmovna není ani o nic lepší, ani o nic horší, než je průměr společnosti.

Hrozí vám kvůli nedostatku právníků, že budou z ústavně právního výboru odcházet zmetky?

V zásadě už se to i stalo. Například u nového občanského zákoníku, kde je přes tři tisíce paragrafů, se už našly poměrně jasné případy toho, že obsahuje chybná nebo nejasná ustanovení. A ta jsou zapříčiněná třeba i tím, že jak jsme měnili normu ve výboru, tak si nikdo z nás, ani ti, kteří tu normu psali, nevšimli, nakolik se promítá do jiných ustanovení (změny v občanském zákoníku mají v důsledku vliv na řadu jiných právních norem – poznámka redakce).

Takže teď v občanském zákoníku, který ještě nezačal ani platit, jsou mrtvá ustanovení v tom smyslu, že my jsme je někde vyhodili a nějaký jejich pozůstatek někde jinde zůstal. Kdybychom chtěli všechny tyto důsledky předvídat, museli bychom na občanském zákoníku pracovat rok a půl, ovšem my jsme na to měli tři měsíce.

Kazovost lékařské profese

Sám jste z  doktorů zmínil Béma a Ratha, z lékařů v poslední době zaujal i váš Aleš Roztočil, který se dal dohromady s Tomiem Okamurou. Dá se tedy říct, že mezi doktory je větší procento „kazových“ poslanců?

Určitě si nečiním nárok někoho posuzovat, to ne. Faktem je, že Aleš Roztočil je jedním z těch, kdo přeskočil jiné kandidáty, byl zvolen na preferenční hlasy. Tu novinku, že mu vysvitlo nové politické slunce a bude kandidovat za Úsvit, nám oznámil jako fakt. Neumím ani říct, že to pokládám za politicky neprozíravé – to by se dalo říct v případě, kdy by kandidoval za nějakou normální stranu.

Za situace, kdy je to Okamurova partaj, což je ten člověk, který „šmelil“ s podpisy v rámci prezidentské kampaně a teď hlásí, že má 1500 podpisů pod svou novou partají… Jen doufám, že každý podpis bude pečlivě prověřen, zda odpovídá realitě. Takže pokud chce Aleš Roztočil kandidovat s takovýmto politickým uskupením, tak to nelze hodnotit jen jako neprozíravé, ale do jisté míry to považuju za důvod k lékařskému vyšetření.

A lze tedy říct, že mezi lékaři je více „kazových“ poslanců?

Tím, že jich tu je docela dost, tak je poměrně patrné, že docela dost času tráví v restauračních zařízeních, tam se asi více druží. Nevím, zda se dá říct, že jsou to kazy, ovšem ty historky, které chodí ať už z našich sněmovních restauračních klubů nebo ze zdravotnického výboru…

Jaké historky?

To ani nemůžu povídat. Z výjezdů zdravotního výboru tu po sněmovně kolují docela vtipné historky, co se tam děje… Když tedy vezmeme jednotlivá jména, tak třeba pan doktor Rath lékařské profesi dost ublížil. Ovšem zjevně i té politické.

Lid má právo zvolit si zloděje i blbce

Co s tím stavem můžete dělat?

V zásadě nic. Kdybych to dal do nějakého bonmotu – lidé mají právo zvolit si blbce, ožraly, nekompetentní lidi. Je to jejich právo a jakou lidé tu sněmovnu chtějí mít, taková bude. Jediné, co si myslím, že je trochu nadějné – mám pocit, že mezi politickými stranami je teď větší konkurence a ti velcí si nemohou být jisti, že jsou stále velcí. Takže vzkaz pro voliče je, ať nejprve posuzují stranu jako celek, a pak jednotlivce v ní. Vždycky máte jistou míru kazovosti, v každé – sebelepší – straně se najde nějaký menší či větší vzorek takových jedinců. V některých seskupeních je ten vzorek daleko větší, jako třeba u Věcí veřejných. A s tím se musí volič poprat sám. Má možnost využít preferenční hlasy, má možnost nevolit strany jen podle toho, že půjdou nad pět procent…

Má cenu nějak ten problém, který jste zmínil, zohlednit při sestavování kandidátek?

Dost jsme se nad tím zamýšleli. Iniciativy typu „kroužkujte poslední čtyři“ poslaly do sněmovny lidi, kteří s tím vůbec nepočítali. Vezměme si třeba Jana Floriána (někdejší asistent poslance MUDr. Borise Šťastného, dnes je sám poslancem za ODS – poznámka redakce), který se nacházel mezi těmi „rebely“ z ODS. Takže asi nelze říct, že by taková iniciativa fungovala. Strany teď ale počítají s tím, že se jim mohou kandidátky dramaticky proměnit. Být lídrem neznamená žádnou automatickou výhodu. Mnozí lídři byli přeskočeni. Opravdu je to teď vážný problém.

A jak ho ve straně řešíte?

Například když jsem já oznámil, že nechci kandidovat do nové sněmovny, tak jsem byl panem předsedou Schwarzenbergem vyzván, abych za sebe našel nějakou náhradu z řad právnické profese. Sám předseda jasně říká, že nebudeme stranou, která tuhle profesi nebude mít ve svých řadách. Některé strany do ústavně právního výboru skutečně nedodaly osoby s právnickým vzděláním.

