Polčák: Máme zájem o stabilní prostředí

Na Frekvenci 1 právě teď začíná Press klub a naším dnešním hostem je Stanislav Polčák, poslanec za TOP 09 a Starostové a také předseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny. Dobrý den.

Dobrý den.

Tak, pane Polčáku, vy jste v jednom fofru. Říkal jste, že odněkud přicházíte a někam odcházíte. Co máte dnes za program všechno?

My dnes máme zde na návštěvě kolegy ze Slovenské republiky, členy ústavněprávního výboru Národní rady a musím říct, že jsem se omluvil z jedné schůzky, kterou jsme měli s exekutory, kde se snaží načerpat určité zkušenosti z české prostředí. Došlo ke zpřísnění u exekutorské činnosti a slovenské kolegy to velmi zajímá. Takže já jsem odtam odběhl a ještě se tam vracím.

Jo, no, a jak budete trávit víkend celý?

Doufám, že jarně.

To zní, víte, to si může každý vysvětlit všelijak. Jarně. Jako že na vás leze jaro?

No, leze na mě jaro a relaxační, já jsem rád, že opravdu ta dlouhá zima skončila a budu asi, řekněme, nabírat síly na to léto, které nás čeká.

Máte radost z toho, že máme nové ústavní soudce?

Jsem rád, že situace na Ústavním soudu se do jisté míry vyřešila, na druhé straně nejsem zcela rád tomu, jakým způsobem ten výběr, zejména teda na půdě ústavněprávního výboru Senátu, probíhal. Protože tam došlo k, myslím, že politováníhodné situaci, kdy všem těm kandidátům byly předkládány otázky, které jsou jenom na čistě politické přesvědčení. To znamená, pokud vím, tak pan Dienstbier se ptal úplně všech, to znamená pohybuje se to na pomezí určité lustrace, jaký názor má kandidát na školné na vysokých školách a na zdravotnické poplatky. Což jsou věci, které samozřejmě mají nějaký ústavněprávní rozměr, vím, že to může být předmětem, řekněme, určitého zkoumání, na druhou stranu bylo by strašně špatné, kdyby kandidát, který by řekl, že má třeba pozitivní názor na to, tak kdyby byl tady tímto pohledem lustrován a nebyl jenom v důsledku tady těchto jeho názorů bytostně vlastních, politických, politickofilozofických, tak by byl potom třeba na plénu odmítnut. Já si myslím, že pro příště by opravdu i ústavní soudci a jejich kandidáti tedy měli být vybírání způsobem, že i pravicoví nebo jiný názor než čistě levicový na svět je na Ústavním soudu přípustný.

Dobře, a vy jste tedy profesí právní, tak jakou, jaké uspokojení projevujete jako právník nad těmi soudci, nad tím výběrem? Z profesního hlediska.

Já musím říci, že jsem, z profesního hlediska jsem byl z výběru velmi překvapený pozitivně. Musím říci, že mě pan prezident překvapil. U pana Fenika, já ho nechci hodnotit, nevím o tom, co dělal samozřejmě za, řekněme, té jeho minulé působnosti vojenského prokurátora, na druhou stranu jeho působení na Nejvyšším státním zastupitelstvu nebylo zadáváno za nějak vadné. Naopak spíše byl považován za jednoho nejen z odborníků, ale i snad morálně relativně zdatnou osobnost, co já o tom vím. Já jsem ho mohl pozorovat pouze na úrovni tedy toho trestního práva, nikde jinde jsem s ním do kontaktu nepřišel. Trochu mě mrzí, že mezi těmi kandidáty podle mého názoru mohl být ještě alespoň třeba jeden soudce z Nejvyššího správního soudu, ale třeba se dočkáme v příštím kole.

No, a ta samotná skutečnost, že Zemanovi kandidáti prošli takto hladce? Tak to vám dává jaký signál?

Já myslím, že to odráží zaprvé to zabarvení Senátu, které dneska je, to je v prvé řadě, ale na druhou stranu je třeba říci, že i ty vybrané osobnosti skutečně byly odborníky a myslím, že budou platnou součástí Ústavního soudu. Jsou to lidé, kteří mají svoji opravdu nezpochybnitelnou erudici.

Hm, komunistická minulost těch lidí vás tedy nechává v klidu?

