Plíšek: Zrušíme zbytečné povinnosti a regulace

I ti největší optimisté v posledním období dávají za pravdu faktu, že svět kolem nás se dramaticky mění, a proto budeme muset v příštích letech čelit výzvám, které jsme dosud nepoznali. Skeptici navíc poukazují na to, že se stále více sešněrovává naše svoboda. Není proto divu, že tyto jevy využila opoziční TOP 09 k tomu, aby se na ně zaměřila a představila svoji cestu, jak je pozitivně ovlivnit. EuroZprávy.cz proto oslovily poslance této strany Martina Plíška, aby přiblížil čtenářům to, co si pod jejich záměrem představit v praxi.

V minulých dnech jste zveřejnili takzvanou Vizi 2030. Ukazuje, kam by se Česká republika, její legislativa a justice měla do budoucna ubírat. Jako hlavní cíl si stanovuje zachování plně demokratického systému důsledně oddělujícího moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Dá se to vyložit tak, že se domníváte, že se podaří v následujících 12 letech zastavit oklešťování svobody téměř v orwellovském duchu?

Ty tendence, naznačující, že by mohlo či dokonce už dochází k omezování svobody, jsou zcela zřejmé. Schovávají se většinou pod pláštíkem naší ochrany, bezpečnosti či prevenci terorismu. Není pak divu, že zjišťujeme, že lidé i podnikatelé jsou svazováni různými stále novými povinnostmi, registry, záznamy do nich, u kterých se navíc ukazuje, že jsou vlastně v mnoha případech duplicitní. To není dobrá situace. Proto bychom rádi prosadili to, aby v příštích letech různých regulací ubývalo – a pokud někde bude zavedena, tak aby souběžně s jejím zavedením byl vždy nějaký stávající regulační pokyn naopak zrušen. Víte, dá se to říct tak: Čím více kompetencí přebírá do svého vlivu stát, tím méně má občan svobody.

Omezování svobody však stále silněji pociťují občané i při používání internetu, elektronických zařízení. Zdá se, jako by už pro společnost neexistovala cesta zpět. I zde padají ale argumenty, že jde o naši bezpečnost. Přitom jsme svědky toho, že se hackeři dokáží nabourat i do přísně střežených počítačů a dokonce se objevují spekulace o možném ovlivnění voleb v některých státech. Pamatuje VIZE 2030 tedy i na toto – konkrétně – jak udržet na uzdě moderní technologie?

Ano, například bezpečnost veřejných počítačových systémů představuje další úkol, který není možné podceňovat. Vždyť kybernetické útoky budou zřejmě stále častější. Stát proto musí být připraven takovému nebezpečí účinně čelit.

Využívání moderních technologií patří dnes už běžně jak k životům jedinců, tak i k modernímu státu a jeho řízení. V této oblasti chceme proto navrhnout zavést možnost elektronických voleb – ovšem s důrazem na maximální zabezpečení takového systému.

Jenomže – víme, že bezpečnost jako taková se zhoršuje obecně, vliv nových technologií mění například strukturu pracovního trhu blízké budoucnosti. To přirozeně mění požadavky na výchovu, vzdělávací systém a zvyšuje možná nejvíc v historii potřebu naší odolnosti a flexibility. Společnost bohatne a sílí v ní očekávání jakéhosi nekonečného růstu prosperity, ale též očekávání snadného a pohodového života, zázraků stále nákladnější medicíny, důstojné péče o seniory stále vyššího věku a bezproblémového sociálního zabezpečení vůbec. A všechny tyto oblasti jsou také ovlivněné tím najít rovnováhu v otázkách svobody.

Zůstaňme tedy ještě u té svobody. Týká se jí úzce i aféra, která aktuálně zmítá světem médií. Rozhořela se poté, co se reportéři České televize zeptali vicepremiéra Andreje Babiše (ANO) na jakési možné nesrovnalosti kolem daní. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek prohlásil na sociální síti, že "zatím jde redaktorům pouze o místo", takže je to vlastně ještě dobře, když jim nehrozí ztráta svobody. Měli bychom se obávat - ve stínu toho, co se děje kolem nás, i hrozbě okleštění svobody slova? Je to opravdu tak špatné?

Byl to nepřijatelný a neadekvátní útok na veřejnoprávní médium. Ten by se neměl opakovat a je dobře, že se to řeší. Svobodu slova a médií by nemělo ovlivnit ani vyhrožování či zastrašování, čehož jsme byli v tomto případě svědky, když měla řešit Rada pro ČT případné personální dopady na redaktory, kteří vznesli v rámci své práce dotazy. Dle mého, to, že se to řeší, je signálem, že to snad není zatím kolem nás tak úplně špatné.

O tom, co všechno se však dá omlouvat právem na svobodu, je i má poslední otázka, pane poslanče. Týká se též poměrně nedávné aféry, kdy se ukázalo, že to Etické komise ČR má být dosazen po návrhu prezidenta Miloše Zemana Karel Srp (dlouholetý šéf Jazzové sekce, pozn. red.). Muž, u kterého se podle všeho odhaluje, že zřejmě aktivně a vědomě spolupracoval se StB. Objevovaly se v této souvislosti názory, že je to vlastně už dávno a měli bychom se od toho odprostit. Nedostala by tím svoboda de facto na frak, protože její výklad se tím pádem nějak pokroutil?

Ze strany prezidenta to působilo jako provokace, což víme, že on dělá rád. Je dobře, že se k tomu premiér Bohuslav Sobotka postavil tak odvážně. Bohužel musím dodat, že je velká škoda, že se neumí takto odvážně chovat i v jiných případech. Protože by však v Etické komisi měly sedět opravdu jen morální vzory, které jsou vzory i pro mladší generace, jež minulý režim nezažila, nedokážu si představit, že by mezi nimi byl i pan Srp. Vzhledem k pochybnostem, které byly vzneseny, mezi ně nepatří.

Není sám, nedá se to samozřejmě vyvozovat jen z jeho případu. Ale v každém případě je nutné si ty doby, v kterých svoboda nebyla, připomínat. Jen tak si můžeme uchovat demokracii. Historie totiž už nesčetněkrát dokázala, že tento systém je pro většinu společnosti nejspravedlivější, nejbezpečnější a v dlouhodobějším hledisku také nejvýhodnější.