Advokacie nebo Brusel

Když tedy nebudete kandidovat, co s vámi bude dál? Chcete nechat politiky úplně?

To ne, v rámci Starostů a nezávislých chci být činný. A mám mandát až do roku 2014. Přemýšlím, že se buď vrátím do advokacie a k učení, že budu přednášet právo. Druhá možnost je, že zvážím, zda bych případně nekandidoval do Evropského parlamentu. To je pro mě jedna z možností, jak bych se udržel v politice. Mohl bych nabídnout zkušenosti předsedy dvou výborů.

V čem myslíte, že by Evropský parlament mohl být lepší? Má pověst ještě byrokratičtější instituce, než jakou je naše sněmovna.

Už jsem tam dříve pracoval jako vedoucí kanceláře europoslance Tomáše Zatloukala (nominant SNK, s nímž se Polčák rozešel kvůli rozdílným názorům na politiku – poznámka redakce) a evropský prostor znám. Musím říct, že mně naopak připadá věcnější, byť je víc byrokratický. Vnímám například práci evropských výborů, které jsou velmi fundované, a nerozhodují tam tak dramaticky osobní vazby, že někoho znáte a umíte se s ním domluvit – ale rozhoduje daleko více síla argumentů. Lisabonskou smlouvou se také dramaticky zvýšila role Evropského parlamentu, což si europarlament uvědomuje a začíná toho využívat.

Čili byrokratizaci EU nelze zastírat, ale je pro mě vyvážena tím, že do jisté míry funguje, a nemyslím, že by produkovala přílišné zmetky. Což se z úrovně českého legislativního procesu vždy říct nedá. Pro mě je tam strašně lákavé také právě to, že je člověk schopen se bavit o věcné rovině, a ne obchodovat ve stylu „ty mi uhneš tady a já tobě tady“.

Takže vám přijde, že česká sněmovna funguje příliš klientelisticky, příliš se v ní obchoduje?

Ano. Řeknu-li to natvrdo, tak mnohdy jsme museli u nás na klubu hlasovat pro normy, se kterými jsme nesouhlasili, ale bylo nám naznačeno, že pokud něco nepodpoříme, tak naopak partneři nepodpoří nějakou normu z naší dílny. Typicky zákon o přestupcích, který předložila kolegyně Ivana Řápková (ODS). Řada kolegů hlasovala se skřípěním zubů.

Obecně považuji tu normu za dobrou, ale provedení, například sankce v podobě vyhoštění z území obce na základě rozhodnutí obecního úřadu, to vzbuzuje velké otazníky, zda je to ústavně v pořádku. Nebýt toho, že nám koaliční partneři důrazně naznačili, že bychom se nemuseli dohodnout nad jinými záležitostmi, tak by se pro tuto normu hlasy nenašly. Navíc norma byla vrácena nejen Senátem, ale i prezidentem, a museli jsme „stojedničku“ hledat dvakrát.

Nenese na téhle kultuře vinu i váš ministr financí Kalousek, který je vnímán coby mistr zákulisních obchodů?

Musím říct, že od něj jsem se na klubu setkal pouze s tím, že chce říct svůj názor, ale neprezentuje ho jako danost, nebo jako nějaký už hotový obchod. Několikrát jsem hlasoval i v rozporu s jeho názorem, a nebyl jsem za to nijak sankcionován.

Takže říkáte, že tenhle obchodní prvek do vašich vnitrokoaličních jednání vnáší ODS?

Ano. Povětšinou bohužel ano. Nechci paušalizovat celou stranu, ale v řadě případů jsme byli donuceni k poměrně výrazným ústupkům – například aby nám prošlo rozpočtové určení daní, se kterým měla velké problémy ODS.

Kdo ze Starostů povýší?

Nejste jediná výrazná postava STAN, která ze sněmovní politiky není zrovna nadšená, lze to zaslechnout třeba i od předsedy vašeho hnutí Petr Gazdíka. Znamená to snad, že jsou Starostové na ústupu z celostátní politiky?

Ne, je to jen případ těch několika jednotlivců. Pokud má člověk dost života před sebou, tak pro něj může být sněmovní fungování zklamáním. Já jsem si představoval, co všechno půjde za čtyřleté období změnit, ale zjistil jsem, že je to strašně krátký úsek a že možnost ovlivnit změnu věcí je hned ze začátku dramaticky sešněrována koaliční smlouvou…

Ale Starostové určitě na ústupu nejsou. Obnovíme smlouvu s TOP 09 a budeme kandidovat i na celostátní úrovni. A i kdyby se snad Petr Gazdík rozhodl, že nebude znovu kandidovat, což nepředpokládám, tak máme docela dost solidních náhrad.

Například?

Třeba Jan Farský už není úplně neznámou postavou. Nabrali jsme výraznou akvizici v podobě pana Šťovíčka. A pak je řada starostů známých v těch jejich lokalitách – pan Brázda z Olomouckého kraje, povodňový starosta Troubek, čtyři funkční období za sebou… Ve Zlínském kraji pan starosta Špendlík, který začal svěšovat portréty prezidenta Klause, což způsobilo celonárodní vlnu. I když třeba ve věznicích je prý zase vyvěšovali…