Já jsem ji teda zaznamenal pouze, pokud vím, u 2 kandidátů. Nevím, jestli teda byli všichni tedy členem KSČ. Myslím si, že dnes tato karta není úplně hratelná, protože když si vemete i třeba jiné kandidáty, kteří byli v minulosti, tak se rovněž stali soudci Ústavního soudu a například toto bylo třeba vyčítáno i v minulém období panu, panu předsedovi Městského soudu v Praze, panu Sváčkovi, a já považuju za velkou chybu, že tehdy o jeden jediný hlas, tuším, pan předseda Sváček nebyl do funkce Ústavního soudce zvolen. A to si myslím, že, a to přesto, že teda tady takovouto, řekněme, skvrnu ve své historii možná má, já to nechci posuzovat, ale pan předseda Sváček, podle mého názoru, je jeden z těch, kdo by mohl být rovněž kandidátem na Ústavního soudce.

No, a obecně se vás ty, ta komunistická karta, jak vy říkáte, dotýká do jaké míry? Protože vy jste relativně velmi mladý, tuším, že jste ročník 80.

Ano.

Tak trápí vás to ještě nějak? Nebo ...

Ano, mě to trápí potom spíše z pohledu toho, jaké konkrétní třeba projevy musíme poslouchat v Poslanecké sněmovně. Ale to je prostě ryzí politika. U těch lidí, kteří, řekněme, projevili po roce 90 prostě nějakou morální integritu, tak jenom z toho prostého titulu členství, které mohlo být vynuceno pracovními okolnostmi a jinými prostě skutečnostmi, které já nemohu posuzovat, protože nevím, do jaké míry by třeba člověk bez takové situace osobní byl lidsky silný, tak já to už dneska nepovažuju za diskvalifikaci, obecnou diskvalifikaci. Samozřejmě je potom třeba být jaksi bedlivější v tom, že ten člověk musí být posuzován z hlediska toho, co těch dalších 25 let dělal, řekněme, v tom stávajícím období. Ale nemůže to už být bráno za obecnou diskvalifikaci. Také ten Ústavní soud už bude vlastně teď naplňován potřetí a doufám, že za těch 20 let prostě byla položena základní judikatura opravdu demokratického právního státu. A nemyslím si, že by nám hrozilo na úrovni tedy Ústavního soudu zásadní vychýlení, vytočení té jeho rozhodovací praxe.

Dobře, pane Polčáku, ale tak z takového obecného hlediska, komunisti jako takoví bez Ústavního soudu, tak vy říkáte, že se vlastně nic nemůže stát, ale unesl byste je třeba tedy ve vládě jednoho dne? Když by si je národ takto navolil?

To je úplně něco jiného, pokud je to tedy aktivní člen komunistické strany, což si myslím, že je odlišná situace od toho, kdo byl nominován.

To už není ryzí politika?

To je samozřejmě taky, to už je ryzí politika, ano, pokud komunisté by byli ve vládě, tak je to ryzí politika. Já mluvím o kandidátech na Ústavního soudce, který byl kdysi členem KSČ.

A to už jsme uzavřeli, ale teď se ptám na ty komunisty an sich.

Hm, tak tam samozřejmě v tu chvíli, podle mého názoru, pokud by si občané České republiky takto zvolili, bylo by nutno to respektovat, ale já bych samozřejmě byl zásadně proti. Na druhou stranu do jisté míry se můžeme bavit o tom, jestli ČSSD a KSČM, pokud dá dohromady nějakou výraznější většinu v dolní komoře v příštích parlamentních volbách, což je skutečně velké riziko, je zde již tedy levicový Senát s ústavní většinou, levicový prezident, řekněme, kandidáti na Ústavního soudu jsou tedy lustrováni taky z pozic tedy levicových názorů, tak to já považuju za velké riziko, aby se skutečně na dlouhá léta nevychýlila česká politika někam dál. A za této situace, kdy by zde byla i ústavní většina ČSSD a KSČM v dolní sněmovně, tak by to, podle mého názoru, bylo velmi, velmi nepřijatelné.

Tak, to říká Stanislav Polčák, poslanec Parlamentu České republiky za TOP 09 a tedy hostem Frekvence 1.

Frekvence 1 a Press klub a náš dnešní host doktor Stanislav Polčák, poslanec. Pane Polčáku, co myslíte, padne vláda nebo se dožije švestek?

