Před nedávnou dobou skončilo vnější připomínkové řízení k novele insolvenčního zákona předložené ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Vymezila se proti ní řada významných subjektů včetně Nejvyššího soudu ČR, Svazu průmyslu ČR nebo Hospodářské komory ČR.
Ke kritikům této novely se připojuji i já, protože představuje další významný krok ke snížení vymahatelnosti práva, přičemž vzhledem ke všem minulým návrhům ministerstva spravedlnosti dotýkajících se této oblasti může vymahatelnost práva v ČR po přijetí této novely klesnout až na samé dno.
A o co jde? Ve zkratce o to, že se rozšíří možnosti řešit úpadek dlužníka tzv. oddlužením, a to i v případech, ve kterých zcela jednoznačně dojde k poškození věřitelů. Pokud je úpadek dlužníka řešen oddlužením dnes, je zde záruka, že věřitelé dostanou alespoň 30 procent svých oprávněných nároků.
Ani tato hranice není příliš vysoká, ale lze ji chápat jako určitý kompromis. Podle předkládané novely by ale tato hranice již neplatila.
Ministerstvo spravedlnosti chce novelou řešit tzv. dluhové pasti, ovšem fakticky tím odpouští veškeré dluhy. Stát zde již poněkolikáté dává zřetelně najevo, že dluhy se platit nemusí. Přijetím novely by došlo také k bezprecedentnímu zásahu do ústavou zaručeného vlastnického práva věřitelů, které stát naprosto svévolně okrádá o jejich finanční prostředky a zbavuje je možnosti jejich oprávněné nároky efektivně vymáhat. Opět se přitom v argumentaci ministerstva spravedlnosti setkáváme se zcela nepřípustnou zkratkou stavící rovnítko mezi věřitelem a úvěrovou společností.
Novela by se však mnohem víc dotkla věřitelů – fyzických osob, kterým dlužník neuhradil náhradu způsobené škody nebo nezaplatil například za rekonstrukci kuchyně.
Na tyto věřitele, kteří se v důsledku druhotné platební neschopnosti sami snadno dostanou do úpadku řešitelného pouze v insolvenčním řízení, návrh opět vůbec nepamatuje a ani s nimi nepočítá.
Trend posilování postavení dlužníka a oslabování oprávněné pozice věřitele je v současné vládní koalici patrný již delší dobu a po celou tuto dobu každé oslabení věřitelů kritizuji. Zdá se mně však, že poslední předkládaná novela insolvenčního zákona přivádí Českou republiku již daleko za hranici přijatelnou pro demokratický právní stát hájící ústavně zaručená práva občanů.
Z procesního pohledu novela opět dokumentuje neodborný způsob práce ministerstva. V legislativním procesu se totiž právě nachází i jiná rozsáhlá novela insolvenčního zákona, která čeká v Poslanecké sněmovně na projednání ve třetím čtení. Aniž by ministr spravedlnosti vyčkal, v jaké podobě nakonec Sněmovna návrh zákona schválí, a optimálně ještě vyhodnotil jeho dopady, předkládá další rozsáhlou novelu téhož zákona. Zřejmě se řídí heslem, že Sněmovna je stejně jen jakási žvanírna, na které v demokratickém právním státě příliš nezáleží, a na ministerstvech se přece maká.
Takový přístup k legislativě je naprosto diletantský. Kdo jiný by měl dbát o precizní přípravu a tvorbu zákonů včetně rozsáhlých analýz, když ne ministerstvo spravedlnosti?
Martin Plíšek, poslanec TOP 09
Zdroj: Právo, 1. 12. 2016