Švestek, no ...

Švestek asi ano, ale ...

Švestek asi ano, a doufám, že ještě tedy, ještě nového jara, že by se mohla dočkat. Víte co, tato vláda, a o jejím konci a pádu se spekuluje vlastně, řekněme, už první rok poté, co byla ustanovena. Je to takový věčný evergreen, české vlády to mají tak trochu zakódováno, že se vždy pochybuje o tom, zdali přežijou. Zatím se to tedy nepodařilo dožít pouze jedné jediné vládě. Já bych byl rád, kdyby vláda nejen tedy přežila, ale hlavně ještě udělala některé zásadní opatření. A například i třeba více zkusila napumpovat peníze do ekonomiky, aby tedy nebyla pouze jenom škrcena.

Hm, no, nicméně se šeptají různé věci. Tak třeba to, že pro TOP 09 by bylo v této chvíli velmi výhodné, kdyby padla vláda.

Ale to už se říkalo, tuším, i před 3 měsíci, před půl rokem, tak se to asi šeptá jako trvalka. My jako TOP 09 a Starostové, náš poslanecký klub má jediný zájem, aby zde bylo stabilní prostředí. A pokud i ODS bude stabilní, což v některých svých momentech minulé, minulých měsíců nepředváděla, tak my nebudeme ti, kdo by pokládali tuto vládu. Problém je ten, pokud tedy ODS nebude stabilní, jak tedy dovnitř to má jaksi k sobě, ke svým členům, jestli bude nadále ztrácet poslance, anebo tedy i navenek, zdali nebude dodržovat společně dohodnuté priority, které jsme si zavázali v programovém prohlášení vlády. Já chci říci taky, že náš poslanecký klub je vlastně jediný v Parlamentu, kdo nikoli neztrácí, a dokonce tedy nabírá členy. Což neznamená, že budeme nebo že bysme byli asi ochotni brát každého, ale zrovna třeba pan poslanec Šťovíček, který vstoupil do hnutí Starostové a nezávislí, tak si myslím, že je velmi dobrým a platným členem. Že bude velmi dobrým platným členem našeho klubu.

A co by se muselo stát, tedy z vaší strany, tak, abyste opustili koalici a padla by vláda?

Já si myslím, že by muselo dojít k symbióze možná několika prvků. Zaprvé k jaksi podlomení té důvěry, která je mezi, mezi hlavními činiteli, protože například věc velvyslanců je založena, jmenování je opravdu založeno na jisté důvěře, to nemáte napsáno vlastně v programu, tam se tyto věci neřeší. Může dojít taky k tomu, že prostě nebudou ještě realizovány některé záležitosti, které, ke kterým jsme se i my zavázali. Já pevně věřím tomu, že vláda dotlačí takzvaně některé reformní kroky do, do té poslední fáze. My například na úrovni té justice i čekáme schvalování důležitých změn, provedení nového občanského zákoníku. A tam máme několik úkolů, které vyžadují banky, samozřejmě obecně právní řád v České republice, aby byl relativně stabilní.

Rozumím, jinými slovy, vysoké preference vaší strany, to prostě není důvod.

Ne. My chceme každopádně udržet a dokončit ty úkoly, které jsou před námi. Ve sněmovně leží opravdu skutečně spousta tisků, které musí být schváleny do určitého data. A pokud by u některých bylo tedy porušeno nebo nedodrženo to, že se musí v té lhůtě schválit, tak si myslím, že tam by třeba mohl potom opravdu být reálný důvod k tomu, aby se řeklo, že taková vláda nemá dále smysl. Pokud by neprosadila ty věci, které jsou zásadní.

Co se říká mezi vámi politiky v zákulisí, můžete-li prozradit, o poslední anabázi na pražské radnici?

Teď je otázka, jestli myslíte to obvinění nebo jestli myslíte koaliční pnutí.

Já myslím to poslední. To znamená odstoupení pana Šťastného a pana Richtera.

Ano. Někteří si oddechli.

To znamená jako primátor, že si oddychnul?

Pro nás je to děj, který je opět u koaličního partnera, nicméně volební zákon říká, že za jejich místa přijdou nějací noví dva lidé a myslím, že i mnozí i z našeho klubu to kvitovali.

Hm, no, a co tak soudíte o tom, co se na pražské radnici děje? Teď třeba i v souvislosti s tím obviněním?

Pro mě je to krajně nepřehledné, se přiznám, protože jsem nečekal, že by mohlo dojít k situaci, kdy kauza Opencard, která je bytostně spojena s bývalým vedením a, řekněme, s ODS a s jejím dominantním vlivem, které vykonávala po řadu let v Praze, tak že naráz vyhřezne úplně v jiné podobě a dojde k obvinění celé rady, která jenom řešila nějaký možná parciální problém. A myslím si, že prostě není ani zde smítko stínu pochybnosti o tom, že by ho řešila jakkoli korupčně, že se prostě ho snažila nějak vyřešit. Nikdo nepředestřel žádný důkaz o tom, že by se v tuto chvíli pražští radní za TOP 09 nebo i tedy za ODS, to já samozřejmě nemohu takhle do detailu zkoumat, že by měli na sobě to podezření z korupce. Oni jsou podezřelí, že údajně porušili teda povinnost při řádné správě majetku Prahy, kdy nevypsali nebo neověřili si prostě nějaké, nějaké posouzení ceny.

Stanislav Polčák je hostem Press klubu na Frekvenci 1. Pane Polčáku, vy jste tedy naznačil, že kolem obvinění pražských radních, že máte jisté pochybnosti. Když to říkáte vy jako poslanec a navíc jako právník, tak na to máte nějaký právní názor. Kdo teda je, kdo teda špatně dělá svoji práci? Protikorupční policie, myslíte?

Já mohu pouze čerpat z toho, co bylo zveřejněno. A například bylo zveřejněno to usnesení o zahájení toho trestního stíhání. A musím říci, že tam opravdu jsou právní otázky, které vyvolávají značné pochybnosti. Pro mě, já nechci zabíhat do detailů, ale je tam citována takzvaná judikatura zrovna Ústavního soudu, ale to pouze usnesení Ústavního soudu, která i podle Ústavy nejsou precedenčně závazná. To znamená, tam by muselo být citováno například pro právní názor, o který se opírá policie, z hlediska toho, jak jsou odpovědní i ostatní radní za své hlasování prosté, když nepředkládali materiál, tak tam je vycházeno z určitých, bych neřek, ani neřekl, naprosto propracovaných názorů Ústavního soudu, ale pouze z nějakých usnesení, nikoli tedy nálezů. Pak je to věc de facto autorského práva. Jde o spor, o výklad autorského práva, neboť jde o paragraf 66 autorského zákona, který se tam cituje. Policie tvrdí, že na ty práce, které byly radnicí žádány, tak nebyly třeba uzavírat dodatky k licenčním smlouvám s tím jediným výhradním dodavatelem, že se mohl případně i poptat nějaký jiný dodavatel. No, nicméně to je věc tak naprosto odborná a naprosto, bych řekl, zásadní, zásadního charakteru, že by vyžadovalo více než jen toto tvrzení policie. Já nevím, jestli to má policie tedy ověřeno nějakým právním posudkem o povaze toho programu a tím, jak tedy by mohla případně tato výjimka autorského zákona být naplněna.

Ostatně co soudíte o tom, že odstoupil ředitel protikorupční policie Martinec?

Já nevím, jestli to mám přivítat, každopádně je to fakt, který minimálně, alespoň doufám, že utiší ty vášně, které, zdá se, prosákly navenek v minulých právě dnech mezi státním zastupitelstvím a policií. Ono je to totiž poměrně svízelná situace, neboť zejména státní zastupitelství má dozorovat činnost policie. Takže pokud mezi těmito 2 složkami státní moci, která jedna je víc na pomezí toho justičního světa a druhá je v té složky výkonné moci, je prostě takhle citelné napětí, tak to samozřejmě vyvolává velmi zásadní otazníky. To znamená, to, co i bylo řečeno ze strany vrchní státní zástupkyně, mělo skutečně velmi výbušnou povahu, protože to nebylo povídání někde, řekněme, na chodníku od nějaké tety, ale bylo to skutečně zásadní tvrzení, se kterým přišla o informacích o prodávání, vyrábění kauz, a to tedy z útvaru, který je považován za elitní a jeho tedy činnost by měla být právě pod dozorem státních zástupců.

Hm, nutno říci tedy, že prapočátek celé kauzy začal na židličce, na které sedíte právě vy, což je ...

To mě trochu děsí.

To vás nemusí děsit. Protože předpokládám, že vy nic takového na nikoho nešijete nebo nechcete nikoho obviňovat, ale ta sama podstata toho, ať už to bylo řečeno kdekoli, a tak, a jakýmkoli způsobem, věříte tomu, že by ředitel protikorupční policie Martinec, ať byl dobrým nebo průměrným či špatným ředitelem, že by takzvaně vyráběl a prodával?

Já především mám určitou důvěru v to, co říká vrchní státní zástupkyně. Nechci v tomto, řekněme, jakémsi zápasu to jakkoli pískat, ale mám prostě důvěru v to, že ona si nevymýšlela. Jestli to ovšem to, co ona si myslela, odpovídalo realitě, to samozřejmě netuším. Já pevně doufám, že policie na nikoho žádné kauzy nevyrábí a že je skutečně šetří tak, jak přichází na stůl. Že se neprodávají žádné informace. Jestli si to paní vrchní státní zástupkyně ovšem myslí, tak je to poměrně závažná situace a my se jí zkusíme i na to tedy z pohledu ústavněprávního zeptat, protože náš výbor si ji pozve tedy na zasedání, které v té věci bude mít.

Mě teda teď napadla taková, že by si třeba policie místo pomáhat a chránit mohla dát vyrábět a prodávat.

Byly už různé varianty tohoto nápisu.

No, a vy tedy na jedné straně říkáte, nevěřím tomu, že by pan Martinec a jeho tým vyráběli kauzy, na druhé straně říkáte, věřím paní Bradáčové. Tak já jsem teď zcela dezorientován.

Ne, já říkám, že ona třeba mohla nabýt tohoto dojmu, ale nemusí ten její dojem odpovídat skutečné realitě na úrovni té policie. Já rovněž tedy chci věřit i policejním složkám, protože to je základ důvěry v právní stát. Že prostě skutečně všechny orgány činí tak, jak jim podle zákona přísluší. A nedělají nic víc, než co jim zákon dovoluje.

Napadlo vás, pane Polčáku, že odstoupení ředitele Martince může být v očích mnoha lidí přiznáním viny?

Já jsem se již takhle dokonce veřejně vyjádřil, že je pro mě to vysvětlení, že se pan Martinec obětoval za to, aby vlastně ten úřad mohl dále fungovat ve smyslu nějakého ne planého obviňování, tak to mně připadá trošičku jaksi přitažené za vlasy. Myslím si, že tady úplně asi pravá podstata nebyla. A uvidíme, co se vyšetří. Do té doby, dokud se tedy neprokáží jasné závěry, tak já chci věřit práci policie a rozhodně z pozice předsedy ústavněprávního výboru bych nechtěl jakkoli její práci zpochybňovat. Ale ten rozpor tady je, mezi tím, co říká samozřejmě paní Bradáčová a to, co prostě bychom čekali od policie. A proto se tím musí ty orgány zabývat.

Ještě tak mimochodem, co by mělo podle vás udělat, nebo ještě jinak, já vím, co má udělat lékař, když jde mimo službu a vidí, že na chodníku zkolabuje člověk. Tak vím, co musí udělat. Vím, co má udělat policista, když je v civilu například a vidí, že někdo koná něco špatného nebo páchá trestný čin. Co má podle vás udělat novinář, který, kterému do očí vrchní státní zástupkyně řekne takhle strašnou věc?

Myslím si, že novinářská profesionalita bude velet opravdu v této situaci ten záznam zveřejnit. Byť možná, že to jeho nahrání asi třeba už neproběhlo za standardní situace, ale pokud jsem i v tomto studiu, tak prostě vidím a nemám úplně kontrolu, kdy se co vypne, zapne. Tudíž musím do jisté míry předpokládat, že může být i ta část jakoby nahrávána, zaznamenávána. Já si myslím, že novinář má povinnost, zejména ke svému, ke své veřejnosti, ke své obci, a tam by měl plnit tu primární roli. To znamená, informovat to, co je předmětem a může být předmětem bytostného veřejného zájmu.

Hm, takže tím vlastně odpovídáte na otázku, která měla následovat. Co soudíte o tom, o těch útocích na to, jak, jakým způsobem jsme s tím my, Frekvence 1, šli ven. Já mám pocit, že jsme jednali ve veřejném zájmu.

To si myslím taky. Jenom otázkou, protože ten zdroj byl trošičku té původní informace zamlžován, že to bylo tedy z Parlamentních listů, pak se, myslím, že objevilo vysvětlení, že to bylo z nějaké jiné úrovně městského státního zastupitelství, toto je možná na tom trochu ...

To už žije svým životem.

To je česká mediální a politická realita.

Stanislav Polčák je hostem Press klubu na Frekvenci 1.

Poslanec Stanislav Polčák je naším hostem ve studiu Frekvence 1. Pane Polčáku, jaký teď vlastně předpokládáte vývoj událostí? Protože ono máme pocit, že na české politické scéně je teď nějak ticho. Že se nikdo s nikým moc netesá, že i v té Poslanecké sněmovně, když vidíte interpelace, ono v takovém klidu, nemáme očekávat nějakou bouři? Já mám takové zvláštní jako pocit, že se něco připravuje.

Zaplaťpánbů za to, že je ticho. Protože myslím si, že nikoho by netěšilo, kdybysme se zase ocitli v turbulencích různých, odvolávání ministrů, napětí v koalici. Na druhou stranu vždycky se může něco stát. V politice prostě nejste schopni vůbec předvídat, co bude za 14 dnů. Já doufám, že se budou především realizovat ty kroky, které, řekněme, zkvalitní život občanů, které už nebudou čisté škrtací, ale budou skutečně i prorůstové a těch opatření už vláda prosadila celou řadu a musela nejprve prostě udržet ten základní kurz, vyrovnat alespoň do jisté míry to letadlo, které padalo. A teď doufám v to, že i občané ty kroky vlády ocení.

No, a co přesně znamená teď to jeden z posledních vzkazů vlády, že se přestává šetřit a začínají se, vašimi slovy, pumpovat peníze do ekonomiky?

Musíme si počkat na ty konkrétní opatření, ale ...

Jak to bude vypadat?

Já si myslím, že to bude zejména vypadat na úrovni tedy výdajů státu. Jestli ještě dojde k nějaké rozpočtové úpravě v rámci tohoto roku, to netuším, ale myslím si, že i parametry rozpočtů na příští rok, i z hlediska toho, že bychom se snad měli vymanit z té stávající stagnace, tak ukážou, že stát je schopen podporovat dopravní výstavbu, že je schopen i individuální projekty ve smyslu domácností, jako byla dřívější třeba Zelená úsporám, rozvíjet prostě věci, které mohou rozhýbat ekonomiku víc, než je tomu doposud.

Dobře, ale pumpovat peníze do ekonomiky, to je tak mnohoslovná, mnohovýznamová věc. Jakým způsobem? Jak se to bude dít?

Bylo by asi hodně troufalé od předsedy ústavněprávního výboru, aby se zde považoval za ekonomického odborníka. Možná, že by bylo vhodnější se zeptat na to ...

Ale jako určitě o tom diskutujete, ne?

Po pravdě řečeno, o této otázce ještě ne, protože je poměrně čerstvá, my jsme ještě neměli ani zasedání poslaneckého klubu. Ale já jsem jaksi již nastínil ty směry. Myslím si, že dopravní infrastruktury, minimálně příprava dopravních staveb, což je poměrně mnohaletý proces, by měla nepochybně započítat. Dokonce jsem o té věci již mluvil s panem ministrem dopravy, a ten dává přípravě dopravní infrastruktury, těm prvotním etapám naprostou zelenou. Potom, jak samozřejmě dojde realizaci, to už je potom věc toho, kolik konkrétních zdrojů máte. Ministr životního prostředí připravuje čerpací plán právě v souvislosti s dřívější Zelenou úsporám, tak prostě obnovení v nějakém modelu tady tohoto čerpání. Takže těch metod je tam celá řada. Ale teď asi je nebude schopen úplně vysypat všechny z rukávu. My jsme ještě ani ten návrh neviděli.

Hm, no, a dají se vůbec pumpovat peníze do ekonomiky, když máme vysoký schodek státního rozpočtu?

Myslím si, že vláda by na to neměla rezignovat. Myslím si, že ...

A odkud to vezme, ty peníze?

Tam samozřejmě máte nějaký plánovaný schodek státního rozpočtu, který by se měl držet na 3 procentech HDP a pokud to rozpočet dovolí, a myslím si, že snad teda tady ten prostor je, tak příští rok do těch 3 procent by nějaký prostor vybýval na investice.

Pane Polčáku, vy jako vystudovaný právník a muž praktik, jak často si tak třeba doma ve volných chvílích přemýšlíte o tom, že si řeknete sám pro sebe, jak asi dopadne taková kauza Rath nebo Julínek? Určitě na to máte nějaký názor, slyšíte některé věci v médiích, leccos slyšíte určitě v zákulisí Poslanecké sněmovny. Na co byste si vsadil?

Ne, víte co, já spíše taky se obracím, jak skončily některé kauzy, které byly takhle i medializovány a započaly právě třeba na tom útvaru protikorupční policie, tak to máte obvinění pana Bárty, pana Škárky, pana Chaloupky, to byli 3 poslanci a v zásadě u pana Chaloupky je ještě to, to zproštění nepravomocné, ale všichni ti 3 pánové byli zproštěni. Takže dnes předvídat, jak se ty kauzy, jak dopadnou, tak to je docela loterijní záležitost. Na druhou stranu já jsem se více ponořil do kauzy KASA, do kauzy paní Vlasty Parkanové a musím říci své osobní přesvědčení, že paní Parkanová je skutečně v této věci neoprávněně vláčená a doufám, že tady tato záležitost tedy bude rovněž tedy co nejdříve vysvětlena a vyjasněna.

No, a vaše osobní přesvědčení sahá až tam, že by nákup letadel KASA bylo, že by to bylo v pořádku? Že by to bylo čisté?

Ne, to není otázka mého osobního přesvědčení v této konkrétní, této konkrétní záležitosti. Ale mám-li zkoumat trestněprávní odpovědnost paní Parkanové, tak to nemůžete postavit pouze na tom, že získala právnický titul a že u policie má třeba jiný výklad zákona, než ho do té doby měli všichni ministři financí napříč politickým spektrem a ministerstvo financí ho takhle aplikovalo řadu let. Takže nemůžete prostě do, tu trestněprávní rovinu zkoumat a posuzovat na základě poměrně ojedinělého a sporného výkladu zákona a na tom třeba i konstruovat otázku nějaké škody. Já jsem slyšel řadu odborných analýz, které říkají, že opravdu ta letadla nelze takto jednoduše ocenit. Je ovšem otázkou, jestli prostě v jiném systému prostě třeba výběrového řízení by třeba nebylo dosaženo nižší ceny. To já nebudu zpochybňovat.

A proč teda paní Parkanová, když má čisté svědomí, proč ona nechce hovořit třeba s námi novináři? Protože já jsem ji žádal o rozhovor, pro Parlamentní listy zrovna, pro Frekvenci 1, a ona to, ona vůbec třeba nereaguje na SMSku.

Já netuším samozřejmě, je to spíš otázka na ni. Na druhou stranu pokud já vím, tak jí opravdu psychicky není vůbec dobře.

Máte pro to pochopení?

Mám pro to pochopení, protože podívejte se, to je člověk, který tady 20 let pracoval ve veřejném prostoru, myslím si, že byla ministry řady vlád, nejpopulárnějším politikem svého času. Myslím si, že opravdu pro tuto zemi řadu věcí vykonala. A potom je na sklonku té kariéry takto vláčena kanálem, špínou a je otázkou, jestli prostě to očištění, které, pevně věřím, že dojde v řádu třeba možná relativně krátkém, tak jestli to očištění bude tak intenzivní, aby všechny ten nános prostě z ní sundal.

A pro mě máte taky pochopení?

Pardon, pro koho?

Jestli pro mě taky máte pochopení.

Pro vás? V jakém slova smyslu?

Když pro paní Parkanovou, no, tak jak teďka do mě všichni šijou kvůli té Bradáčové.

Já jsem pro to, proti vám neřekl ani slovo popela a naopak já jsem tady se, myslím, že zastal té povinnosti tu věc třeba zveřejnit.

My vám za to děkujeme. Pane Polčáku, děkujeme za to, že jste přišel na Frekvenci 1, držíme palce, ať se daří a na shledanou.

Děkuju mockrát za pozvání a také na shledanou.